Na prudkých a sypkých úsecích se vyplatí takzvaný hadí sestup: střídavé našlapování do strany po vrstevnici, ne přímo po spádnici. Snižuje smykové zatížení a dává koleni čas na reakci. Na kluzkém podkladu nikdy nedobíhejte krok silou — raději udělejte dva menší kroky navíc než jeden nejistý dlouhý.
Základem je mít staženou offline mapu, protože signál je v údolích slabý. Naučte se číst vrstevnice a rozlišovat „rovnou” cestu od té, která vede do kopce. Pokud narazíte na vojenskou techniku nebo ohrazený prostor, nechoďte dál. V Brdech stále platí, že některé části jsou jen pro vojáky. Na konci dne si zkontrolujte, že jste nezanechali odpadky. Příroda si tu na turisty teprve zvyká a každý nepořádek je vidět.
Typická chyba je kupovat batoh podle objemu v litrech bez ohledu na nosnost. Dvacetilitrový batoh s bytelným rámem unese víc než třicetilitrový bez výztuhy. Další častá chyba je příliš utažený bederní pás. Ten má přenášet váhu na boky, ne škrtit. Pokud vás po hodině chůze tlačí do boků, povolte ho a přitáhněte ramenní popruhy. Naopak příliš volný bederní pás způsobí, že batoh sjíždí dolů a tahá za ramena.
Pro úplný začátek je ideální trasa z obce Obecnice na Tok. Je to zhruba deset kilometrů tam a zpět, převýšení je mírné a cesta vede po zpevněné komunikaci. Na Toku stojí rozhledna, která je zdarma přístupná a nabízí rozhled na celé Brdy. Chybou, kterou lidé dělají nejčastěji, je vyrazit v botách s hladkou podrážkou. I po asfaltce se jde lépe v pohorkách, protože ráno bývá mokro od rosy a odpoledne naopak prach.
Mezi nejčastější chyby patří orientace podle mechu na stromech nebo podle větru. Mech roste na odvrácené straně vlhka, ne spolehlivě na severu, a větve bývají hustší podle světla, ne podle světových stran. Stejně zrádné je jít pořád rovně – v lese se vyhýbáte terénu a po chvíli jdete po kruhu. Mnohem lepší je držet se linií: potok, hřeben, lesní cesta, okraj porostu. Podél vody se dostanete k většímu toku a ten často vede k osídlení. Pokud narazíte na značenou cestu, jděte po ní jedním směrem a čiňte si drobné značky – klacíky do kříže, zářezy do bláta – abyste poznali, že se vracíte na stejné místo.
Největší výzvou je okruh kolem vrcholu Praha. Přestože nejde o vysokohorskou túru, převýšení se nasčítá a terén je kamenitý. Pro tuto trasu potřebujete celý den, jídlo i vodu, protože v Brdech není žádná fungující hospoda ani obchod. Vodu si vezměte alespoň dva litry na osobu, v létě i víc. Lidé podceňují počasí: ráno svítí slunce, odpoledne přijde bouřka a cesty se změní v bláto. Pokud jdete s dětmi, volte kratší variantu a vždy se vracejte stejnou cestou, kterou jste přišli.
První věc, kterou je dobré sledovat, je vodní sloupec a paropropustnost. Vodní sloupec udává, jakému tlaku vody membrána odolá. Pro běžné nošení ve městě a lehčí turistiku stačí hodnoty kolem 10 000 mm. Na vícedenní přechody v dešti se vyplatí hledat 20 000 mm a výš. Paropropustnost se udává v gramech na metr čtvereční za 24 hodin. Čím vyšší číslo, tím lépe se pot odvádí. Pokud je paropropustnost nízká, budete se v bundě potit, i když je membrána sebelepší.
CHKO Brdy je nejmladší chráněná krajinná oblast v Česku a zároveň bývalý vojenský prostor. Právě proto tu najdete asfaltky, které nikam nevedou, ale i husté lesy bez značek. Pro začátečníka je klíčové vybrat si trasu podle značení, ne podle toho, co vypadá na mapě nejkratší. Vojenské cesty jsou sice široké, ale často se větví a chybí na nich turistické značky. První pravidlo tedy zní: držte se červené, modré nebo zelené značky a nezkracujte si cestu přes „zjevně dobré” odbočky.
Naplánujte trasu tak, abyste na zastávku dorazili s rezervou alespoň třicet minut před odjezdem. Není to zbytečná opatrnost. Terén v Česku bývá pomalejší, než vypadá na mapě, a převýšení se nasčítá. Pokud jdete ve skupině, tempo se řídí nejpomalejším členem. Počítejte také s tím, že se zdržíte u rozcestí, při hledání značky nebo při přecházení potoka. Jeden zmeškaný vlak může znamenat čekání několik hodin, nebo dokonce nutnost jít dál pěšky.
Když už nohy unesou víc než deset kilometrů Pokročilejší turisté míří na Padrťské rybníky. Trasa z Míšova nebo z Teslin vede po lesních cestách a místy i po písčitých úsecích, kde se hodí hole. Rybníky jsou zajímavé tím, že vznikly už ve středověku a vojáci je využívali jako zásobárnu vody. Pozor na to, že část cest je kvůli ochraně přírody sezónně uzavřená. Informace najdete na tabulích u vstupu do oblasti, ne na internetu, který bývá zastaralý. Dalším častým omylem je plánovat návrat za tmy. Brdy mají hustý les a značky se v šeru špatně hledají.
- ID: 438015
Be the first to review “4 trasy v Brdech, které zvládne každý bez bloudění”
Reviews
There are no reviews yet.