Plánujte s rezervou. Radši kratší trasa a dobrá nálada než ambiciózní cíl a vyčerpaný pes. To je celé.
Pátá túra je pro ty, kdo chtějí víc klidu: okruh u Třemšína. Parkujte pod hradem a vydejte se po zelené. Trasa má jedenáct kilometrů a vede přes vrcholový les. Převýšení je znatelné, ale rozložené do celé cesty. Není zde žádné občerstvení ani voda, takže zásoby jsou nutné. Častá chyba: lidé jdou v poledne v létě a přecení síly. V horku je lepší vyrazit za svítání a být zpět před polednem.
Sepište si, kolik vody denně skutečně spotřebujete na pití, vaření, hygienu, praní a zalévání. Oddělte vodu pitnou od užitkové. Zalévání zeleniny zvládnete vodou dešťovou nebo přečištěnou šedou vodou, na pití ale potřebujete zdroj zdravotně nezávadný. Právě tady vzniká nejčastější chyba: lidé začnou používat vodu z nádrží na pití, aniž by ji nechali otestovat. Rozbor vody je přitom první věc, kterou by měli řešit.
Na sedle se nezdržuj dlouho. Je to největrnější a často nejchladnější místo na trase. Převlékni si vrstvu, dej si jídlo, zkontroluj mapu a pokračuj. Typická chyba je sednout si na sedle na hodinu, vychladnout a pak se divit, že klesání bolí. Pokud potřebuješ delší pauzu, udělej ji až pod sedlem, v závětří.
Než vyrazíte, rozhodněte se podle jedné konkrétní otázky: chcete se dostat na konkrétní vrchol, nebo chcete projet co nejvíc různých míst? Vrchol znamená pěšky. Přesun mezi dvěma údolími znamená kolo. Pokud si nejste jistí, vyberte si okruh, který se dá zkrátit. Na kole je zkrácení snadné, pěšky se zkracuje špatně — vždycky skončíte na stejném místě, odkud jste vyšli, nebo daleko od auta.
Typická chyba je plánovat trasu podle mapy bez převýšení. Vzdálenost na mapě nic neříká. Deset kilometrů po vrstevnici a deset kilometrů do kopce jsou dvě různé túry. U kola počítejte s tím, že každý kilometr do kopce se vrací z kopce, ale ne stejně rychle. Sjezd je rychlý, výjezd pomalý. Naplánujte si proto návrat dřív, než se setmí, a ne později.
Třetí tip je krátká trasa kolem zříceniny Valdek. Zaparkujte v obci Chaloupky a jděte po modré. Okruh má sedm kilometrů a zvládnete ho i s menším dítětem v nosítku. Cesta vede lesem, místy po kořenech. Po dešti bývá kluzká. Není zde žádné občerstvení, takže si vezměte svačinu. Mnoho lidí podcení terén a vyrazí pozdě odpoledne; v zimě se pak vrací za tmy. Raději vyrazte dopoledne.
Vrstvení oblečení není o tom mít na sobě co nejvíc kusů. Rozhoduje první vrstva, která leží přímo na kůži. Ta má jediný úkol: odvést pot od těla a nechat ho odpařit. Když to nezvládne, zůstane vlhká, začne chladnout a studený pocit se přenese i do dalších vrstev. Proto se u funkčního prádla nevyplatí spoléhat na náhodu.
Výbava, která rozhoduje mezi pohodlím a problémem U pěší túry je nejdůležitější obuv a vrstvy. Nepodceňujte kotníkovou botu, i když jdete po značené cestě. Kameny a kořeny se objevují i na lehkých trasách a vývrtka v kotníku vás zastaví víc než únava. Berte si jednu vrstvu navíc, kterou sundáte, ne tři, které si necháte. U kola je klíčové brzdit před zatáčkou, ne v ní, a mít duši i pumpu. Bez nich se z technického sjezdu stane tlačení.
Jídlo a voda se řeší stejně u obou. Neberte si zásobu na tři dny, ale ani jednu tyčinku. U pěší túry počítejte půl litru na hodinu, u kola litr. Sladké i slané. Když přestanete jíst, přestanete mít sílu dřív, než si toho všimnete. Zastavte se na jídlo dřív, než budete unavení, ne až když už nemůžete.
Na konci dne platí, že obě možnosti mají stejného nepřítele: spěch. Pěší túra i jízda na kole končí špatně, když se snažíte stihnout víc, než na co máte. Vyberte si jednu věc — vrchol, nebo údolí, a udělejte ji pořádně. Zbytek nechte na příště.
Horské sedlo není vrchol. Je to nejnižší místo v hřebeni mezi dvěma údolími, a právě proto se přes něj přechází. Chyba, kterou lidé dělají nejčastěji, je plánování času podle vzdálenosti na mapě. Vzdálenost přes sedlo bývá krátká, ale stoupání a klesání se počítá jinak než v rovině. Pokud má trasa 8 kilometrů a 900 výškových metrů, počítej s tím, že ti zabere déle než 15 kilometrů po rovině.
Pěší túra a jízda na kole vypadají na první pohled jako dvě varianty téhož. Ve skutečnosti se liší v tom, kolik toho stihnete, co si vezmete a kde nakonec skončíte. Rozdíl není v tom, která možnost je lepší, ale v tom, jaký typ dne od hory chcete. Pěší chůze dá víc prostoru pro terén, který kolo nepustí. Kolo zase zkracuje vzdálenosti a otevírá údolí, která byste pěšky obcházeli celý den.
První možností je okruh kolem Padrťských rybníků. Trasa měří asi deset kilometrů a zvládne ji i rodina s dětmi. Parkujte u silnice mezi Míšovem a Tesliny a vydejte se po červené značce. Cesta je zpevněná, místy bahnitá po dešti. Typická chyba: lidé si myslí, že je to asfaltka a jdou v teniskách. Po dvou kilometrech přijdou na to, že bláto klouže a nohy jsou mokré. Lepší je mít v batohu náhradní ponožky.
- ID: 437945
Be the first to review “Přechod sedla, kde většina lidí zbytečně ztratí síly”
Reviews
There are no reviews yet.