Voda z kohoutku bývá tvrdá a studená. Studená voda šokuje kořeny a rostlina reaguje opadem poupat. Nechte vodu odstát alespoň dvanáct hodin v otevřené nádobě při pokojové teplotě. Odstátím se zároveň sníží obsah chloru. Tvrdost vody řešte jinak: pokud je na dně konvice znatelný vodní kámen, je voda příliš vápenitá. Vápník blokuje příjem železa a způsobuje chlorózu – listy žloutnou mezi žilkami. V takovém případě použijte převařenou a ochlazenou vodu, případně dešťovou, pokud ji máte k dispozici. Destilovaná voda je pro běžnou zálivku nevhodná, protože neobsahuje minerály, které rostlina potřebuje.
Na co si dát pozor: sedlina je kysele reagující, takže se nehodí pro všechny druhy. Nesnášejí ji například některé kaktusy, sukulenty nebo pelargonie, kterým může spálit jemné kořínky. Naopak ji ocení azalky, rododendrony, kapradiny, fuchsie, begonie nebo většina zelenolistých pokojovek. Dalším rizikem je plíseň. Pokud na povrchu substrátu uvidíte bílý povlak, sedlinu odstraňte a příště ji zapracujte hlouběji. Nikdy ji nesypte na rostliny, které mají v květináči málo místa a přemokřený substrát.
Většina pokojových rostlin v zimě nekvete proto, že by jim chybělo světlo nebo teplo, ale protože je zaléváme stejně jako v létě. Přemíra vody v chladném období dusí kořeny, podporuje hnilobu a rostlina místo nasazování poupat přežívá. Klíčem není jen množství vody, ale její složení a teplota. Tvrdá vodovodní voda s vysokým obsahem vápníku navíc ucpává cévní svazky a brzdí příjem živin, což se projeví žloutnoucími listy a absencí květů.
Sedmé pravidlo je o čase. Přesazujte na jaře, kdy rostlina obnovuje růst, ne uprostřed zimy. Pokud kořeny prorazily drenážním otvorem nebo se stáčejí po obvodu balu, je nejvyšší čas. Když naopak substrát zůstává po zalití mokrý i po týdnu, květináč je příliš velký a je třeba rostlinu vrátit do menší nádoby. Sledujte také, jestli voda proteče okamžitě — příliš zhutnělý substrát v předimenzované nádobě propouští vodu po stěnách a střed zůstává suchý.
Páté pravidlo se týká materiálu. Terakota odvádí vlhkost přes stěny, takže substrát rychleji proschne — hodí se pro rostliny, které nesnáší přemokření. Plast a glazura vodu drží, proto v nich zalévejte méně často a vždy po ověření prstem, jestli je substrát suchý i dva centimetry pod povrchem. Šesté: u vzrostlých rostlin s těžkou korunou volně širší a nižší nádobu, jinak se květináč při sebemenším nárazu převrhne.
Základem je poměr mezi objemem kořenového balu a nové nádoby. Ideální skok při přesazování je o dva až čtyři centimetry v průměru, u pomalu rostoucích druhů i méně. Když rostlinu přesadíte do dvakrát většího květináče, kořeny obklopí příliš mnoho vlhkého substrátu, který nemají čím vysát. Voda se v něm drží, kořeny začnou hnít a rostlina se zastaví, i když jste jí chtěli jen dopřát prostor.
Pravidla, která se vyplatí dodržet První pravidlo: vždy zvolte nádobu jen o málo větší, než je stávající kořenový bal. Druhé: u rostlin s jemnými vlásečnicovými kořeny (kapradiny, africké fialky) stačí rozdíl dva centimetry, u silných dužnatých kořenů (palmy, dracény) klidně čtyři. Třetí: hloubka květináče je důležitější než šířka — kořeny rostou dolů, ne do stran, a mělká miska je pro většinu druhů past. Čtvrté: kontrolujte drenážní otvor, bez něj se přebytečná voda nemá kudy odpařit.
Používejte ji střídmě a s rozmyslem. Kombinujte ji s běžnou zálivkou a jednou za čas doplňte tekuté hnojivo. Když budete sedlinu sušit, dávkovat a zapracovávat do půdy, pokojovky z ní vytěží organickou hmotu i mírné okyselení. Když ji ale nasypete mokrou hromadou na povrch, uškodíte jim víc než užitečnému kompostu.
Nejčastější chyba je přesazení „pro jistotu” do velkého květináče, aby rostlina měla kam růst. Opak je pravdou: přemokřený substrát bez kořenů je ideální živnou půdou pro plísně a hnilobu. Druhá častá chyba je ponechání rostliny v původní nádobě roky, dokud kořeny nevyplní celý objem a rostlina nezačne chřadnout z nedostatku místa. Velikost květináče není detail, ale nástroj. Změřte, porovnejte s kořenovým balem a přesaďte o jeden krok, ne o tři.
Svilušky jsou roztoči, ne hmyz. Drobná osmičlenná stvoření velká sotva půl milimetru, která žijí na spodní straně listů a sají z nich šťávu. Při přemnožení se rostlina nedokáže bránit a začne chřadnout. Rozpoznat je není tak těžké, jak se na první pohled zdá.
Většina pokojovek pochází z tropických deštných lesů, kde vzdušná vlhkost běžně přesahuje 70 %. V českých bytech se přes zimu pohybuje mezi 30 a 40 %, v létě u topení nebo klimatizace ještě níž. Nízká vlhkost se projeví dřív, než si člověk všimne: špičky listů hnědnou a zasychají, okraje se kroutí, nové listy jsou menší a poupata opadávají ještě před rozvinutím. Zalévání to nevyřeší, protože problém není v kořenech, ale ve vzduchu kolem listů.
- ID: 399610
Be the first to review “Čím zalévat pokojovky, aby kvetly i v zimě?”
Reviews
There are no reviews yet.