Mnohem více než samotná délka rozhoduje tvar závitu a průměr trubky. Šrouby s hlubokým jednochodým závitem se zavrtávají rychle, ale v měkkém ledu se snadno vytrhnou. Dvouchodý závit s jemnějším stoupáním vyžaduje více otáček, ale lépe drží v ledu, který je na jaře nebo v odpoledních hodinách méně pevný. Podívejte se také na tvar špičky – ostré tříbodové provedení se zakusuje do ledu bez předvrtání, ale tupá špička klouže po povrchu a nutí vás zatloukat šroub kladivem, což vytváří trhliny, které snižují únosnost jištění. Po každém výstupu zkontrolujte špičky a závity na deformace.

Další častou chybou je špatná komunikace s jističem. Před výstupem si vždy jasně řekněte, jaké povely používáte, a zkontrolujte, jestli vám oběma funguje jištění. Nikdy nezačínej lézt, dokud jistič nepotvrdí, že je připraven. Během lezení dávej pozor na to, abys lano neměl mezi nohama – může se zamotat a znemožnit pád. Pokud lezeš na prvním laně, vždycky si před pohybem zkontroluj pojistku a vyber si správný směr postupu, abys nelezl pod převisem bez možnosti návratu.

Samostatnou kapitolou je manipulace se šrouby při lezení. Nejčastější chybou je uchopení šroubu za rukojeť a kroucení pouze zápěstím, místo aby celá paže opisovala velký kruh. Tím se zvyšuje tření v ledu a šroub se může vytočit ven. Správná technika spočívá v tom, že šroub držíte za tělo poblíž špičky a druhou rukou otáčíte rukojetí, přičemž spodní ruka tlačí šroub do ledu. Pokud šroub začne vrzat nebo se zasekne, netlačte silou, ale vyjměte ho a znovu nasaďte. Pravidelně si kontrolujte, zda nemáte v rukavicích sníh, který by zanesl závit.

Proč délka ohybu a sklon rukojeti rozhodují o únavě předloktí U cepínu se nejčastěji chybuje v délce a tvaru ohybu. Krátký ohyb s agresivním sklonem je vhodný pro strmý led, ale při švédském lezení nebo výstupu po sněhové hraně vás nutí držet rukojeť nepřirozeně vysoko. Naopak dlouhý ohyb s mírným sklonem znamená menší kontrolu při zatloukání do převislého ledu, a hlavně větší namáhání zápěstí. Zkuste si v obchodě nasadit rukavice a udělat několik pohybů, jako byste sekali do ledu. Rukojeť by měla končit těsně za malíčkem, ne vyčnívat za zápěstí. Pokud cepín nemá výměnnou hlavu, počítejte s tím, že ho budete muset brousit častěji, protože měkčí ocel se rychleji tupí.

U ledovcových šroubů se nejvíc chybuje v délce. Krátké šrouby kolem 10 centimetrů jsou lehké a snadno se zatloukají, ale v ledu, který není dokonale zamrzlý, drží jen díky tření, které je při teplotách kolem nuly minimální. Delší šrouby s délkou 16 až 19 centimetrů poskytují větší jistotu, ale vyžadují více síly při zavrtávání a častěji se lámou v důsledku kroucení. Pro první jištění na ledopádu volte delší šroub, i kdyby to znamenalo vzít si ho z pozice, kde byste jinak použili kratší. Vždy mějte v batohu alespoň jednu rezervu o délce, kterou běžně nepoužíváte.

První kroky na zajištěné cestě bývají nejisté. Nejde o sílu, ale o rozložení váhy a správné dýchání. Pokud začínáte, zaměřte se na nohy dřív než na ruce. Většina začátečníků dělá chybu, že se křečovitě drží ocelového lana a zapomíná, že nohy nesou hlavní zátěž. Naučte se stát na plných chodidlech, kolena mírně pokrčená, a ruce jen lehce přidržují. Tím uvolníte napětí a získáte kontrolu nad pohybem.

Horolezectví začíná mnohem dřív, než si nazuješ lezečky. Většina začátečníků podcení přípravu a první výstup na skálu se pak změní v boj o přežití. Nejdůležitější je naučit se pracovat s lanem a jistícími pomůckami nanečisto, ideálně pod dohledem zkušenějšího parťáka. Pokud si nejsi jistý vázáním osmičky nebo správným postupem jištění, nelez. Chyba tady může znamenat nejen pád, ale i ztrátu důvěry v sebe sama.

Co nesmí chybět v batohu, když jdete do neznámého terénu Kromě helmy byste měli mít vždy u sebe i základní prvky přežití. Mezi ně patří kvalitní nůž nebo multitool, zdroj světla – ideálně čelovka s náhradními bateriemi – a malá lékárnička s obvazy, dezinfekcí a náplastí. To vše by mělo být v nepromokavém obalu, protože vlhkost dokáže zničit i to nejlepší vybavení. Pokud míříte do hor nebo na dlouhé túry, přidejte i mapu fyzickou, protože mobil může ztratit signál nebo se vybít. A právě mapa je věc, na kterou se v době navigací zapomíná nejvíc. Naučte se s ní pracovat – čtení vrstevnic a orientace podle terénu vám dá nezávislost, kterou žádná aplikace nenahradí.

Důležité je také přizpůsobit se vlastním schopnostem. Než vyrazíte na ferratu, vyberte si cestu s obtížností A nebo B, kde je lano nataženo téměř vodorovně a není třeba velkých převisů. Na takové trase si vyzkoušíte, jak se chovat v exponovaném terénu, aniž byste riskovali. Vždy mějte dostatek tekutin a lehkou svačinu, protože hlad a dehydratace snižují pozornost. A nikdy nepodceňujte počasí – mokré skály mění rovnováhu úplně jinak, než si představujete.