Základem je obvazový materiál, který drží na místě i v botě. Měkký náplastový obvaz v rolích šířky 4 a 6 cm se snadno tvaruje kolem malíčku i paty. Pevná náplast na cívce se hodí na zpevnění kotníku, ale na kůži dítěte patří vždy přes vrstvu gázy, jinak se při sundávání strhne vrchní vrstva kůzy. Do lékárničky přidejte i nůžky s tupou špičkou, kterými obvaz odstřihnete, aniž byste dítě ohrozili při neklidném sundávání.
Největší chyba: česat mokré vlasy odshora dolů. Mokré vlákno je křehčí a při tahu se trhá. Začněte u konečků, postupně stoupejte výš. Používejte široký hřeben nebo kartáč s měkkými štětinami. Pokud narazíte na uzel, nedrhněte ho. Uchopte pramen nad uzlem a rozpletejte ho prsty. Třetí pravidlo: vlasy važte před spaním do volného copu nebo je nechte rozpuštěné na saténovém povlaku. Bavlněný polštář je přes noc odírá a vytváří zacuchání, které ráno bolí rozčesávat.
Když už nohy unesou víc než deset kilometrů Pokročilejší turisté míří na Padrťské rybníky. Trasa z Míšova nebo z Teslin vede po lesních cestách a místy i po písčitých úsecích, kde se hodí hole. Rybníky jsou zajímavé tím, že vznikly už ve středověku a vojáci je využívali jako zásobárnu vody. Pozor na to, že část cest je kvůli ochraně přírody sezónně uzavřená. Informace najdete na tabulích u vstupu do oblasti, ne na internetu, který bývá zastaralý. Dalším častým omylem je plánovat návrat za tmy. Brdy mají hustý les a značky se v šeru špatně hledají.
Po každém výletu boty nejdřív očistěte, dokud je bláto vlhké. Tvrdý kartáč na suché bláto jen zatlačí písek do struktury materiálu a poškrábe ho. Vyjměte vložky a vyklepejte z nich kamínky. Šněrování povolte, ale neodstraňujte ho z děr – díry se časem vytáhnou a šněrování se pak povoluje i při chůzi. Vložky perte ručně ve vlažné vodě, nikdy ne v pračce, kde se zkroutí a ztratí tvar.
Jak kořínek zpracovat, aby nezplesniv
Přenos síly místo křečovitého stis
Pro úplný začátek je ideální trasa z obce Obecnice na Tok. Je to zhruba deset kilometrů tam a zpět, převýšení je mírné a cesta vede po zpevněné komunikaci. Na Toku stojí rozhledna, která je zdarma přístupná a nabízí rozhled na celé Brdy. Chybou, kterou lidé dělají nejčastěji, je vyrazit v botách s hladkou podrážkou. I po asfaltce se jde lépe v pohorkách, protože ráno bývá mokro od rosy a odpoledne naopak prach.
Největší výzvou je okruh kolem vrcholu Praha. Přestože nejde o vysokohorskou túru, převýšení se nasčítá a terén je kamenitý. Pro tuto trasu potřebujete celý den, jídlo i vodu, protože v Brdech není žádná fungující hospoda ani obchod. Vodu si vezměte alespoň dva litry na osobu, v létě i víc. Lidé podceňují počasí: ráno svítí slunce, odpoledne přijde bouřka a cesty se změní v bláto. Pokud jdete s dětmi, volte kratší variantu a vždy se vracejte stejnou cestou, kterou jste přišli.
CHKO Brdy je nejmladší chráněná krajinná oblast v Česku a zároveň bývalý vojenský prostor. Právě proto tu najdete asfaltky, které nikam nevedou, ale i husté lesy bez značek. Pro začátečníka je klíčové vybrat si trasu podle značení, ne podle toho, co vypadá na mapě nejkratší. Vojenské cesty jsou sice široké, ale často se větví a chybí na nich turistické značky. První pravidlo tedy zní: držte se červené, modré nebo zelené značky a nezkracujte si cestu přes „zjevně dobré” odbočky.
Základem je mít staženou offline mapu, protože signál je v údolích slabý. Naučte se číst vrstevnice a rozlišovat „rovnou” cestu od té, která vede do kopce. Pokud narazíte na vojenskou techniku nebo ohrazený prostor, nechoďte dál. V Brdech stále platí, že některé části jsou jen pro vojáky. Na konci dne si zkontrolujte, že jste nezanechali odpadky. Příroda si tu na turisty teprve zvyká a každý nepořádek je vidět.
- ID: 437949
Be the first to review “4 trasy v Brdech, které zvládne každý bez bloudění”
Reviews
There are no reviews yet.