Největší oříšek bývá výměna rozvodů vody a kanalizace. Pokud se rozhodnete pro plastové trubky, objednejte si lisovací nářadí nebo využijte půjčovnu – ale raději svěřte tuto práci instalatérovi, protože chyba v napojení může způsobit zatopení sousedů. U elektřiny platí totéž: přesun zásuvek, vypínačů nebo zásah do jističů je vyhrazen reviznímu technikovi. Naopak výměnu baterie, ventilů nebo připojení pračky zvládnete sami, pokud dodržíte utěsnění závitů a těsnění.

Sádrokarton: dutá stěna vyžaduje jiný přístup Sádrokarton je ošemetný: klasická hmoždinka do plné stěny nestačí. Použijte speciální dutinové hmoždinky – kovové nebo plastové s křídly, které se rozpínají za deskou. Montáž má svá pravidla: vyvrtejte otvor přesně podle průměru hmoždinky, vložte ji a utáhněte šroub. Pokud máte kolo těžší než 15 kilogramů, připevněte držák do nosného profilu, který najdete za sádrokartonem pomocí magnetu nebo poklepem. Vždy se vyplatí zkontrolovat, zda v místě montáže nevedou elektrické kabely – k tomu použijte detektor kovů a napětí.

Správně ukotvená police do 80 cm vydrží dlouhá léta bez povolení. Klíčem je volba odpovídajících hmoždinek, dostatečný počet úchytných bodů a rozumné rozložení zátěže. Pokud si nejste jisti pevností stěny, přidejte další držák nebo zvolte kratší polici – vždy je lepší mít rezervu než riskovat pád knih a poškození zdi.

Co musíte vyřídit, než začnete bourat Ještě než koupíte první pytel lepidla, zjistěte si, zda vaše rekonstrukce nevyžaduje stavební povolení nebo ohlášení. Zpravidla platí, že pokud neměníte dispozici bytu, nenosíte nosné zdi a nezasahujete do rozvodů vody, elektřiny nebo plynu, vystačíte si s oznámením správci domu. Jakmile ale chcete přesunout WC, vanu nebo umyvadlo, nebo sundat příčku mezi koupelnou a chodbou, obraťte se na stavební úřad. Mnoho lidí podcení i souhlas společenství vlastníků – bez něj se neobejdete, pokud zásah ovlivní společné rozvody, větrání nebo fasádu. Vždy si také vyžádejte aktuální projektovou dokumentaci, abyste věděli, kde vedou kanalizační a vodovodní trubky.

Kromě nosnosti myslete i na ochranu stěn. Kolo má tendenci špinit, zejména řetězem a pneumatikami. Na stěnu za držák nalepte ochrannou fólii nebo tenkou desku z plexiskla – zabráníte otěru a vytvoříte snadno omyvatelnou plochu. U držáků s háky na rám si dejte pozor na gumové kryty, které chrání lak, ale zároveň nesmí klouzat. Pravidelně kontrolujte, zda se šrouby nepovolily, hlavně u frekventovaných bytů.

Samotné zavěšení má svůj postup: kolo umístěte do držáku tak, aby jeho těžiště bylo co nejblíže stěně. Tím se sníží pákový efekt, který působí na upevnění. Pokud máte držák na přední kolo, dejte pozor, aby řídítka nebránila v průchodu. A pokud kolo ukládáte na delší dobu, povolte tlak v pneumatikách a namažte řetěz, aby se nezadřel. Tím prodloužíte životnost kola i držáku.

Při samotném vrtání dbejte na přesnost. Vyvrtejte otvory podle šablony, kterou si připravíte z papíru, a před vrtáním zkontrolujte, zda v místě nevedou elektrické kabely nebo voda. K detekci použijte detektor kovů a vedení, nikdy nespoléhejte na odhad. Po vyvrtání otvory očistěte od prachu, vložte hmoždinky a utáhněte šrouby – ale ne příliš, abyste nepoškodili závit. Police musí být vodorovná, proto používejte vodováhu a případně podložky pro vyrovnání nerovností.

Na závěr si připravte plán pro údržbu. Motor v roletě je mechanická součást, která vyžaduje občasné promazání – ale jen tam, kde to výrobce doporučuje. Většinou stačí jednou ročně zkontrolovat, zda se na hřídeli nehromadí prach a zda se kabeláž neprodřela. Pokud se motor začne ozývat nebo se roleta zastavuje, neotálejte s opravou – včasný zásah předejde drahé výměně. Při správném výběru, napájení a montáži vám motorizované rolety vydrží roky a zjednoduší každodenní ovládání světla a soukromí.

Prvním krokem je ověření materiálu stěny. Do plné cihly nebo betonu stačí běžné hmoždinky s průměrem odpovídajícím hmotnosti nákladu. U pórobetonu nebo dutých cihel potřebujete hmoždinky do dutin, které se roztáhnou za stěnou. Sádrokarton je samostatná kapitola – pokud nemáte nosný profil přesně v místě vrtání, použijte kotevní prvky určené přímo pro sádrokarton, které rozloží váhu do větší plochy. Nikdy nekotvěte pouze do sádrokartonové desky bez dodatečného vyztužení.

Na trhu existují tři základní typy systémů. Posuvné hliníkové rámy jsou nejoblíbenější, protože umožňují otevřít celou plochu a nezabírají místo. Skládací systémy (harmonika) se hodí pro širší lodžie, ale vyžadují více údržby v kolejničkách. Pevné zasklení s jedním otevíravým křídlem je nejlevnější, ale hůře se větrá. Při výběru si všímejte profilů – čím silnější, tím lepší tepelná izolace. Důležitá je i povrchová úprava: práškové lakování bez hliníkového střihu vydrží déle.