Když zbude čas, nechte si ho na jedno místo mimo hlavní proud. Vyhlídka, skalní útvar nebo klidná vesnice udělají víc než třetí hrad ve spěchu. Jeden den v Českém ráji není o počtu navštívených míst, ale o tom, jestli si cestu pamatujete jako příjemnou, nebo jako závod s časem.
Azimut se neodečítá od střelky, ale od pevné značky na pouzdru. Postup je vždy stejný: namířte buzuolu na zvolený bod v terénu, nechte střelku ustálit a teprve potom odečtěte číslo proti indexu. Získáte směr, kterým se vydáte. Během chůze buzuolu nedržte před očima neustále, to vede k vrávorání a ztrátě kroku. Lepší je vybrat si v daném směru výrazný orientační bod — strom, kámen, rozcestí — dojít k němu a teprve tam zkontrolovat azimut znovu.
Střední a nízké mraky rozhodují na horá
Výška boty řešte podle toho, co nesete a kde jdete. Nízké boty stačí na udržované cesty a lehčí batoh. Střední nebo vysoké se hodí do kamenitého terénu, do sněhu a tam, kde potřebujete pevnou fixaci kotníku. Vysoká bota ale není automaticky lepší – pokud máte slabší nohy a chodíte po rovině, zbytečně těžká a tuhá bota vás unaví. Zkuste si v ní udělat několik kroků do kopce i z kopce.
Nakonec se vyplatí sledovat roční období a denní dobu. Brzy ráno a navečer jsou stíny dlouhé a chladné i na jižních svazích, kdežto v poledne se stín krátí a přesouvá. Mapu proto nečtěte jen jako plán cesty, ale jako plán dne. Kdo si předem označí tři až čtyři stinné body na trase, ten se vyhne zbytečnému přehřátí a do cíle dorazí v lepší kondici.
Typická chyba je spoléhat na jedinou mapu. Papírová mapa má přehledný reliéf, ale nemusí být aktuální, pokud jde o nové paseky po kůrovcové těžbě. Mobilní aplikace zase umí vrstvu se stínem reliéfu nebo časem západu slunce, ale v lese ztratí signál. Kombinujte obojí: doma si projděte profil trasy, v terénu mějte papír a telefon jen jako doplněk. Před odchodem si také zjistěte, kudy vede hranice lesa – stinný úsek často končí přesně tam, kde začíná louka nebo holina.
Mapa a buzola fungují společně jen tehdy, když obě dostanou stejný sever. Mnozí lidé vyrazí do terénu s mapou orientovanou „od oka” a buzuolu drží v ruce jen jako dekoraci. Přitom stačí pár kroků a orientace přestane být hádáním. Začněte tím, že mapu položíte na rovnou plochu, nejlépe na desku nebo pevnou podložku. Přiložte buzuolu hranou k severojižní linii mapy, nikoli k okraji papíru, pokud na něm nejsou zakreslené magnetické meridióny. Teprve potom otáčejte mapou i buzuolou jako jedním celkem, dokud se střelka nepřekryje se značkou severu na pouzdru.
Nakonec boty vyzkoušejte v terénu, který odpovídá vašemu plánu, a to ideálně ve zkušební době. Suchý kopec, mokrá tráva, kameny a sestup odhalí víc než procházka po prodejně. Pokud bota klouže, tlačí nebo se v ní noha posouvá, vyměňte ji. Rozbité nohy na túře se řeší mnohem hůř než výměna bot před sezonou.
Nejčastější chybou je orientace mapy podle buzoly na místě, kde působí rušivé magnetické pole. Kovové předměty, telefon, klíče, ale i drátěný plot nebo železobetonová konstrukce dokážou střelku vychýlit o desítky stupňů. Pokud se střelka chová neklidně nebo se zastaví v nesmyslném směru, přesuňte se několik metrů stranou a měření zopakujte. Stejně tak nepracujte s buzolou položenou přímo na mapě, která je vytištěná na lesklém nebo kovovém podkladu.
Proč je nutné počítat s deklinací Sever na mapě a sever, který ukazuje střelka, nejsou totožné. Rozdíl se nazývá magnetická deklinace a v České republice se pohybuje v řádu jednotek stupňů, ale i to stačí na to, aby se chyba při delším pochodu projevila. Hodnotu deklinace najdete v legendě mapy nebo si ji předem zjistíte. Pokud je deklinace východní, magnetický sever je vpravo od zeměpisného, u západní naopak. Při práci s buzolou nastavte korekci buď mechanicky, pokud to přístroj umožňuje, nebo ji přičtěte či odečtěte při odečtu azimutu. Bez tohoto kroku se vám může stát, že po dvou kilometrech minete cíl o několik set metrů.
V praxi se osvědčuje kombinovat buzolu s odhadem vzdálenosti a s lezením po vrstevnicích. Mapa vám řekne, kudy cesta vede, buzola udrží směr, ale teprve spojení obojího zabrání tomu, abyste sešli do jiného údolí, než jste zamýšleli. Po každém delším úseku si udělejte krátkou kontrolu: kde jste, kam míříte a co máte nejblíž po ruce jako záchytný bod. Kdo tohle zvládne v klidu, neztratí se ani v hustém lese nebo v mlze.
Při zkoušení mějte na sobě ponožky, ve kterých budete skutečně chodit. Zkuste botu nazout odpoledne, kdy má noha přirozeně větší objem. Pata musí být pevně usazená, špička ať má asi centimetr rezervu na sestup. Projděte se po schodech nebo z kopce – nesmí vás tlačit nárt ani padat pata. Typická chyba je kupovat botu „na dorost” nebo příliš těsnou s tím, že se rozšíří. Turistická bota se má vejít hned.
- ID: 437839
Be the first to review “5 pravidel, jak vybrat turistické boty podle terénu”
Reviews
There are no reviews yet.