Typickou chybou je snažit se dosáhnout sálání tím, že kamna rozpálíte na maximum v krátkém čase. Přehřátý plášť sice chvíli sálá silně, ale materiál trpí tepelným šokem, může popraskat a teplo se ztrácí komínem. Lepší je topit menším množstvím paliva častěji a nechat hmotu nasáknout teplem postupně. Kamna, která „dýchají” pomalu, mají stabilnější povrchovou teplotu a sálají rovnoměrně.
Na co si dát pozor: smrkové a borové dřevo obsahuje hodně pryskyřice. Rychle vzplane a dobře se používá na podpal, ale při častém topení zanáší komín. Topol, vrba a lípa hoří rychle, dají méně tepla a hodí se spíš na přiložení, když potřebujete rychle zvýšit teplotu. Bříza je příjemná na podpal i na přiložení, ale sama o sobě dlouho nevydrží. Pokud topíte jen měkkým dřevem, budete muset přikládat mnohem častěji.
Největší chyba je plánovat zásobu dřeva na „průměrnou zimu”. Průměr neexistuje, každý rok je jiný a delší sezona se opakuje častěji, než se zdá. Rozumnější je vycházet z toho, kolik dřeva skutečně spotřebujete za týden v nejchladnějším měsíci, a toto číslo vynásobit počtem týdnů, kdy se u vás reálně topí. Kdo topí od října do dubna, počítá s přibližně 28 až 30 týdny, ne s dvaceti.
Jak poznat, že je čas zasáhno
Základ je vlhkost dřeva. Čerstvé dřevo obsahuje víc než polovinu vody a ta se musí nejdřív odpařit. Energie, která by jinak šla do místnosti, se spotřebuje na vysušení paliva. Měkké dřevo potřebuje na proschnutí alespoň půl roku, tvrdé klidně rok až dva. Skládejte ho naštípané, na vzdušném místě, pod střechou, ale s průvanem kolem. Když vezmete do ruky poleno a je cítit chlad a váží víc, než vypadá, ještě není připravené.
Během hoření přikládejte až ve chvíli, kdy předchozí vrstva dřeva shořela na žhavé uhlíky. Nová polena pokládejte na uhlíky, ne na plamen. Příliš mnoho paliva najednou dusí oheň a snižuje teplotu. Typická chyba je také zavírání vzduchu příliš brzy. Dokud je v topeništi viditelný plamen, vzduch nechte otevřený. Teprve když zůstanou jen uhlíky, můžete přivřít klapku na polovinu.
Čisté hoření poznáte podle světle žlutého až bílého plamene a téměř bezdýmného komína. Tmavý kouř, černé sklo a nízký výkon znamenají, že dřevo je vlhké, přikládáte příliš mnoho najednou, nebo komín netáhne. Pomáhá i pravidelná kontrola těsnění dvířek a čištění komínu. Suché dřevo o vlhkosti do dvaceti procent a správný postup při zapálení udělají víc než jakékoli přidávání do kamen.
Proč záleží na správném tahu komína Než zapálíte, otevřete vzduchovou klapku na maximum a u kamen i komínovou klapku, pokud ji mají. Studený komín netáhne. Stačí zapálit kousek papíru v horní části topeniště a nechat ho shořet, případně přiložit hořící noviny k ústí komína, pokud je to bezpečné. Po několika sekundách ucítíte, že se tah rozběhl. Teprve pak zapalte třísky zespodu po celé ploše, ne jen na jednom místě. Oheň se pak šíří rovnoměrně a nevzniká přebytek dýmu.
Nejprve připravte topeniště. Rošt musí být čistý, popel z předchozího topení odstraňte, ale nechte tenkou vrstvu jako izolaci. Do kamen položte dvě větší polena k sobě tak, aby mezi nimi zůstala mezera pro vzduch. Na ně postavte několik menších štípaných polínek křížem. Na vrchol přijde vrstva tenkých třísek a několik kusů novin nebo kůry. Vše musí být suché. Vlhkost je nejčastější důvod, proč oheň nechytne nebo jen doutná.
- ID: 443931
Be the first to review “Čím začít, aby oheň hořel čistě a dával víc tepla?”
Reviews
There are no reviews yet.