Poslední rada se týká nákupního chování. Nekupujte první kus, který se vám líbí. Srovnejte tři až čtyři varianty, prostudujte si složení a podívejte se na způsob balení. Kvalitní povlečení je často zabalené tak, že na sobě nemá přehnaný počet etiket a plastových pásek. Pokud máte možnost, sáhněte si na látku osobně – internetová fotografie vám neprozradí, zda je materiál měkký, nebo drsný. Vyhnete se tak zklamání po prvním vyprání.

Praktickým krokem je kontrola údržby. Vyberte si povlečení, které snesete prát na šedesát stupňů, abyste zničili roztoče a bakterie. Vyhněte se materiálům, které se musí žehlit – děti si postel stejně ustelou jen výjimečně. Před prvním použitím povlečení vždy vyperte, aby se látka srazila a zbavila se chemických látek z výroby. Také platí, že dětské povlečení by mělo být prodyšné, proto se vyhněte hustým tkaninám s vysokým podílem polyesteru.

Typickou chybou je snažit se žmolky odstranit z mokrého povlečení. Vlhká vlákna jsou křehčí, natahují se a mnohem snáz dojde k vytržení celé nitě. Vždy počkejte, až je tkanina úplně suchá. Druhou častou chybou je použití agresivního kartáče na textil, který sice chuchvalce vyčeše, ale zároveň zdrsní povrch a naruší strukturu tkaniny. Po takovém ošetření se povlečení začne žmolkovat ještě víc, protože jednotlivá vlákna jsou nadzvednutá a připravená se zamotávat.

Nejčastější chybou je skladování ubrusů v igelitových obalech, kde se drží vlhkost a vznikají plísně. Stejně problematické je i dlouhodobé nechávání ubrusu na stole – i zdánlivě čistý povrch může obsahovat zbytky jídla, které přitahují škůdce. Pokud víte, že ubrus nepoužijete déle než tři měsíce, před uložením ho vždy vyperte a vyžehlete. Tím zajistíte, že při příštím slavnostním prostírání bude vypadat jako nový a nezanechá ve vás ani špetku rozpaků.

Žmolky na povlečení dokážou spolehlivě zkazit pohodlí i vzhled ložnice. Nejde jen o estetiku – chuchvalce vláken na povrchu tkaniny jsou častější u levnějších materiálů nebo při praní s nevhodnými kusy oblečení. Mnoho lidí sahá po žiletce či obyčejných nůžkách, což je často cesta k poškození tkaniny. Než začnete cokoli odstranovat, zjistěte, z čeho je povlečení ušité. Bavlna, směs s polyesterem nebo len vyžadují jiný přístup a také jinou míru opatrnosti.

Při výběru délky a šířky závěsů měřte vždy od místa uchycení, ne od rámu okna. Šířka by měla být přibližně dvojnásobkem šířky okna, aby závěsy pěkně řasily. Pokud chcete ušetřit a koupit méně látky, počítejte s tím, že výsledek bude plochý a bez efektu. Typickou chybou je také montáž tyče příliš blízko rámu – závěsy pak zakrývají část okna a ubírají světlo. Tyč umístěte alespoň patnáct centimetrů nad okno a vyčnívat by měla alespoň dvacet centimetrů na každou stranu. Tím opticky rozšíříte okno a místnost bude působit vzdušněji.

Správně zvolené závěsy dokážou místnost změnit razantněji než nová pohovka. Klíčem je rovnováha mezi praktičností a estetikou. Nebojte se požádat v prodejně o vzorník a doma si látku přiložit k oknu. Osvětlení v obchodě je totiž úplně jiné než u vás doma, a to, co vypadá skvěle pod zářivkou, může večer působit mdle.

Ubrus je častým svědkem rodinných oslav i všedních večeří, a právě proto si zaslouží odpovídající péči. Správná údržba přitom nezačíná až u žehličky, ale mnohem dříve – už při výběru materiálu a prvním použití. Než ubrus vůbec poprvé použijete, měli byste ho vyprat. Tím se odstraní apretura, která sice dodává látce lesk a tuhost, ale zároveň způsobuje, že se na ni snadněji zachytí skvrny. Mnoho lidí tuto fázi přeskočí a pak se diví, že se jim na novém ubrusu objeví nevzhledné mapy po první sklence vína.

Výběr závěsů do obývacího pokoje bývá často podceňovaný. Přitom právě textilie tvoří až třetinu vizuálního dojmu místnosti. Než začnete vybírat, zaměřte se na tři základní věci: množství denního světla, výšku stropu a celkový styl nábytku. Bez této rozvahy skončíte s látkou, která buď pohltí všechno světlo, nebo bude působit levně a rušivě.

Nezapomínejte, že děti do puberty řeší především pohodlí a pocit bezpečí, ne designové trendy. Proto volte povlečení s jednoduchým zapínáním. Zip je praktický, ale malé děti ho někdy neumí ovládat. Knoflíky zase dlouho vydrží, ale při převlékání zaberou čas. Ideální je povlečení na patentky nebo s dlouhým přehybem, které drží peřinu na místě i při točení ve spánku.

Po vyprání přichází na řadu sušení. Většinu ubrusů lze sušit v sušičce, ale jen tehdy, pokud to výrobce výslovně povoluje. Levnější bavlna se může srazit, a proto je bezpečnější sušit ubrus rozložený na šňůře. Nikdy nevěšte těžký mokrý ubrus za jeden roh – látka se vytáhne a už se nevrátí do původního tvaru. Ideální je přeložit ho napůl a pověsit přes šňůru, případně ho sušit naplocho na sušáku. Pokud ubrus sundáte mírně vlhký, usnadníte si žehlení.