Závěrem: s kočárkem se na Brdech dá jet, ale jen po zpevněných cestách. Nepřizpůsobujte trasu svému přání, přizpůsobte ji povrchu. Když si nejste jistí, jděte kratší variantu a klidně se otočte. Nejlepší výlet je ten, ze kterého se vrátíte bez přenášení kočárku a bez dítěte v náručí.
Nejčastější chyba je spěchat. Lidé vyrazí pozdě, dohánějí čas a na sedle se hroutí. Druhá chyba je jít sám bez toho, aby někdo věděl, kudy jdete a kdy se máte ozvat. Třetí je ignorovat návrat. Pokud se počasí zhorší nebo se ztratíte, návrat pod sedlo není prohra. Je to součást plánu. Přechod horského sedla je jen tehdy úspěšný, když na druhé straně dojdete v celku a s rezervou, ne když se dostanete na hranici sil.
Mobil je užitečný, ale nespoléhejte na to, že v lese bude signál. Zavolejte linku tísňového volání a snažte se co nejpřesněji popsat, odkud jste vyšli, kudy jste šli a co vidíte kolem sebe. Pokud signál není, nespotřebujte baterii zbytečným zapínáním displeje. Místo toho se snažte upoutat pozornost zvukem: píšťalka je nejúčinnější, protože zvuk nese mnohem dál než hlas a vydržíte ji používat dlouho. Tři krátké zvuky v pravidelných intervalech jsou mezinárodně rozpoznávaným voláním o pomoc.
Brdy jsou specifické tím, že většina značených tras vede po bývalých vojenských cestách. Ty jsou široké, s pevným povrchem, a právě proto se na ně dá s kočárkem vyrazit. Rozhodující ale není délka trasy, nýbrž povrch a převýšení. Asfaltka nebo zpevněná štěrková cesta se dá tlačit i s běžným kočárkem, zatímco úzká pěšinka s kořeny a kameny znamená konec už po pár metrech.
Druhé pravidlo se týká sušení. Ručník je největší nepřítel dlouhých vlasů. Drsná tkanina a kroucení je lámou v místech, kde jsou nejslabší. Místo toho je zmáčkněte v dlaních nebo použijte bavlněné tričko. Nechte je doschnout na vzduchu, dokud nejsou zhruba ze sedmdesáti procent suché. Teprve pak zapněte fén. Proud vzduchu směřujte od kořínků ke konečkům, ne proti nim. Tím uzavřete šupiny a snížíte elektrizování.
U každé zastávky si poznamenejte dvě věci: čas posledního použitelného odjezdu a vzdálenost od místa, kde chcete trasu ukončit. Vzdálenost neodhadujte od oka. Zastávka na mapě vypadá blízko, ale cesta k ní může vést přes soukromý pozemek nebo po frekventované silnici. Ověřte si, zda vede přístupová cesta pěšky, a zda není nutné přejít přes koleje mimo přejezd.
Horské sedlo není vrchol. Je to nejnižší místo na hřebeni mezi dvěma údolími a právě proto se přes něj přechází mnohem častěji, než se na něj leze. Rozdíl mezi pohodovým přechodem a vyčerpávající hrozbou spočívá v plánování trasy, odhadu počasí a v tom, jak si rozložíte síly. Většina lidí to podcení, protože sedlo vypadá na mapě nízko.
Pro první výlet volte trasu do pěti kilometrů s převýšením do sta metrů. Ověřte si, že na trase není žádný zákaz vjezdu nebo uzavírka kvůli vojenskému prostoru. Některé části Brd jsou přístupné jen v určité dny, a to platí i pro pěší s kočárkem. Pokud narazíte na závoru, nezkoušejte ji obcházet; většinou jde o vojenský újezd a hrozí pokuta.
Batoh si na přechod sedla balte jinak než na jednodenní výlet. Potřebujete vrstvy navíc, čelovku, dost vody na obě strany hřebene a jídlo, které sníte za chůze. Nepřetěžujte se. Každé kilo navíc na sedle znásobí únava a zhorší rovnováhu v exponovaném terénu. Načasujte přechod tak, abyste na nejvyšším bodě nebyli v poledne, kdy bývá největší riziko bouřek, ale ani pozdě odpoledne, kdy už padá mlha.
První sníh na horách přichází obvykle dřív, než většina lidí čeká. Trasy, které byly v říjnu čitelné, se pod vrstvou sněhu změní v nejistý terén. Kdo si je ověří ještě za sucha, ušetří si cestu zpět, promrzlé prsty a někdy i nepříjemný telefonát na horskou službu.
Projdi si trasu ještě bez sněhu Nejúčinnější ověření je fyzická rekognoskace. Projdi kritické úseky – rozcestí, přechody potoků, exponované traversy – ještě před prvním sněhem. Zjistíš, kde chybí značka, kde je strom spadlý přes cestu a kde se cesta rozpadá do bažiny. Fotky si udělej z několika úhlů, ať máš později s čím porovnávat. Pokud to nejde, projdi si alespoň mapu v měřítku 1:25 000 a porovnej ji s ortofotomapou. Nespoléhej na paměť.
Jak poznat vhodnou cestu ještě před výjezdem V terénu se orientujte podle šířky cesty. Pokud je širší než dva metry a nemá uprostřed vyjeté koleje od traktoru, je to většinou bezpečná volba. Vyhněte se cestám, kde jsou vidět kameny vystupující z povrchu nebo kde je povrch rozježděný do bláta. Bláto je horší než kopec – kola se boří a kočárek se chová nepředvídatelně. Také se vyhněte trasám, které vedou po loukách; ty bývají sice rovné, ale po dešti těžké a plné hrbolů.
- ID: 438001
Be the first to review “Kočárek na Brdech: které trasy projedete a které ne”
Reviews
There are no reviews yet.