Vzdálenost mezi sedákem a deskou nízkého stolku rozhoduje o tom, zda při práci u počítače nebo při ručním tvoření skončíte s bolestí zad, krku a zápěstí. Většina lidí to řeší tak, že si prostě sedne a doufá, že to bude stačit. Nestačí. Pokud sedák nemá správnou výšku vzhledem k desce, tělo se přizpůsobí špatně – buď se hrbit, nebo zvedat ramena. Obojí bolí.
Základní otázka zní, co má potah vlastně chránit. Pokud jde o sedačku, na které se jí, pije a sedí v pracovním oblečení, je snímatelný potah praktický. Když ale chráníte jen mírně používaný kus nábytku, který stačí občas utřít, je to zbytečná komplikace navíc. Potah totiž není jen látka, ale i způsob uchycení, švy a tolerance rozměrů.
Typická chyba je prát pléd společně s ručníky a povlečením na vysokou teplotu. Barevné plédy pak pouštějí barvu a syntetické vlákno se srazí. Perte je samostatně nebo s podobnými odstíny, na 30 až 40 °C, v programu pro jemné prádlo. Aviváž nepoužívejte, snižuje savost vláken a pléd pak méně pohlcuje vlhkost. Sušte volně přehozený přes sušák, ne na topení — přímé teplo narušuje elasticitu tkaniny.
Kde hledat praskliny dřív, než se rozšíř
Snímatelný potah vypadá jako univerzální řešení: sundáte, vyperete, nasadíte a je hotovo. Jenže v praxi se vyplatí jen v některých situacích a jinde přinese víc starostí než užitku. Než se pro něj rozhodnete, projděte si, jak ho budete používat, jak často a na čem vlastně bude ležet.
Plynové vzpěry fungují na jednoduchém principu: uzavřený válec, v něm píst s těsněním a plyn (nejčastěji dusík) pod tlakem. Tlak plynu vytlačuje píst ven, a tím drží víko, dveře nebo kapotu. Jenže fyzika je neúprosná – při nízkých teplotách klesá tlak plynu a zároveň houstne olejová náplň, která v těsnění maže a utěsňuje. Výsledkem je, že vzpěra najednou „jde ztuha”, pomaleji se vysouvá, nebo dokonce nedrží vůbec. Není to závada, kterou byste měli ignorovat, protože nefunkční vzpěra u kapoty může skončit na hlavě a u kufru zase rozbitým sklem.
Nejprve změřte vnitřní rozměry, ne vnější. Výrobci uvádějí vnější půdorys sedáku, ale vnitřní schránka je menší o tloušťku stěn, rámu a často i o výztuhy. Změřte šířku, hloubku a výšku v nejužším místě a odečtěte dva až tři centimetry na vůli. Typická chyba je měřit jen u otevřených dveří a zapomenout, že se sedák sklápí na pantu – horní hrana se při zavírání posouvá a předměty vyšší než vnitřní výška se rozdrtí nebo zablokují zavírání.
Typická chyba je koupit potah o pár centimetrů menší s tím, že se „roztáhne”. Opak je pravdou – napínáním se švy trhají a látka se kroutí. Stejně problematické je koupit potah na míru bez měření přesně podle tvaru, ne jen podle půdorysných rozměrů. U sedaček se skloněným opěradlem a vykrojenými boky je potřeba změřit i hloubku sedáku v nejužším a nejširším místě.
Praní a údržba rozhodují o tom, jestli se investice vyplatí. Perte vždy naruby, se zavřeným zipem nebo suchým zipem, na jemný program a bez aviváže, která ničí vlákna i elasticitu. Sušte volně na vzduchu, nikdy v sušičce, pokud to výrobce výslovně nedovoluje. Žehlete jen z rubu a při nízké teplotě. Po každém praní potah nasaďte ještě mírně vlhký – lépe se vytvaruje a nebude se přetahovat.
Vyplatí se tedy tam, kde se počítá s častým znečištěním, kde je potřeba měnit vzhled sezónně, nebo kde je původní potah opotřebovaný, ale konstrukce je v pořádku. Nevyplatí se na místech s nízkým provozem, u tvarově složitých kusů a tam, kde byste praní museli řešit ručně a často. Pokud si nejste jistí, začněte jedním potahem na nejvíce používaný kus a teprve po pár měsících se rozhodněte, zda má smysl pořizovat další.
Pozor na materiál, střih a způsob praní Než potah koupíte nebo ušijete, ověřte tři věci. První je materiál: bavlna a len sedí dobře, ale sráží se; polyester drží tvar, ale může klouzat a špatně odvádět vlhkost; směsi bývají kompromisem. Druhá je střih – potah musí kopírovat tvar sedáku i opěradla, ne jen obalit kostru. Třetí je praní: pokud výrobce uvádí jen ruční praní ve studené vodě, počítejte s tím, že po pár cyklech ztratí barvu i elasticitu.
- ID: 419785


Reviews
There are no reviews yet.