Správná funkce roštu také závisí na tom, jak ho používáte. Při zakládání ohně nesypte uhlí přímo na rošt, ale vrstvěte palivo tak, aby mezi kusy zůstaly mezery pro vzduch. U kamen s výsuvným roštem se vyplatí pravidelně kontrolovat mechanismus, aby se dal rošt snadno vyklopit. Pokud máte kamna s roštem, který nelze vyjmout, můžete použít dlouhou kovovou tyč na prohrábnutí popela – jen dejte pozor, abyste nepoškodili pruty. Při správné péči a ohleduplném zatápění vydrží litinový rošt mnoho let, ocelový o něco méně, ale v obou případech ušetříte za předčasnou výměnu i za opravy celého topeniště.
Typickou chybou je přikládat příliš mnoho dřeva najednou. Kamna se přehřejí, sklo začne praskat a hoření se vymkne kontrole. V lepším případě se rychle spálí a ráno je zima. Horší scénář je přehřátí celé konstrukce, které může poškodit litinu nebo keramické vložky. Proto nikdy neplňte topeniště až po okraj. Maximálně do dvou třetin objemu. Stejně tak nedávejte do kamen dřevo s kůrou nebo zbytky kůry, protože to produkuje více dehtu a snižuje výhřevnost.
Rošt v kamnech plní zdánlivě jednoduchou funkci – drží palivo nad popelníkem a umožňuje přísun vzduchu k hořící hmotě. Ve skutečnosti ale ovlivňuje účinnost spalování, množství popela i životnost celého topeniště. Když rošt funguje správně, hoří palivo rovnoměrně, popel propadává do popelníku a vzduch proudí přesně tam, kde má. Pokud je rošt poškozený nebo špatně udržovaný, začnou vznikat problémy, které se projeví na výkonu kamen i na kvalitě vytápění.
Když přikládáte do kamen, vidíte plameny, slyšíte praskání dřeva a cítíte teplo. Málokdo si ale uvědomuje, že samotné hoření je sled chemických reakcí, který lze rozdělit do čtyř fází. Pochopení tohoto procesu vám pomůže nejen lépe topit, ale také předcházet usazování dehtu ve skle a komíně.
Ráno se kamna obvykle dostanou do fáze, kdy uvnitř zůstane jen žhavý popel. Než budete znovu přikládat, popel prohrábněte a vyndejte příliš velké uhlíky. Pokud se vám stane, že kamna zhasla dřív, než jste čekali, neobviňujte hned dřevo. Často je příčinou ucpaný komín nebo špatně nastavený sekundární vzduch. Pravidelná kontrola komína a čištění sazí je základ. Také se vyplatí sledovat vlhkost dřeva – dobré dřevo má pod 20 % vlhkosti. Naučit se pomalé hoření chce trpělivost, ale po pár týdnech budete přesně vědět, kolik dřeva a jakého vzduchu vaše kamna potřebují.
Pro praxi to znamená: nikdy nepřikládejte na žhnoucí uhlíky pouze jedno poleno. Vždy přidejte dvě polena křížem tak, aby mezi nimi zůstala mezera pro proudění vzduchu. Sledujte barvu kouře – čisté spalování poznáte podle téměř neviditelného kouře. Bílý kouř signalizuje přebytek vodní páry, šedý nebo modrý kouř pak nedokonalé spalování těkavých látek. Pokud kouř zapáchá, zkuste přidat vzduch nebo použijte sušší dřevo. Tyto čtyři fáze se během jednoho topení opakují pokaždé, ale když je budete znát, dokážete řídit hoření tak, abyste získali maximum tepla a minimum usazenin.
Praktickým trikem je využít akumulační schopnosti kamen. Po vyhoření paliva zůstává v kamnech obrovské množství energie, která se uvolňuje postupně. Pokud necháte kamna volně vychladnout, vytopí místnost ještě několik hodin. Chybou je ale přihořívat malé kousky dřeva, abyste teplo „udrželi”. Tím jen snižujete účinnost a zvyšujete emise. Místo toho přiložte větší dávku paliva najednou a nechte ji celou shořet.
Proč se rošt zanáší a jak tomu předcházet Nejčastější příčinou zaneseného roštu je používání nekvalitního nebo vlhkého dřeva. Vlhkost způsobuje, že dřevo nedohoří čistě, vytváří dehet a saze, které se usazují na roštu i v komíně. Dalším viníkem je spalování papíru, lepenky nebo lakovaných dřevěných zbytků. Tyto materiály zanechávají na roštu tvrdou strusku, kterou je pak obtížné odstranit. Praktickým řešením je topit pouze suchým dřevem s vlhkostí do 20 % a vyhýbat se spalování odpadů. Pravidelná kontrola roštu jednou za měsíc vám pomůže odhalit problémy dřív, než se stanou vážnými.
Mnozí dělají chybu, že kamna přetápějí do ruda. Keramické nebo kameninové obklady sice sálají dlouho, ale pokud je povrch příliš horký, dochází k přehřívání vzduchu a spaliny odnášejí teplo rychleji, než stačí být předáno do místnosti. Ideální povrchová teplota pro dlouhodobé sálání se pohybuje mezi 60 a 90 stupni Celsia. Mějte po ruce bezkontaktní teploměr a kontrolujte nejen střed kamen, ale i boční stěny, které často sálají nejvíce.
Dalším krokem je kontrola spalinové cesty. Pokud si nejste jistí, jak na to, pozvěte odborníka na kontrolu a čištění. Kominík by měl provést nejen mechanické vyčištění, ale také kamerovou zkoušku, která odhalí případné praskliny nebo nečistoty uvnitř. Tento krok je klíčový zejména u starších domů, kde může být komín poškozený. Pamatujte, že kontrola komína není jen formální záležitostí – bez ní nemusí pojišťovna v případě požáru vyplatit pojistné plnění.
- ID: 355798
Be the first to review “Když kamna sálají, topíte zdravě a úsporně: principy a triky”
Reviews
There are no reviews yet.