Finální úprava je už jen otázkou malby nebo tapety. Oblouk se hodí do předsíně, mezi obývákem a kuchyní, ale i do ložnice, pokud chcete měkčí přechod mezi prostory. Nezapomeňte, že sádrokarton není vhodný do vlhkého prostředí bez povrchové úpravy – v koupelně použijte zelenou vodovzdornou desku a impregnační nátěr. Při dodržení postupu vám oblouk vydrží bez prasklin i při běžném sedání domu. Pokud si netroufáte na ohýbání, existují i prefabrikované obloukové díly, ale ty se montují hůře na nepravidelné otvory. Začněte na menším otvoru, třeba mezi kuchyní a spíží, a získáte jistotu pro velký průchod.

Samostatnou kapitolou je ochrana sluchu. Vrtání do betonu nebo řezání kovových profilů dosahuje hlučnosti přes 90 decibelů, což při delší expozici poškozuje sluch. Používejte mušlové chrániče nebo špunty, i když se to zdá nepohodlné. Ztráta sluchu je nevratná a projeví se až po letech. Nezapomínejte ani na ochranný oděv – nejlepší jsou pracovní kalhoty s kolenovými chrániči, protože při přišroubování desek ke konstrukci trávíte hodně času v kleče. Chrániče kolen zabrání otlakům a zánětům kloubů. Pevná pracovní obuv s ocelovou špičkou je nutností, pokud skladujete desky nad úrovní chodidel nebo přenášíte těžké profily.

Nejprve prasklinu rozšiřte do tvaru písmene V. Škrabkou nebo nožem seřízněte okraje trhliny tak, aby vznikl žlábek – tím zajistíte, že tmel dobře přilne a spoj bude pevný. Okolní povrch zbavte prachu a uvolněných částí. Poté celé místo napenetrujte. Penetrace je zásadní, protože sádrokarton je savý a bez ní by tmel rychle ztratil vlhkost a popraskal. Nechte penetraci zaschnout podle pokynů výrobce, obvykle stačí hodina.

Po opláštění první strany vložte do dutiny příčky izolaci (např. minerální vatu), která zlepší akustické vlastnosti. Pak opláštěte druhou stranu. Pokud vedete v příčce elektrické kabely, protáhněte je před opláštěním a použijte chráničky. Upozornění: sádrokartonová příčka není nosná, takže do ní nekotvěte těžké předměty bez dodatečných výztuh. Pro police nebo skříňky si předem naplánujte místa a vložte do konstrukce dřevěné hranoly.

Nejčastější chybou je podcenění překladu. Pokud nad dveřmi necháte jen tenký profil, váha zárubně a dveří způsobí praskliny v sádrokartonu v okolí otvoru. Překlad musí být z dvojitého profilu CW, nebo ještě lépe z dřevěného hranolu vloženého do profilu. Hranol zpevní konstrukci a zabrání deformaci. Stejně důležité je ukotvení zárubně – používejte montážní pěnu a vruty do kovu, ne jen pěnu, protože ta časem ztratí pevnost.

Nejčastější chyby, které ohrožují zdraví i kvalitu práce První chybou je nedostatečné větrání. Sádrokartonový prach se drží ve vzduchu dlouho, a pokud nezajistíte průvan, vdechujete ho i po dokončení montáže. Otevřete okna a dveře dokořán, případně použijte průmyslový ventilátor s filtrem. Druhou častou chybou je manipulace s deskami bez pomoci. I menší deska o rozměru 200×125 cm váží přes deset kilogramů a při nerovnoměrném zvednutí si můžete přetížit záda. Vždy použijte dvoumužný postup, nebo si pořiďte zdvihací pomůcku na desky. Třetí chybou je ignorování jisker při řezání úhlovou bruskou. Pokud řežete profily nebo šrouby, vznikají jiskry, které mohou zapálit hořlavý materiál v okolí. Pracujte s odstupem od hořlavin a mějte po ruce hasicí přístroj.

Největší oříšek bývá roh oblouku, kde se setkávají dvě plochy. Tady se vyplatí použít plastový nebo hliníkový obloukový profil, který se přilepí na hranu. Profil musíte předem namočit do tmelu, aby dobře přilnul. Po zaschnutí profil přebrousíte jemným brusným papírem a nanesete finální vrstvu tmelu. Vyhněte se běžné chybě: brousit hned po nanesení tmelu. Každá vrstva potřebuje minimálně 12 hodin na vytvrdnutí, jinak se povrch tzv. „strhne” a zanechá prohlubně. Po finálním broušení vyluxujte prach a napenetrujte.

Než začnete, důkladně si proměřte místnost a vyznačte si rysky na stěnách. Použijte laserovou vodováhu, jinak riskujete křivý podhled. Nejdříve se montují nosné profily, které se připevňují ke stropu pomocí závěsů. Na ně se pak kolmo připevňují profily krycí. Spojení jednotlivých profilů provádějte pomocí nýtovaček nebo speciálních spojek, nikdy ne pouze samořeznými šrouby napříč. To je častá chyba, která vede k pozdějšímu prohýbání.

Co se týče ceny, křížový rošt je o něco dražší než klasický jednovrstvý. Rozdíl ale není zásadní, protože hlavní nákladovou položkou je samotný materiál a práce. Většinou se vyplatí investovat do kvalitnějších profilů a závěsů, protože nekvalitní ocel se časem ohne a povrch popraská. Pokud si nejste jistí svými schopnostmi, na složitější konstrukce si pozvěte odborníka, ale jednoduchý strop v běžné místnosti zvládnete i svépomocí.