Postav auto na rovný povrch, zatlač silou do rohu karoserie a prudce pusť. Karoserie se má vrátit nahoru a hned zastavit. Pokud se zhoupne dvakrát nebo třikrát, tlumič na té straně už nedrží. Potom si najdi bezpečný úsek s hrubším povrchem a jeď pomalu. Všímej si, jestli se předek při brzdění nepotápí víc než obvykle, jestli se auto po přejezdu zpomalovacího prahu nerozkmitá a jestli při změně směru nezůstává nakloněné. Tyto pocity jsou spolehlivější než poslech — klepání může dělat i uvolněný stabilizátor nebo silentblok.
Nejprve zkontrolujte hladinu v nádržce motorového prostoru. Je-li pod značkou minima, dolejte pouze kapalinu se stejnou specifikací, jakou předepisuje výrobce vozidla. Nejčastěji jde o DOT 4, ale některá novější auta používají DOT 4 LV s nižší viskozitou, zatímco starší stroje s bubnovými brzdami na zadní nápravě mohou vyžadovat DOT 3. Míchání různých typů je riskantní: kapaliny na bázi glykolu se sice dají kombinovat, ale změnou viskozity nebo bodu varu si můžete poškodit těsnění i ABS čerpadlo. Nikdy nedolévejte minerální kapalinu do systému určeného pro glykolovou.
Způsob uložení je další častá chyba. Nafouknuté pneumatiky na ráfcích se mají skladovat naležato, ne zavěšené za ráfek. Zavěšení dlouhodobě deformuje patku a po nasazení na kolo začne unikat vzduch. Pokud je musíte postavit, podložte je tak, aby se nedotýkaly země celou plochou. Nikdy na sebe nepokládejte víc než tři pneumatiky – spodní kus se zdeformuje pod váhou ostatních. Mezi jednotlivé kusy vložte proložku z měkké látky nebo kartonu.
Prvním krokem je zjistit, jaký typ převodovky vůz má. Klasický hydraulický automat s měničem, dvouspojková převodovka a bezestupňový variátor mají rozdílné požadavky na olej i na postup výměny. Zásadní je specifikace předepsaná výrobcem – nesprávná viskozita nebo aditiva mohou způsobit prokluz spojek a v krajním případě zničit převodovku během několika stovek kilometrů. Nikdy se nespokojte s univerzálním olejem, který se tváří, že nahradí všechny normy.
Před výměnou je nutné zkontrolovat hladinu a stav oleje. U mnoha převodovek se hladina měří při nastartovaném motoru a určité teplotě oleje, nikoli za studena. Barva sama o sobě mnoho neřekne – nový olej může zčernat během pár tisíc kilometrů a přesto plnit funkci. Rozhodující je zápach spáleniny a přítomnost kovových pilin. Pokud je olej cítit po spálených lamelách nebo je v něm vidět velké množství špon, výměna sama o sobě problém nevyřeší a je potřeba nejprve diagnostika.
Typická chyba je honba za co nejvyšším číslem na papíře. Čím agresivnější mapa, tím větší tlak na turbo a spojku. U naftových motorů se vyplatí držet se střídmějšího nastavení, které zachová spolehlivost. Další častá chyba je zanedbání převodovky – automat si s vyšším momentem nemusí rozumět a může začít cukat nebo řadit pozdě. Stejně tak brzdy a podvozek by měly odpovídat vyššímu výkonu. Pokud jezdíte převážně po městě, úprava vám moc nepřinese a možná zbytečně zvýší spotřebu.
Úprava softwaru v řídicí jednotce motoru, často označovaná jako chip tuning, není žádná magie. Jde o přepsání map, které určují, kolik paliva se vstříkne, kdy se otevře turbo a jak reaguje pedál plynu. U naftových motorů se tím obvykle získá vyšší točivý moment v nízkých otáčkách a plynulejší průběh výkonu. Nejde ale o zázrak, který z dvoulitru udělá závodní speciál. Reálný přínos bývá v řádu desítek procent výkonu a momentu, což je znát hlavně při předjíždění nebo s naloženým autem.
Většina výrobců dnes tvrdí, že náplň automatické převodovky je doživotní. Slovo doživotní ale znamená jen dobu, na kterou je vozidlo navrženo z hlediska záruky, obvykle tedy několik let nebo určitý počet kilometrů. Olej v automatu přitom stárne stejně jako motorový olej – oxiduje, ztrácí viskozitu, zachycuje kovové částice a opotřebené části lamel. Pokud se náplň neřeší, převodovka začne řadit trhaně, prodlužovat přeřazení nebo se přehřívat. Výměna oleje je proto nejlevnější způsob, jak oddálit její opravu.
Druhým krokem je vizuální kontrola zespodu. Potřebujete zvedák nebo jámu, případně alespoň světlo a prostor pod autem. Prohlédněte potrubí od motoru po zadní tlumič. Hledejte rezavé skvrny, praskliny, otvory a černé saze v místech spojů — černý nános je spolehlivý znak úniku spalin. Zvláštní pozornost věnujte vlnovci a přírubám, tam se netěsnosti objevují nejčastěji. Zatřeste rukou potrubím, nemělo by se volně houpat ani klepat o karoserii.
Interval výměny se liší podle konstrukce a způsobu jízdy. U vozů jezdících převážně po městě, s častým rozjezdem a nízkými rychlostmi, se doporučuje zkrátit interval na přibližně polovinu toho, co uvádí výrobce. Naopak dlouhé jízdy po dálnici zatěžují převodovku méně. Pokud si nejste jistí historií vozu a nevíte, zda někdo olej někdy měnil, proveďte nejprve částečnou výměnu, po několika tisících kilometrech ji zopakujte a teprve potom zvažte úplné propláchnutí. Trpělivost je zde levnější než nová převodovka.
- ID: 432787
Be the first to review “Proč se vyplatí upravit řídicí jednotku motoru u naftového auta?”
Reviews
There are no reviews yet.