Kdy rebase bolí a jak se tomu vyhnout Rebase přepisuje historii, takže větev, kterou už někdo jiný stáhl a postavil na ní práci, se tím rozbije. Platí proto pravidlo: nikdy nerebasujte veřejně sdílené větve, typicky main ani release. U vlastní feature branch, kterou máte jen vy, je rebase bezpečný. Pokud už jste ji pushnuli a někdo na ní pracuje, použijte raději merge a smiřte se s jedním merge commitem. Vynucený push git push –force-with-lease používejte jen po domluvě v týmu a nikdy ne na chráněné větve.
Rozhodující je pánev a teplota. Tuk musí být dostatečně rozpálený, ale ne přepálený. Zkouška je jednoduchá: kousek těsta vhozený do tuku musí okamžitě zasyčet a vytvořit bublinky, ne se potopit a tiše ležet. Placky lijte tenké, maximálně půl centimetru. Silná vrstva se uvnitř dusí a tuk vsakuje. Smažte zprvu na středním plameni, po vytvoření kůrky teplotu mírně snižte, aby se propekly i uvnitř. Otáčejte až tehdy, když jsou okraje zlaté a placka jde sama od pánve.
Typická chyba je spoléhat na chuť. Satan je sice mírně hořký, ale v mládí je hořkost slabá a v omáčce s kmínem a cibulí ji přebije cokoli. Další častá chyba je sušení naslepo: lidé nasuší celý úlovek a třídí až při vaření. Sušte odděleně, každou plodnici s vlastním krátkým řezem a zapsaným datem sběru. Sušením se toxiny neničí, jen se zkoncentrují, takže omyl v čerstvém stavu se v suché zásobě znásobí.
Mokré tenisky po dešti nebo po tréninku na vlhké antuce není radno nechat jen tak uschnout. Vlhkost, teplo a tlak jsou tři hlavní nepřátelé tvaru i barvy. Pokud je vystavíte přímému slunci nebo topení, guma ztvrdne, barva bledne a svršek se zdeformuje. Postup níže popisuje, jak usušit tenisky tak, aby vypadaly pořád stejně.
První návštěva tanečního klubu v Praze se zvrtne hlavně kvůli špatnému načasování. Většina podniků ožívá mezi desátou a půlnocí, ale šatna a bar jsou nejvíc přeplácané hned po otevření. Pokud přijdeš příliš brzy, budeš stát v prázdném sále a personál tě bude pozorovat. Pokud dorazíš po druhé hodině, fronta už sice mizí, ale část lidí odchází a parket řídne. Ideální je dorazit zhruba hodinu po otevření, kdy je uvnitř už dost lidí na to, aby se dalo zapadnout, ale ještě není problém odložit bundu.
Merge commity vznikají ve chvíli, kdy do sebe sloučíte dvě větve a Git vytvoří nový commit se dvěma rodiči. V malém týmu to často nikomu nevadí, ale jakmile se historie začne procházet při hledání regrese nebo se generují changelogy, každý merge commit zbytečně zaplňuje log a komplikuje orientaci. Řešením je rebase a fast-forward, tedy přeuspořádání vlastních commitů na aktuální vrchol cílové větve tak, aby výsledkem byl lineární sled.
Když budete hlídat vodu, škrob, tloušťku placek a teplotu tuku, obejdete se bez přebytečného oleje i bez zbytečné mouky. Křupavý bramborák pak není otázkou náhody, ale několika kroků, které většina kuchařů vynechá právě ve chvíli, kdy spěchá.
Základní návyk je jednoduchý: před otevřením pull requestu si větev aktualizujte přes rebase, ne přes merge. Konkrétně to znamená, že na své feature branch spustíte git fetch origin a poté git rebase origin/main. Git přehraje vaše commity na nový základ. Pokud dojde ke konfliktu, vyřešíte ho v souboru, přidáte změnu přes git add a pokračujete příkazem git rebase –continue. Celý proces opakujte, dokud rebase neskončí. Teprve pak pushněte větev na vzdálený repozitář.
Alkohol je další častý problém. Dej si maximálně jeden drink před tancem a pak přejdi na vodu. Klubové drinky bývají silné a kombinace s horkem a pohybem vede k rychlé únavě i nevolnosti. Jestli jdeš s partou, domluvte se předem, kdo odchází kdy a jak se dostanete domů. Praha má noční spoje, ale ne všechny zastávky jsou blízko klubu a některé linky po půlnoci jezdí jinak než ve dne. Sdílená doprava je pohodlná, ale v pátek a v sobotu se čeká dlouho. Pro první návštěvu je nejrozumnější odejít před koncem, kdy je doprava ještě předvídatelná.
Při sušení platí teplotní strop kolem 40 °C, aby houby nezplesnivěly zevnitř. Modrák během sušení ztmavne dohněda, což je normální. Satan naopak drží špinavě růžový nádech dužiny a jeho rourky zůstávají cihlově červené i po vysušení. Pokud si po dvou dnech sušení nejste jistí, zda jste měli v ruce modráka, nebo satana, celou dávku zlikvidujte. Žádná houbařská zkušenost nemá cenu riskovat jaterní nebo ledvinové poškození, které se projeví až za mnoho hodin po jídle.
Klíčové je místo řezu, ne barva klobouku. U modráka se dužina po rozkrojení zbarví modře nebo modrozeleně během několika sekund, a to jen v místě poranění. U hřibu satana dužina nejdřív zčervená, pak teprve přechází do špinavě modrofialova, a to pomalu. Dalším znakem je síťka na třeni: satan ji má výrazně červenou, modrák ji má jemnou, bělavou nebo nahnědlou. Rourky satana jsou v dospělosti karmínově červené, modrákovy zůstávají žluté až olivové.
- ID: 422573
Be the first to review “Když budete hlídat vodu, škrob, tloušťku placek a teplotu tuku, obejdete se bez přebytečného oleje i bez zbytečné mouky. Křupavý bramborák pak není otázkou náhody, ale několika kroků, které většina kuchařů vynechá právě ve chvíli, kdy spěchá.”
Reviews
There are no reviews yet.