Při kontrole odlupující se kůry se zaměřte na to, co je pod ní. Zdravě suché dřevo má pod kůrou čistý, suchý povrch, který nebarví prsty do hněda ani nezanechává mokré stopy. Pokud pod kůrou najdete dřevokazné houby, prášek nebo malé otvory, dřevo je sice suché, ale zároveň už začalo podléhat hnilobě – takovému dřevu se vyhněte, protože má nízkou výhřevnost a nepříjemně voní. Kůra samotná by měla být křehká a lámat se mezi prsty, ne pružná a vláčná.

Bezpečnost provozu začíná u správné obsluhy. Nikdy nepřetěžujte kamna nadměrným množstvím paliva. Při přikládání dbejte na to, aby dřevo nepřesahovalo úroveň horní hrany spalovací komory. Přikládejte menší dávky častěji, což zajistí rovnoměrné hoření a nižší emise. Důležité je také pravidelně kontrolovat stav obkladů a spár – prasklina v plášti může znamenat únik spalin do místnosti, což je zdraví nebezpečné.

Dbejte také na pravidelnou údržbu kamen a komína. Tvrdé dřevo vytváří více popela a sazí, zejména pokud spálíte pár vlhkých kusů. Kontrolujte stav spalinové cesty alespoň jednou ročně, a to před topnou sezónou. Pokud zaznamenáte dehtové usazeniny, je to signál, že dřevo není dostatečně suché nebo že vzduchové klapky nejsou správně nastavené. Správné spalování poznáte podle čirého kouře – slabý zápach a bílý kouř znamená, že plýtváte dřevem a topíte špatně.

Čemu se vyhnout: kůra nemusí být záruka sucha Nejčastější chybou je spoléhat na to, že když se kůra loupe, je hotovo. U některých dřevin, jako je bříza nebo olše, se kůra odlupuje i u čerstvého dřeva, protože má přirozeně tenkou, papírovitou strukturu. U dubu zase drží kůra dlouho pevně, i když je dřevo vyschlé na 15 % vlhkosti. Proto je nutné kombinovat pozorování kůry s dalšími ukazateli: zvukem, hmotností a prasklinami na čele polena. Když udeříte dvě suchá polena o sebe, uslyšíte ostrý, kovový zvuk. Vlhké dřevo zní tupě a tlumeně. To je rychlá a praktická zkouška, kterou zvládnete na místě.

Samotná kamna potřebují i vnitřní údržbu. Popelník a rošt čistěte pravidelně, ale nechte vždy vrstvu popela (asi 2–3 cm), která chrání dno a pomáhá udržet žár. Při čištění se zaměřte na spalovací prostor – odstraňte zbytky nespáleného dřeva a saze. Používejte pouze suché, dobře proschlé dřevo. Vlhké dřevo produkuje více dehtu a sazí, které zanášejí celý systém a zvyšují spotřebu. Ideální je tvrdé dřevo jako buk nebo dub, které má vyšší výhřevnost.

Když kupujete dřevo na topení, spoléhat jen na to, že „vypadá staré”, je jistá cesta k vlhkým polenům a špatnému hoření. Suché dřevo poznáte podle kombinace znaků, a jedním z nejspolehlivějších je právě barva a stav kůry. Kůra u zdravého, čerstvě skáceného stromu je pevně přirostlá, vlhká a často má sytou, tmavou barvu. U dřeva, které mělo čas vyschnout, se kůra začíná oddělovat, praská a odlupuje se po částech. Tento proces ale neprobíhá u všech dřevin stejně rychle, takže je třeba se dívat na víc než jen na to, že kůra „někde povoluje”.

U suchého dřeva je barva odkrytého dřeva pod odlupující se kůrou matná, našedlá až žlutobílá, někdy s lehce hnědým nádechem. Čerstvé dřevo má naopak živý, lesklý povrch, často s viditelnými kapkami pryskyřice u jehličnanů. Pokud kůra odpadává a pod ní vidíte dřevo, které je stále vlhké, tmavé nebo dokonce s nazelenalými skvrnami, znamená to, že dřevo vysychalo jen povrchově, ale uvnitř si drží vodu. To je typický případ, kdy někdo skladuje polena v hustém stohu bez proudění vzduchu – kůra na povrchu seschne rychleji než samotné dřevo.

Dalším praktickým krokem je podívat se na čela polen – tedy na řezné plochy. U suchého dřeva se na čele objevují jemné trhlinky, které se šíří od středu ke kůře. Tyto praskliny jsou důkazem, že dřevo vysychalo rovnoměrně a pryskyřice se odpařila. Pokud jsou čela hladká, bez prasklin a působí „masitě”, je to známka toho, že dřevo bylo skáceno nedávno. U jehličnanů si navíc všimněte výronů pryskyřice – suché dřevo je nemá, pryskyřice vytéká pouze z čerstvých ran.

Praktický test spočívá v tom, že si ověříte, jak se kamna chovají při běžném provozu. Zatopte si naplno a sledujte, za jak dlouho teplota v místnosti dosáhne požadované hodnoty. Poté přikládání omezte na polovinu dávky. Pokud kamna začnou doutnat a sklo se rychle zanese, je výkon příliš vysoký pro vaše potřeby. Pokud naopak teplota rychle klesá a plamen je malý, je výkon nízký.

Prvním krokem je vizuální kontrola. Zkontrolujte vnitřní stěny topeniště, zejména v místech, kde se stýkají šamotové desky a kde dochází k přímému kontaktu s plamenem. Sledujte širší trhliny (nad 2 mm), odlupování povrchu, propadlé desky nebo vypadávající maltu mezi spárami. Nezanedbávejte ani kontrolu dvířek a jejich rámu, protože těsnost ovlivňuje tah a rovnoměrné hoření. Pokud si všimnete, že se z vyzdívky sypou kousky materiálu nebo že se desky pohybují, je to jasný signál pro opravu.