A nakonec jedna rada z praxe. Nebojte se kombinovat různé styly. Můj byt má například industriální lampu a vintage dřevěný rám obrazu. Ale pozor na barvy. Wall art by měl ladit s odstínem vaší podlahy nebo čela postele. Pokud máte světlý dub, nesazujte k němu černobílý ostře kontrastní obraz. Lepší je teplá okrová nebo šedá. Stejně tak k tmavé velvet upholstery na sedačce dejte raději světlé plátno. Celé to pak působí jako jeden celek, ne jako skladiště nábytku. A to je přesně ten pocit, který chcete. Aby se vám večer dobře usínalo, i když máte za hlavou jen složenou pohovku a kus wall art, který vám připomíná, že domov není o metráži, ale o tom, co na tu zeď pověs

Samozřejmě, ne každá chodba je ideální na rozkládací sedačku. Měřil jsem si úhlopříčky třikrát, než jsem objednal. Pokud máte chodbu užší než sto dvacet centimetrů, bude lepší zvolit křeslo s vysouvacím podnožím. Nebo využít klasickou pull-out sofa, která se roztáhne dopředu a nezabere tolik místa do šířky. Já osobně preferuji click-clack, protože se dá složit během pěti vteřin jednou rukou. Pull-out sofa vyžaduje víc síly a občas se zasekne. Ale záleží na vašich preferencích. Zkuste si do obchodu vzít metr a předvést si rozložení naživo, než koupíte cokoliv onl

Znáte to – dvě židle a rozkládací gauč pro dva lidi. Pak přijede tchyně nebo kamarád z vysoké a vy zjistíte, že nemáte kde spát. Nejde jen o místo na spaní, jde o to, že nemáte skříň na peřinu a polštář, které normálně nepotřebujete. Když se na to podíváte prakticky, řešením je kvalitní rozkládací gauč s matrací, který má uvnitř schovaný složený rošt s pružinami. Ale pozor, mnohé pohovky mají jen tenkou vrstvu pěny, která se do rána propadne. Hledejte kousek, který má v těle matraci na lištovém roštu – ten je pro páteř daleko lepší než obyčejná pěnová deska. A právě pod laminátovou podlahou se může skrývat podlahové topení, které v noci příjemně hřeje. Pokud máte možnost, pořiďte si pohovku s výsuvným ložem – jednoduchým tahem vysunete druhé lůžko a host má své soukromí i v obýv

Abychom se vrátili k samotným dlaždicím. Když už se rozhodnete pro konkrétní bathroom tiles, myslete na detaily. Rohové lišty jsou prevence proti odštípnutí hran, ale pozor na jejich barvu. Lesklá chromovaná lišta u matné dlažby působí kýčovitě. Volte matný nerez nebo plastové profily v barvě dlaždice. Další věc: sokl. Dlažba by neměla končit u stěny, ale měla by být zakončena soklem, který chrání omítku před stříkající vodou. A pokud máte v koupelně dřevěný nábytek, odsuňte ho od sprchového koutu alespoň o deset centimetrů. Jinak vám nabobtná. Pamatuju na jednu zakázku, kde majitelka chtěla koupelnovou skříňku s velvet upholstery na sedátku. Krásný nápad, ale samet nasává vlhkost jako houba. Po půl roce to vypadalo jako starý koberec. Raději volte do koupelny materiály, které se nebojí vody – laminát, hliník nebo masivní t

Když ale bydlíte v podnájmu a nemůžete vrtat do zdí, přichází výzva. Řešila jsem to s nájemníkem dohady. Naštěstí existují samolepicí háčky, které unesou až tři kila. Pověsila jsem na ně sérii malých rámečků s botanickými tisky. Nebo si můžete koupit stojací panel, který vypadá jako paraván a zároveň slouží jako mobilní galerie. Já osobně miluju kombinaci textilu a dřeva. Například kus gobelínu v neutrální béžové vedle zrcadla v masivním rámu. Zrcadlo násobí světlo, gobelín zase přidá strukturu. Wall art tak přestává být jen ozdobou a stává se funkčním prvkem. Rozdělí prostor, odcloní nevzhledný kout nebo opticky zvedne nízký st

Výsledek? Obývák, který vypadá jako útulný flek na kafíčko, ale v případě nouze se během pěti minut změní na plnohodnotnou ložnici pro dva. Žádné kompromisy, jen chytrá volba nábytku a přiznání si vlastních potřeb. Když jsem to dotáhla k dokonalosti, přestala jsem se bát pozvat prarodiče na víkend nebo ubytovat kamarády po večírku. Living room design se tak stal nástrojem, jak mít otevřené dveře pro hosty, aniž bych musela obětovat vlastní pohodlí. A to je podle mě ta pravá hodnota, ne žádné vylizované katalogové f

Poslední rada, kterou bych si bývala přála slyšet dřív: nekupujte postel s úložným prostorem do obýváku, pokud pod ní není dostatečná vůle pro větrání. Měla jsem levnou konstrukci, kde se pod matrací srážela vlhkost a po půl roce to začalo zapáchat. Teď mám lamelový rošt s mezerami 4 cm a pod ním volný prostor 25 cm – vzduch krásně cirkuluje a žádná plíseň se netvoří. A tu pěnovou matraci, co jsem zmiňovala, pravidelně na jaře stavím na bok na balkon na vyvětrání. Zní to jako otrava, ale prodlouží životnost a spánek je pak o třídu lep