Na co si dát pozor především: nechoďte na hory bez toho, abyste někomu řekli, kam jdete a kdy se vrátíte. Trasa, kterou zvládnete v létě za sucha, může být po dešti nebezpečná. Kamenité úseky kloužou, brody se rozvodní. Pokud nejste na podobný terén zvyklí, raději zvolte kratší a jednodušší cestu. Hory nejsou nepřítel, ale neodpouštějí lehkomyslnost. Když si vezmete správné vybavení a budete realisticky plánovat, vrátíte se unavení, ale v pořádku. A to je přesně ten výsledek, kvůli kterému se na hory chodí.
Jídlo a pití dávejte po menších dávkách a častěji. Děti nehlásí žízeň včas, takže pít musíte připomínat vy. Svačinu balte tak, aby ji šlo jíst za chůze i vsedě. Banán, chléb s pomazánkou nebo kousek zeleniny fungují lépe než sladkosti, po kterých přijdou chutě a únava. Berte i jednu rezervní svačinu na cestu zpět.
Dalším častým omylem je zaměňovat vrstevnice s cestami. Cesty bývají zakresleny plnou nebo přerušovanou linií odlišné barvy a často kopírují vrstevnice jen zdánlivě. Pokud si nejste jistí, ověřte si, zda linie odpovídá barvě a stylu ostatních komunikací v mapě. Vrstevnice nikdy nevedou přes vodní plochu ani přes vrcholové kóty – ty jsou vždy zakresleny jako bod s údajem o výšce.
Sepište si, kolik vody denně skutečně spotřebujete na pití, vaření, hygienu, praní a zalévání. Oddělte vodu pitnou od užitkové. Zalévání zeleniny zvládnete vodou dešťovou nebo přečištěnou šedou vodou, na pití ale potřebujete zdroj zdravotně nezávadný. Právě tady vzniká nejčastější chyba: lidé začnou používat vodu z nádrží na pití, aniž by ji nechali otestovat. Rozbor vody je přitom první věc, kterou by měli řešit.
Než vůbec vyrazíte, rozhodněte se, jak dlouhá trasa má být. Děti zvládnou víc, když vědí, co je čeká. Naplánujte pochod tak, aby každých čtyřicet až šedesát minut byla zastávka. Malé děti unaví monotónní chůze víc než stoupání. Vezměte proto trasu s obměnami terénu a s jasným cílem, který děti zajímá. Vyhněte se přehnaně dlouhým úsekům bez možnosti si sednout.
Čtvrtou možností je cesta z Nepomuku na Zelenou horu. Je to spíš kratší výšlap, ale v Brdech se počítá jako půldenní túra. Z náměstí v Nepomuku jděte po žluté značce. Trasa je zpevněná, vhodná i pro kočárek. Na Zelené hoře je kostel a kolem něj upravený park. Zpět se vraťte stejnou cestou nebo si udělejte smyčku přes obec Klášter. Dávejte pozor na cyklisty, kteří tudy jezdí rychle a tiše.
Zpáteční cestu si naplánujte jako lehčí část. Unavené děti potřebují jednodušší terén a jasný cíl. Pomůže, když předem řeknete, co bude následovat po návratu, a když si cestou rozdělíte úkoly. Kdo ponese mapu, kdo svačinu, kdo vybere místo na pauzu. Děti tak nejsou jen pasažéry, ale členy výpravy, a to je udrží v pohybu až do konce.
Jak naplánovat trasu, aby odpovídala zim
Hustota čar rozhoduje o sklonu Hustě nakreslené vrstevnice blízko sebe znamenají prudký svah. Naopak široké rozestupy značí pozvolný sklon. Když se čáry téměř dotýkají nebo splývají, jde o sráz, skálu nebo strž. V takovém místě nepočítejte s pohodlným přechodem, i když na mapě vypadá trasa krátce. Naopak mírný svah poznáte podle pravidelných, řídkých linií, které plynule kopírují terén.
Pátá túra je pro ty, kdo chtějí víc klidu: okruh u Třemšína. Parkujte pod hradem a vydejte se po zelené. Trasa má jedenáct kilometrů a vede přes vrcholový les. Převýšení je znatelné, ale rozložené do celé cesty. Není zde žádné občerstvení ani voda, takže zásoby jsou nutné. Častá chyba: lidé jdou v poledne v létě a přecení síly. V horku je lepší vyrazit za svítání a být zpět před polednem.
Hry, které fungují i bez pomůcek Většinu zábavy vyřešíte slovy. Zahrajte si na pozorovatele: kdo dřív uvidí tři různé ptáky, kdo najde kámen určitého tvaru, kdo spočítá auta na lesní cestě. Funguje i hra na příběh, kdy každý přidá jednu větu a příběh pokračuje podle toho, co zrovna vidíte kolem sebe. U starších dětí zabere hledání rozdílů mezi dvěma podobnými stromy nebo odhad vzdálenosti k dalšímu kopci.
Brdy jsou protáhlé pohoří, kde se dají naplánovat půldenní výlety bez velkého přesunu. Klíčem je vybrat si výchozí bod blízko silnice a netrávit hodinu hledáním parkování. Nejlepší je začít brzy ráno, kdy je vzduch čistý a cesty prázdné. Vezměte si pevné boty, protože většina tras vede po kamenitých lesních cestách, a s sebou dost vody – v Brdech je málo studánek a občerstvení je jen na okraji pohoří.
Vezměte s sebou malý zápisník a tužku. Děti mohou kreslit, co cestou potkaly, nebo si zapisovat názvy míst. Při delší trase pomůže mapa, kterou svěříte dítěti do ruky. Když samo kontroluje, kde jste, přestane se ptát, jak daleko ještě. Osvědčilo se i to, že dítě dostane na starost kompas, buzolu nebo sledování času.
- ID: 438012
Be the first to review “5 brdských túr, které stihnete za půl dne”
Reviews
There are no reviews yet.