Když jsem před lety rekonstruovala první garsonku, myslela jsem si, že naprosto klíčová je jen dlažba v koupelně. Že se všechno točí kolem spárovací hmoty a správného sklonu. Samozřejmě že jo, ale teprve když se do bytu nastěhujete a zjistíte, že na jediném volném metru čtverečném musíte uskladnit věci na spaní pro tři lidi, pochopíte, že dlažba je jen špička ledovce. Malý půdorys je jako Rubikova kostka. Každý centimetr musí mít svůj úkol, jinak se z bytu stane skladiště. A právě v tomhle chaosu se zrodila má fascinace kousky nábytku, které umí dvě věci najednou. Třeba ta dlažba v koupelně, kterou jsem tehdy vybrala v matné šedé, byla sice praktická a nikdy na ní nekloužete, ale co naplat, když jsem na noc neměla kam dát přítelovu ta

Jakmile jsem měla vybrané sedačky, přišla fáze matrací. Zatímco na postel s úložným prostorem jsem dala pěnovou matraci, která byla pevná a držela tvar, na rozkládací varianty jsem sáhla po speciálním foam mattress s paměťovou pěnou. Ten se dokonale přizpůsobí tělu a neklouže po prknech jako běžná pěna. Zde je důležité změřit přesně tloušťku. Pokud je matrace příliš tlustá, vysouvací mechanismus nebo click-clack ji neposkládají zpátky. Mně se osvědčila deseticentimetrová vrstva, která je dostatečně pohodlná i pro moje záda a přitom se bez problémů schovává dovnitř. A když už jsem u těch rozměrů, musela jsem řešit i to, že se do místnosti nevejde konferenční stolek, protože rozložená pull-out sofa potřebuje prostor. Pak mi došlo, že vlastně žádný nepotřebuju. K večeři si stáhneme postel, sedneme si na ni a jíme na tácku. Život v malém prostoru vás naučí improvizo

Když jsem pak sháněla něco do ložnice, která je jen o pár metrů větší než koupelnový kout, objevila jsem kouzlo takzvané pull-out sofy. To není žádný obvyklý rozkládací gauč, kde se sedák posouvá dopředu. Tady se celá konstrukce vysune a matrace, která je schovaná uvnitř, se vytáhne ven jako šuplík. Výhoda je obrovská. Získáte skutečnou postel s plnohodnotným lůžkem, nikoliv jen prohnutý gauč. A protože je mechanismus jednoduchý, nezabere vám to víc než patnáct vteřin. Samozřejmě musíte počítat s tím, že taková pull-out sofa zabere o něco víc místa, když je rozložená, ale v malém bytě to není žádná tragédie. Hlavně, že se na ní vyspí i vyšší člověk, aniž by mu nohy čouhaly přes okraj. A já jsem si k tomu pořídila novou dlažbu v koupelně, tentokrát v béžové, aby ladila s barvou dřeva v obýv

A nakonec, po všech těch letech, jsem zjistila, že dlažba v koupelně není to hlavní. Důležité je, aby celý byt dýchal jako jeden organismus. Když se pohodlně vyspíte, máte energii na to, abyste tu dlažbu i večer myli a užívali si ji. Dneska mám malý, ale funkční byt, kde každý kus nábytku dělá víc, než se od něj čeká. Postel s úložným prostorem skrývá ložní prádlo, pull-out sofa slouží jako gauč na kafe a v noci jako plnohodnotná postel. A ta kombinace šedé dlažby a zeleného sametu? Lidé si myslí, že jsem si najala architekta. Ale pravda je, že to vzniklo z nouze. Když nemáte místo, musíte se rozhodnout chytře. Nakonec se ukázalo, že nejlepší design není ten, který vypadá draze na Instagramu, ale ten, který vám ráno nezpůsobí křeč v zád

Drobné detaily dělají z obyčejného bytu provensálský domov. Váš click-clack mechanismus na sedačce nechte zakrytý hustým plédem. Na parapet postavte tři skleničky na vodu ve starorůžové barvě. Do vázy dejte sušenou levanduli, ne umělou z obchoďáku. Až vám přijede na víkend sestra, rozložte pohovku, položte na foam mattress nově vyprané povlečení z lnu a vedle postavte karafu s vodou a sklenkou. To jsou gesta, která nikdo nevyfotí na Instagram, ale host si je zapamatuje. Provence style interiors nejsou o dokonalosti. Jsou o tom, že dýchají, voní a zvou k usednutí. Když si na sedačku přitáhnete nohy a zapadnete mezi polštáře, pochopíte, že styl není o ceně nábytku, ale o pocitu, který vás obklopí. A ten si můžete vytvořit i v paneláku, stačí jen začít u jedné lampy a jednoho kře

Vlastní zkušenost mě naučila, že skutečně funkční domácí relaxační koutek není o tom mít nejdražší kousek, ale o tom, aby sloužil vám. Aby se dal rychle přeměnit z gauče na postel, aby se na něm dalo číst, spát i lenošit, aniž byste každou chvíli něco složili. Zároveň musí skvěle vypadat i složený, protože hosté nevidí, jak se rozkládá, ale jak vypadá při běžném provozu. Moje současná sestava má jednoduché dřevěné nožky, které ladí s podlahou, a sametové čalounění v tlumené šedé. Když přijde návštěva, nikdo neuhodne, že pod sedákem čeká postel pro dva. A hlavně – už nikdy nehledám místo pro přebytečné polštáře. To je pro mě vrchol domácího pohod