Druhým častým selháním je špatná orientace mapy vůči severu. Mapa položená na koleni a natočená podle toho, kam zrovna jdu, je nejrychlejší cesta k bloudění. Buď použijte buzolu a mapu k severu srovnejte vědomě, nebo si polohu severu zapamatujte podle terénu a mapu otáčejte jen v hlavě. Kompas v mobilu je pohotová pomůcka, ale ověřte, zda ukazuje skutečný sever, ne jen ten magnetický.
Při přesazování se vyhněte časté chybě: nehnojte. Čerstvý hnůj nebo silné minerální hnojivo spálí oslabené kořeny. Stačí písčitá hlína s trochou kompostu. Po zasazení zalijte jen jednou, vydatně, a dál už jen při dlouhém suchu. Rostlina se musí nejprve uchytit, ne růst.
Vnitřní výška bývá první zklamání. U vyklápěcích válend se pohybuje od 18 do 30 cm podle konstrukce. Pokud potřebujete ukládat něco vyššího, hledejte provedení s vyšší bočnicí, nebo si nechte vyrobit rám na míru. Důležité je i dno: sololit stačí na lehké věci, ale na knihy nebo nářadí je lepší překližka. A pozor na plynové vzpěry. Slabé vzpěry se při plném naložení neudrží otevřené, silné zase ztěžují zavírání. Vyzkoušejte je v prodejně s matrací na místě, ne jen na prázdném roštu.
Nejčastější chyba je mokrý květ. Kapka vody v oleji vytvoří živnou půdu pro plísně a celá dávka se zkazí do týdne. Další chybou je macerace na přímém slunci. Ultrafialové světlo rozkládá barviva a olej zbledne do šedozelena. Někteří výrobci doporučují maceraci v troubě při 40 °C, ale domácí trouba teplotu nedrží a olej se snadno připálí.
Kde lidé na cestách přicházejí o peníze nejčastě
Nejčastější provedení je válenda s výklopnou deskou. Rošt s matrací se nadzvedne, uvnitř zůstane uzavřená vana a vy do ní ukládáte, co potřebujete. Výklopný mechanismus musí mít plynové vzpěry, které desku podrží nahoře. Bez nich riskujete, že se víko sklapne na ruku nebo na prsty. Před koupí si vždy zkontrolujte, zda vzpěry drží i v poloze, kdy je uvnitř uložené těžší oblečení, protože prázdná válenda se chová jinak než plná.
Ať už přesazujete starou rostlinu, nebo sázíte řízky, dodržte rozestup alespoň třicet centimetrů. Levandule potřebuje vzduch mezi rostlinami, jinak rychle chytá plíseň. Zeminu kolem nové výsadby nikdy nemulčujte silnou vrstvou. Stačí kamenná drť nebo písek. Mulč z kůry drží vlhkost, což je přesně to, co levanduli škodí.
Prvním signálem je dřevnatění. Stonek zespodu ztmavne, ztvrdne a už neobráží. Zelené výhony zůstávají jen na okrajích. Stejně spolehlivě napoví květenství: pokud je o polovinu menší než v předchozích letech a kvete kratší dobu, kořeny už nezvládají zásobovat celou rostlinu. Dalším příznakem je růst do stran. Levandule se rozvaluje, prostředek zůstává prázdný a při silnějším větru se rostlina vyvrací.
Nové rostliny získáte nejlépe řízky. Odřízněte deseticentimetrové výhony bez květů, spodní listy odstraňte a spodní konec ponořte do vody nebo přímo do vlhkého písku. Řízky dejte na světlé místo bez přímého úpalu a udržujte je mírně vlhké. Za tři až čtyři týdny se objeví kořínky. Potom je přesaďte do květináčů a přezimujte na chladném, ale bezmrazém místě.
Přesazení na jaře, ne v létě Nejlepší termín je brzké jaro, jakmile půda rozmrzne, nebo konec léta po odkvětu. Nikdy nepřesazujte v době plného květu a za horkých červencových dnů. Před vykopáním rostlinu seřízněte na třetinu, aby se snížil výpar. Vykopejte ji s co největším balem, kořeny nechte vlhké a co nejdříve zasaďte do nové jámy. Ta musí být dvakrát širší než bal a na dně mějte vrstvu písku nebo drobného štěrku. Levandule nesnáší těžkou, mokrou půdu ani zamokřené dno.
Levandule vydrží na jednom místě několik let, ale postupně ztrácí sílu. Dřevnatí, kvete méně a uprostřed se objevují holá místa. Jakmile si toho všimnete, není čas na odkládání. Přesazení a množení je nejrychlejší cesta, jak rostlinu zachovat a získat nové, vitální exempláře.
- ID: 468781
Be the first to review “Když levandule zakrní, přesazení rozhodne o dalších letech”
Reviews
There are no reviews yet.