Pokud máte kolem kamen dostatek místa, obložte je přírodními kameny nebo cihlami. Nejedná se o žádnou složitou rekonstrukci; stačí kusy čediče či žuly rozmístit do vzdálenosti několika centimetrů od pláště. Musí být ale stabilní a nehořlavé. Tato hmota se ohřeje od sálání kamen a poté teplo postupně uvolňuje do místnosti. Stejně funguje i těžká keramická nádoba s vodou umístěná na kamnech, která slouží jako zásobník tepla.

Učíte se rozeznat suché dřevo podle barvy a kůry? Nejdůležitější je trpělivost. Pokud si nejste jistí, nechte poleno pár dní v suché místnosti a sledujte, jak se kůra chová. Rozdíl mezi vysychajícím a suchým dřevem je dobře vidět právě na rychlosti odlupování. U skutečně suchého dřeva kůra odpadává sama, často už při manipulaci, a pod ní je rovnoměrně vybarvené dřevo bez tmavých skvrn. Teprve kombinace barvy, kůry, zvuku a hmotnosti vám dá jistotu, že ve sporáku skončí pořádné teplo, ne pára.

Když kupujete dřevo na topení, spoléhat jen na to, že „vypadá staré”, je jistá cesta k vlhkým polenům a špatnému hoření. Suché dřevo poznáte podle kombinace znaků, a jedním z nejspolehlivějších je právě barva a stav kůry. Kůra u zdravého, čerstvě skáceného stromu je pevně přirostlá, vlhká a často má sytou, tmavou barvu. U dřeva, které mělo čas vyschnout, se kůra začíná oddělovat, praská a odlupuje se po částech. Tento proces ale neprobíhá u všech dřevin stejně rychle, takže je třeba se dívat na víc než jen na to, že kůra „někde povoluje”.

Další pastí je čištění skla, když jsou kamna ještě teplá. Ocet se sice rychle odpaří, ale spolu s ním se do vzduchu dostanou i páry kyseliny, které dráždí oči a dýchací cesty. Navíc horké sklo může ocet naleptat a zanechat na něm trvalé matné skvrny. Proto vždy počkejte, až kamna vychladnou. Pokud spěcháte, použijte sice studený roztok, ale nechte ho působit déle – klidně deset minut.

Nezapomínejte ani na pravidelnou údržbu. Vrstva popela na dně topeniště působí jako izolant, který brání přenosu tepla do kamen. Před každým zatopením vyčistěte rošt a odstraňte popel. Jednou za rok nechte zkontrolovat spalinové cesty a vyměnit těsnění dvířek. Správně fungující kamna s dobrou tepelnou setrvačností dokážou udržet příjemnou teplotu osvětlení v obýváku místnosti až do rána, a vy se probudíte do tepla bez nutnosti přikládat uprostřed noci.

U suchého dřeva je barva odkrytého dřeva pod odlupující se kůrou matná, našedlá až žlutobílá, někdy s lehce hnědým nádechem. Čerstvé dřevo má naopak živý, lesklý povrch, často s viditelnými kapkami pryskyřice u jehličnanů. Pokud kůra odpadává a pod ní vidíte dřevo, které je stále vlhké, tmavé nebo dokonce s nazelenalými skvrnami, znamená to, že dřevo vysychalo jen povrchově, ale uvnitř si drží vodu. To je typický případ, kdy někdo skladuje polena v hustém stohu bez proudění vzduchu – kůra na povrchu seschne rychleji než samotné dřevo.

Nejprve si připravte roztok z jednoho dílu octa a jednoho dílu vody. Ideální je teplá voda, která pomůže uvolnit připečené nečistoty. Směs nalijte do rozprašovače a nastříkejte na vychladlé sklo. Důležité je, aby kamna byla úplně studená – jinak by se ocet rychle odpařil a nestihl by rozpustit saze. Nechte působit alespoň pět minut. Během té doby ocet změkčí vrstvu sazí, takže ji pak snáze setřete.

Primární vzduch je hlavním zdrojem kyslíku pro hoření paliva. Pokud ho otevřete příliš mnoho, dřevo hoří rychle a s velkými plameny, ale velká část energie odchází komínem. Při naopak palivo doutná, vzniká dehet a sklo kamen se rychle zanáší. Správné nastavení není o jedné univerzální poloze, ale o reakci na aktuální stav ohniště.

Nejprve si uvědomte, co regulátor ovládá. U většiny kamen a krbových vložek se jedná o klapku pod roštem nebo v popelníkové zásuvce. Před každým přikládáním ji plně otevřete. Tím zajistíte rychlé rozhoření nové vrstvy paliva a dostatek kyslíku rady pro rekonstrukci zapálení plynů uvolňovaných ze dřeva. To je klíčový moment, kdy je chyba nejčastější.

Po vyčištění sklo přeleštěte suchým hadříkem z mikrovlákna, abyste odstranili případné šmouhy a dodali mu lesk. Ocet sice nezanechává chemické zbytky, ale i tak je dobré sklo vytřít do sucha, aby se na něm neusazovaly nové nečistoty. Tento postup je šetrný k povrchu i k vašemu zdraví, a přitom zvládne i staré, zažrané saze. Jediné, co potřebujete, je čas a pár kapek obyčejného octa.

Čemu se vyhnout: kůra nemusí být záruka sucha Nejčastější chybou je spoléhat na to, že když se kůra loupe, je hotovo. U některých dřevin, jako je bříza nebo olše, se kůra odlupuje i u čerstvého dřeva, protože má přirozeně tenkou, papírovitou strukturu. U dubu zase drží kůra dlouho pevně, i když je dřevo vyschlé na 15 % vlhkosti. Proto je nutné kombinovat pozorování kůry s dalšími ukazateli: zvukem, hmotností a prasklinami na čele polena. Když udeříte dvě suchá polena o sebe, uslyšíte ostrý, kovový zvuk. Vlhké dřevo zní tupě a tlumeně. To je rychlá a praktická zkouška, kterou zvládnete na místě.