Po každém výletu boty nejdřív očistěte, dokud je bláto vlhké. Tvrdý kartáč na suché bláto jen zatlačí písek do struktury materiálu a poškrábe ho. Vyjměte vložky a vyklepejte z nich kamínky. Šněrování povolte, ale neodstraňujte ho z děr – díry se časem vytáhnou a šněrování se pak povoluje i při chůzi. Vložky perte ručně ve vlažné vodě, nikdy ne v pračce, kde se zkroutí a ztratí tvar.
Mraky v horách nejsou dekorace, ale záznam toho, co se děje ve vzduchu nad byt v panelákuámi. Klíčem k předpovědi je sledovat tvar, výšku, barvu a hlavně vývoj v čase. Jeden snímek oblohy nic neznamená — rozhoduje směr a rychlost změny. Pokud mrak roste a tmavne, situace se vyvíjí. Pokud se rozpouští nebo drží stejný tvar, podmínky jsou stabilní.
Kůže a syntetika chtějí jinou péči. Kůži prospívá mazání, syntetiku stačí omýt vlažnou vodou a nechat uschnout. Membránové boty nepotřebují tuk – ten ucpává póry a membrána přestane dýchat. Na membránu používejte jen přípravky na bázi vody. Nikdy neperte boty v pračce, ani když výrobce tvrdí, že to jde. Buben je vymačká, lepidlo povolí a pěna ve vložce se rozpadne.
Poslední věc, kterou úložné prostory v malém bytěětšina lidí podcení: plánování přestávek. Nezastavujte se jen tehdy, když už nemůžete. Krátká přestávka po padesáti minutách chůze, během níž dáte pár doušků a kousek jídla, udrží tempo stabilní. Dlouhé pauzy na vrcholu vás prochladí a ztuhnou svaly. Raději si sedněte na deset minut, snězte půlku svačiny a pokračujte. Tělo se tak nezastaví úplně a po přestávce se snadněji rozjede.
Lidské oko se na tmu adaptuje postupně, plně zhruba za dvacet až třicet minut. Každé bílé světlo tento proces resetuje. Proto je klíčové omezit čelovku na minimum. Používejte ji jen na čtení mapy nebo v místech, kde si nejste jistí. Červené světlo adaptaci tolik nenaruší, ale ani to není všelék. Většinu času jděte bez svícení a nechte oči, ať si poradí. Pomůže i to, že před odchodem z domu nesvítíte do telefonu a nesedíte pod lampou. Čím tmavší start, tím rychlejší přechod.
Minimum asfaltu není trik, jak ušetřit. Je to způsob, jak udělat desku, která lépe odolává teplotním změnám a zatížení. Když to uděláte správně, poznáte to podle toho, že po několika letech nemusíte řešit výtluky ani vlny. Když to uděláte špatně, poznáte to hned první léto.
Rezervní jídlo a voda nejsou pro pohodlí, ale pro případ, že se výstup protáhne kvůli počasí, zabloudění nebo zranění. Balte ho tak, aby vydrželo i v mrazu — nechte ho v horní části batohu, ne u těla, kde se zpotí a promočí. Trvanlivé potraviny volte takové, které nepotřebují vaření ani chlazení. Pokud si nejste jistí, co vydrží, vyzkoušejte to doma předem. Mnoho lidí zjistí, že rozmrazená tyčinka nebo rozmočený chléb jsou k ničemu.
Vyrážíte na hory bez jídla, protože „vždyť to není daleko”? To je nejčastější chyba, která rozhoduje o tom, jestli výšlap skončí v pohodě, nebo v totálním vyčerpání. Tělo v horách spotřebovává energii jinak než v údolí — chlad, převýšení a delší trvání zátěže zvyšují nároky na přísun kalorií i tekutin. Pokud si myslíte, že si vystačíte s jedním rohlíkem a čokoládou, pravděpodobně narazíte.
Základem je jídlo rozdělit na dvě části: průběžné doplňování během chůze a rezervu pro případ zdržení. Během výstupu jezte menší porce každou hodinu až hodinu a půl. Tělo tak dostává energii plynule a nemá tendenci se přejídat v jednu chvíli, což vede k těžkému žaludku a zpomalení. Osvědčené jsou sacharidy kombinované s trochou bílkovin a tuku — celozrnný chléb se sýrem, ovesné tyčinky bez polevy, sušené maso nebo ořechy. Sladké tyčinky s vysokým obsahem cukru dodají rychlý cukr, ale po dvaceti minutách přijdou mdloby. Proto je střídejte s něčím pomaleji stravitelným.
Na co si dát pozor: alkohol a kofein. Malé pivo nebo silná káva před výstupem zvyšují dehydrataci a zrychlený tep. Energetické nápoje s kofeinem maskují únavu, ale tělo pak narazí na zeď bez varování. Stejně tak se nevyplácí jíst těžká mastná jídla těsně před cestou. Trávicí systém úložné prostory v malém bytě horách pracuje pomaleji a těžké jídlo vás zpomalí.
Voda nestačí, sůl rozhoduje Pitný režim je druhá nejčastější chyba. Lidé pijí málo, protože se bojí, že budou muset často zastavovat, nebo naopak pijí příliš a vyplavují minerály. V horách se potíte i v chladu, jen si to méně uvědomujete. Pijte pravidelně malé doušky, ne až ve chvíli, kdy cítíte žízeň — ta přichází pozdě. Do druhé poloviny trasy přidejte do vody rozpustnou sůl nebo elektrolytový nápoj. Čistá voda bez minerálů při silném pocení vede k bolestem hlavy, svalovým křečím a nevolnosti. To není slabost, to je chemie.
- ID: 437852
Be the first to review “Chyba że zapomenete na jídlo, hory vás srazí”
Reviews
There are no reviews yet.