Předčasné splacení úvěru může vypadat jako jednoznačná úspora. Člověk se zbaví dluhu, přestane platit úroky a získá klid. Skutečnost je ale taková, že banky si za tuto možnost účtují poplatky a výpočet celkových nákladů není vždy triviální. Mnoho lidí proto narazí na to, že místo očekávané úspory zaplatí víc, než plánovali. Abyste se tomu vyhnuli, je nutné rozlišovat mezi tím, co vám banka sdělí v obchodní podmínce, a tím, co skutečně zaplatíte.

Každý investor stojí před stejnou otázkou: kolik rizika si může dovolit, aby dosáhl požadovaného výnosu, aniž by v noci špatně spal. Odpověď není univerzální, ale existuje postup, jak ji najít. Základem je nebát se čísel a místo odhadů použít jednoduchou matematiku. Nejprve si zjistěte, jakou část svých úspor jste schopni oželet na dobu alespoň pěti let – to je váš investiční horizont. Krátkodobé výkyvy trhu by vás neměly donutit prodat ve ztrátě. Pokud víte, že peníze budete potřebovat do tří let, držte je v konzervativních aktivech, ne v akciích. V opačném případě se můžete posunout k vyššímu riziku s vědomím, že čas hraje ve váš prospěch.

Důležité je také naučit dítě počkat. Pokud si chce koupit dražší věc, podpořte ho, aby si na ni šetřilo delší dobu. Tím se vyhnete impulzivnímu utrácení, které je typické právě pro děti. Můžete mu nabídnout, že když si polovinu odloží, vy mu na druhou polovinu přispějete. Ale pozor – nepodlehněte pokušení dát mu peníze pokaždé, když si řekne. Dítě musí pochopit, že peníze nejsou samozřejmost, ale výsledek práce a plánování.

Než cokoli podepíšete, pečlivě si přečtěte celý dokument. Věnujte pozornost malým písmům a formulacím o ceně, dodacích podmínkách a možnosti odstoupení. Typickou chybou je podepsat smlouvu pod tlakem předvádějícího, který spěchá a slibuje slevy jen pro dnešní den. Takové jednání je nekalé a můžete se proti němu bránit.

Nakonec si uvědomte, že předčasné splacení zbaví vás sice dluhu, ale také vás připraví o likviditu. Pokud byste tím spotřebovali všechny úspory a poté potřebovali půjčit na nečekaný výdaj, nový úvěr vás může stát víc, než kolik jste ušetřili. Zvažte proto, zda je pro vás důležitější jistota bez dluhu, nebo finanční rezerva. Pokud se rozhodnete pro splacení, vyžádejte si potvrzení o úplném splacení a zkontrolujte, zda banka odeslala do registru dlužníků aktualizovanou informaci. Tím předejdete problémům při budoucím žádání o další úvěr.

Když se řekne finanční rezerva, většina lidí si představí polštář na horší časy – výpadek příjmu, nečekané výdaje nebo vládní krizi. Jenže bydlení má jednu nepříjemnou vlastnost: stárne. Střecha, rozvody, topení, okna – všechno má životnost a každá z těchto položek si jednou řekne o peníze. A to nejsou částky, které byste uhradili z běžného účtu. Právě proto má smysl budovat druhou rezervu, která bude určená výhradně na velké opravy. Bez ní se z běžné údržby stane finanční drama.

Dalším krokem je pravidelné rebalancování. Trhy se pohybují, a proto se původní poměr aktiv časem rozkolísá. Jednou za půl roku porovnejte skutečný stav s plánem a případně přebytek z rizikovějších aktiv přesuňte do konzervativnějších. Tím automaticky prodáváte drahé a nakupujete levné, což snižuje kolísání celkového portfolia. Mnoho investorů tento krok vynechává, a pak jsou překvapeni, že jejich portfolio má vyšší riziko, než původně zamýšleli. Nezapomeňte také na poplatky – i malé rozdíly v nákladech se při dlouhodobém investování projeví ve výnosu. Porovnejte si proto celkové náklady fondů či ETF, ne jen vstupní poplatek.

Co se vyplatí spočítat: celkové náklady místo měsíční splátky Základní chybou je sledovat pouze výši měsíční splátky a délku zbývajícího období. Banka vám často nabídne „přepočítání” úvěru, které sníží splátku, ale prodlouží dobu splácení. To není předčasné splacení, ale refinancování, a celkové náklady se tím mohou zvýšit. Pro správný výpočet potřebujete znát roční procentní sazbu nákladů (RPSN) původního úvěru a porovnat ji s náklady nového úvěru. Do výpočtu zahrňte i poplatek za uzavření nové smlouvy a pojistné, pokud je s úvěrem spojeno. Většinou se vyplatí spočítat si tři scénáře: doplacení z vlastních zdrojů, refinancování u jiné banky a ponechání úvěru až do konce.

Největší chybou rodičů je, že dítěti dají peníze bez jakéhokoli vysvětlení nebo naopak s přehnaným množstvím podmínek. Místo toho zkuste jednoduchý systém: rozdělte kapesné na tři obálky – utrácení, spoření a darování. Dítě se tak přirozeně naučí, že ne všechny peníze musí hned utratit. U menších dětí můžete použít průhledné nádoby, aby vidělo, jak se částka zvětšuje.