Největší problém našeho bytu byl nedostatek místa pro sezónní věci. Deky, zimní bundy, kufry. Kam s nimi, když nemáte šatnu? Objevila jsem kouzlo nízkých úložných boxů pod postel. Ty se dají koupit v hobby marketu za pár korun, nebo si je slepíte sami z dřevovláknité desky. Stačí natřít bílou barvou a mají stejný efekt jako luxusní úložný systém za tisíce. V obýváku zase používáme starý dřevěný kufr jako konferenční stolek. Uvnitř je plný deček a polštářů pro našeho kocoura, který si libuje, že má vlastní pelíšek hned pod noh

Poslední věc, kterou jsem se naučila až po třetí výměně nábytku. Plánujte dopředu. Nemyslete jen na to, jak pohovka vypadá v showroomu. Myslete na to, jak se bude rozkládat v reálu. Kupte si metr a doma si zakreslete, kde co bude. Až pak vybírejte wall art. Já mám přímo nad opěradlem obraz o šířce 80 centimetrů. Kdybych ho koupila dřív než pohovku, trefila bych se do úplně jiného rozměru. Teď sedí přesně. Kolem něj mám prázdné místo, které opticky dýchá. Není to přeplácané. A když přijedou přátelé na víkend, stačí vytáhnout pull-out sofa, hodit na foam mattress povlečení a zeď s wall art jim dělá společnost celou noc. Ráno to složíte a máte zase obývák. Bez jediné stopy po spaní. Jen ten obraz zůstává. A vypráví svůj příběh d

Materiály dělají víc, než si myslíte. Sametové čalounění je krásné, ale saje prach. Pokud nad ním visí wall art s texturou, například s reliéfní omítkou nebo dřevěným rámem, budete utírat prach dvakrát týdně. Zvolila jsem proto kombinaci hladkého laku na rámu a matného skla. Otisky prstů nejsou vidět a stačí přetřít hadrem jednou za měsíc. A pozor na vůni. Nová pěnová matrace z polyuretanu občas zapáchá. Než přijede návštěva, nechte ji dva dny větrat rozloženou. Já mám otevřené okno a na matraci nasypanou jedlou sodu na hodinu. Pak vysaju. Žádná chemie. Aby místnost voněla svěže, používám látkový osvěžovač na textil bez parabenů. Naliju ho do rozprašovače s vodou a lehce nastříkám na sametový potah. Tím se zároveň srovná chlup. Wall art nad tím vším pak působí jako třešnička na dortu. Nejdřív musíte mít funkční základ, pak teprve ozd

Rozhodnout se, jaký typ rozkládacího nábytku pořídit, může být noční můra. Každý má jiné návyky, jiný prostor a jiný rozpočet. Osobně jsem testovala snad deset modelů, než jsem našla ten pravý. Začněte tím, kdo bude na pohovce spát. Dospělý pár potřebuje něco jiného než občasná babička na víkend. Pokud vítáte hosty jednou za uherský měsíc, vyplatí se investovat do kvalitního sofa bed, který se rozloží na pohodlnou plochu. Hledejte variantu s pěnovou matrací o hustotě alespoň 30 kg na metr krychlový. Levnější modely mívají pěnu, která po roce ztratí tvar a vy se probouzíte s bolestí zad. Naopak, pokud spíte na gauči každou noc, řešte to jako postel. To znamená pořádný rošt a matraci, ne jen složenou pěnovou desku. Kvalitní spánek se nedá ošidit, i když bydlíte v garso

Ukládání věcí je u mě posedlost. Když nemáte sklep ani komoru, musíte být kreativní. Proto miluji koncept bed with storage, který funguje jako postel i jako obří šuplík. Ložnice v paneláku často trpí na nedostatek místa pro zimní bundy nebo kufry. Pokud pod postelí není zásuvka, končí vše na skříni nebo v igelitkách na chodbě. Trendem letoška jsou proto postele s výsuvnými šuplíky po celé šířce. Některé modely mají dokonce dva samostatné šuplíky, jeden pro každou stranu. To je skvělé, pokud spíte s partnerem a každý chcete mít své věci oddělené. Jen dejte pozor na výšku ložnice. Pokud je matrace nízko, šuplík se pod ni nemusí vejít. A pokud je ložnice příliš vysoko, budete se do postele šplhat jako na horu. Vyvážený poměr je zhruba 40-50 cm od podlahy k vrchu matr

Samozřejmě přijdou chvíle, kdy potřebujete větší pracovní plochu. Třeba když stříháte video nebo malujete. Tehdy se hodí pull-out sofa. Když vysunete spodní díl, získáte nejen lůžko, ale i rovnou plochu, na kterou položíte prkénko s laptopem. Uvědomte si, že mechanismus click-clack mechanism není jen vychytávka. Je to systém, který drží celý kus pohromadě. Vybírejte ten s kovovým rámem, ne plastovým, jinak se vám po půl roce objeví v

Na závěr ještě jedna důležitá věc, kterou jsem se musel naučit. V malém bytě se nedá mít všechno. Když jsem se snažil nacpat do místnosti jídelní stůl pro šest lidí, psací stůl, knihovnu a rozkládací gauč, měl jsem pocit, že bydlím v nábytkářském showroomu. Raději jsem obětoval velký stůl a pořídil si menší, který se dá přisunout k oknu. A místo knihovny mám nástěnné police, které nevytvářejí vizuální bariéru. Teprve když jsem se vzdal představy, že byt musí vypadat jako plně zařízená vila, začal jsem si ho uží