Typická chyba je montáž projektoru příliš blízko u stěny, aby nebyl na obtíž. Tím se ale zvětší úhel promítání a obraz se zdeformuje. Projektor by měl být v ideálním případě na úrovni horní hrany plátna, nebo mírně nad ní. Pokud to nejde, vyberte model s vertikálním posunem objektivu. Tato funkce vám umožní posunout obraz nahoru a dolů bez ztráty kvality. Levnější projektory tuto funkci nemají, takže pak musíte použít zmiňovanou korekci, která obraz rozmaže.

Práh a spodní hrana dveří: kde končí většina pokusů o těsnění Největší problém bývá spodní hrana, protože samolepicí páska na prahu dlouho nevydrží – odírá se a chytá nečistoty. Pro prahy existují takzvané spodní těsnící lišty, které se montují na vnitřní stranu dveřního křídla. Mají pohyblivou gumovou bariéru, která se při zavírání přitlačí k prahu. Před nákupem změřte výšku mezery mezi dveřmi a prahem – lišta musí mít správný zdvih, jinak bude buď drhnout, nebo naopak netěsnit.

Nejčastější chybou bývá nedostatečné kotvení do roštu. Mnoho lidí vrtá do sádrokartonu bez zjištění, kde přesně je kovový profil, a pak visí police jen na desce. Profil najdete pomocí magnetu nebo poklepu – zvuk je dutý vs. plný. Pokud musíte kotvit mezi profily, použijte křídlové kotvy, které se otevřou za deskou. Nikdy nepoužívejte hmoždinky určené pro plné materiály, protože nemají čím rozepnout.

Co se týče plátna, nešetřete na materiálu. Levná bílá plátna odrážejí světlo rovnoměrně, ale nemají žádný zisk jasu. Pro obývák s okny je lepší plátno s šedým podkladem, které potlačí okolní světlo. Pokud montujete plátno na zeď, dejte si pozor, aby bylo dokonale rovné. I malá vlna způsobí, že obraz bude v daném místě neostrý. Plátno napínací je sice dražší, ale drží tvar. Před vrtáním si také ověřte, že plátno nemá černý rám, který vizuálně zmenšuje obraz – pro domácí kino se vyplatí bezrámové provedení.

Nakonec zvažte údržbu. Obklad s tmavou spárovací hmotou skryje skvrny, ale světlá spára je v kuchyni praktičtější, protože na ní vidíte nečistoty dřív, než se zažerou. Sklo stačí otřít vlhkým hadříkem a saponátem, HPL nesnáší abrazivní čisticí prostředky. Rozhodnutí mezi obkladem, sklem a HPL není jen estetická záležitost – je to volba mezi životností, cenou a časem, který chcete trávit úklidem. Před nákupem si proto vždy nechte vzorek materiálu a otestujte ho na mastnotě, horkém hrnci a s běžnými čisticími prostředky.

Závěsná police o šířce do 80 cm vypadá nenápadně, ale její montáž má dvě úskalí: nosnost stěny a tuhost samotného dřeva. Na rozdíl od kratších poliček zde už nemůžete spoléhat na to, že to „nějak drží”. Čím delší police, tím větší páka působí na každý šroub. Pro běžné knihy v jedné řadě to obvykle stačí, ale jakmile chcete dvě řady nebo těžké encyklopedie, musíte počítat s rezervou. Klíčové je vědět, do čeho vrtáte a jaký typ nosiče zvolíte.

Samotnou výměnu zvládnete bez řemeslníka, pokud zvolíte správný typ. U křídlových dveří se osvědčují samolepicí profily z EPDM nebo silikonu – pásy s dutinkou, které se lepí na zárubeň. Před montáží důkladně očistěte povrch od starého tmelu, mastnoty a prachu. Ideálně odmastěte lihem. Pokud je povrch nerovný, sáhněte po profilu s kovovou přítlačnou lištou, kterou přišroubujete – ten drží lépe než pouhá páska.

Když se rozhodnete pro domácí projektor, první věc, kterou většina lidí podcení, je příprava místnosti. Nejde jen o to koupit si přístroj s vysokým rozlišením. Skutečný rozdíl mezi průměrným a skvělým obrazem dělá světlo, vzdálenost a montáž. Než začnete cokoli kupovat, změřte si místnost. Projektor potřebuje určitou vzdálenost od plátna, aby obraz zaplnil požadovanou úhlopříčku. Pokud máte obývák s nízkým stropem, budete muset řešit i výšku montáže a úhel promítání.

Při pokládce WPC dlaždic na původní betonový povrch nejprve zkontrolujte spád. Voda musí volně odtékat k odtoku, dlaždice mají mezerovité spoje, takže se pod nimi nebude držet vlhkost. Pokud je podklad rovný, stačí dlaždice položit na sucho a zacvaknout do sebe. Většina výrobků nevyžaduje lepení, ale u krajů, kde hrozí posun, použijte gumovou podložku nebo obvodové lišty. Vyvarujete se tak nepříjemného klapání při chůzi. Typickou chybou je pokládat dlaždice bez dilatační mezery u stěny – při tepelných změnách se materiál roztahuje a bez mezery se začne vlnit.

Balkon o rozměrech 3×1,2 metru je typickým prostorem panelákového bytu. Při zařizování se snadno necháte zlákat k přeplnění prostoru, ale výsledek pak působí stísněně. Klíčem je promyslet si funkce: posezení, úložný prostor a vizuální oddělení od sousedů. Místo klasických betonových dlaždic sáhněte po WPC, které jsou tenčí, lehčí a při pokládce nezvednou podlahu o víc než pár centimetrů. Díky tomu neztratíte žádnou výšku a balkon zůstane vzdušný.