Na závěr: víkend v Jeseníkách není o tom stihnout co nejvíc míst. Je o tom vybrat si jednu trasu a jít ji pořádně. Pěší túra vás naučí vnímat terén, kolo zase rychle přemísťovat. Pokud jedete poprvé, zvolte kratší variantu a nechte si delší hřeben na příště. Ušetříte si vyčerpání i zklamání z toho, že jste nestihli to, co jste si naplánovali.
Počítejte s tím, že lázeňské město není aquapark. Děti ocení krátké procházky po kolonádě, hřiště a zmrzlinu, ne celodenní program. Vezměte s sebou léky na teplotu, průjem a nachlazení, v lázeňském provozu se snadno nakazíte od ostatních pacientů. Na procedury noste vlastní ručník a přezůvky, půjčování bývá omezené. Pokud dítě odmítá proceduru, netlačte na něj. Zdravotní přínos je mizivý a stres převáží.
Zabloudit v lese se stane rychleji, než si člověk myslí. Stačí sejít z vyznačené cesty kvůli houbám nebo borůvkám a za deset minut nepoznáte, odkud jste přišli. Panika je přitom horší než samotné bloudění. První pravidlo zní: zastavte se, dýchejte pomalu a nic nedělejte. Rozhodování ve stresu vede k chůzi v kruhu.
Praktické je naplánovat si přestávky na místa, která jsou na mapě zakreslená jako les s hustým porostem, ideálně u potoka nebo v sedle. Vsedě se stín drží déle, protože studený vzduch klesá do údolí. Naopak vrcholy a hřebeny jsou vystavené slunci i větru, takže tam nepočítejte s odpočinkem v chládku. Pokud jdete s dětmi, hledejte úseky, kde se střídá les a louka – děti lépe snášejí kratší úseky na přímém slunci, když vědí, že za chvíli budou ve stínu.
První výstup na horskou túru se dá zvládnout i bez drahého vybavení a letitých zkušeností. Rozhodující je zvolit trasu, která odpovídá tvé aktuální kondici, a ne té, kterou zvládají kamarádi. Začni v nízkých horách s dobře značenými cestami, kde se dá kdykoli otočit. Cíl první túry by měl být takový, aby ses vracel ještě s energií — ne úplně vyčerpaný. Vzdálenost kolem osmi až dvanácti kilometrů s převýšením do čtyř set metrů je pro start rozumná.
Než se vydáte dál, zkuste si vzpomenout na poslední jistý bod. Byl to rozcestník, potok, skála, paseka? Pokud si nejste jistí, nehýbejte se. Zůstat na místě je lepší než ujít kilometry špatným směrem. Zkontrolujte, kolik je hodin a kolik zbývá světla. Za soumraku se orientace v lese zhorší natolik, že i známá trasa vypadá cizí.
Režimy svícení rozhodují víc než maximální výk
Nejdůležitější je neztratit hlavu. Lidé přežijí v lese i několik dní, pokud mají vodu a přístřeší. Vyhněte se konzumaci neznámých hub a bobulí, i když vypadají jedle. Pokud máte s sebou psa, držte ho na vodítku, aby neutekl a nevrátil se sám. Až se dostanete ven, oznamte to záchranným složkám, které po vás možná pátrají.
Použijte telefon chytře, ale nespoléhejte na signál Vytáhněte mobil a zkuste zjistit polohu. I bez signálu často funguje GPS, takže se vám na mapě může zobrazit vaše poloha. Zapněte úsporný režim, snižte jas a vypněte zbytečné aplikace. Pokud máte staženou offline mapu, otevřete ji předem. Zavolejte na tísňovou linku jen tehdy, když jste v ohrožení života nebo se blíží noc. Operátor vás bude navigovat podle orientačních bodů, takže mějte po ruce papír a tužku.
Typické chyby: chození v kruhu, slepé následování cizí stezky a přecházení neznámého terénu ve tmě. Další chybou je odhazovat oblečení nebo jídlo, které budete potřebovat. Když se setmí, najděte chráněné místo, označte ho a zůstaňte tam do rána. Rozdělejte oheň, jen pokud je to bezpečné a máte dost prostoru. Zvuková signalizace píšťalkou je účinnější než křik, protože se nespotřebovává tolik energie.
Bez telefonu platí stará pravidla. Najděte vodní tok a jděte po proudu, protože potoky obvykle vedou k větším řekám, cestám nebo osadám. Vyhýbejte se strmým svahům a hustému mlází. Sledujte značky na stromech, pěšiny vyšlapané zvěří a odpadky, které signalizují blízkost lidí. Zastavte se každých pár set metrů a rozhlédněte se, abyste si zapamatovali trasu i pro případ návratu.
- ID: 438021
Be the first to review “4 kroky, jak se v lese neztratit a najít cestu ven”
Reviews
There are no reviews yet.