Jak utěsnit okno bez vrtání a bez poškození rámu Nejjednodušší způsob je použít desku z tvrdého polystyrenu nebo překližky, kterou vyříznete přesně na míru otevřeného okna. Do desky vyříznete kruhový otvor o průměru hadice, nasadíte koncovku klimatizace a celou desku vsadíte do okenního rámu jako provizorní výplň. Okenní křídlo pak přivřete tak, aby desku drželo, a spáry po obvodu zalepíte těsnicí páskou. Tento postup nezanechá žádné stopy a materiál můžete po sezóně jednoduše vyhodit nebo uschovat na příští rok.

Před samotným zalitím potěru si připravte termostat s čidlem teploty podlahy. Čidlo umístěte mezi topné smyčky do trubky, aby bylo v případě poruchy vyměnitelné bez rozbití podlahy. Po zalití nechte potěr vyschnout po dobu doporučenou výrobcem – u anhydritu to může být i šest týdnů. Spínat topení před úplným vyschnutím je chyba, která způsobí praskliny a nesourodou podlahu. Po první zapnutí postupně zvyšujte teplotu, abyste předešli tepelnému šoku keramické dlažby.

I při používání přenosné klimatizace se vyhnete častým chybám, pokud budete dbát na správné umístění. Nepokládejte ji na přímé slunce a neumisťujte do kouta, kde se odražený vzduch hned vrací zpět. Dbejte na to, aby hadice neměla ostré ohyby – každý zalomení snižuje účinnost a zvyšuje hluk. Kondenzát se u přenosných jednotek nejčastěji shromažďuje v nádobce; máte-li možnost, vyveďte hadici k odtoku, jinak budete muset vodu pravidelně vylévat. Pokud to zanedbáte, jednotka se vypne a hrozí i přetečení.

Přenosná klimatizace je lákavá hlavně kvůli jednoduchosti. Stačí ji přivézt, umístit k oknu a zapojit hadici na odvod horkého vzduchu. Prakticky ale narazíte na tři věci: hadice musí vést ven, kondenzát se musí průběžně vylévat nebo odpařovat a hlučnost se pohybuje na úrovni, která v ložnici dokáže rušit spánek. Před koupí si změřte rozměr okna a zkuste si představit, kam povedete výfukovou hadici. Ideální je okno s vertikálním posuvem, kde lze použít těsnicí adaptér, ale i u něj se vyplatí pečlivě utěsnit mezery, jinak do místnosti bude proudit teplý vzduch zvenčí.

Při montáži si pohlídejte nosnost stropu. Většina závěsných světel váží málo, ale pokud máte těžké skleněné nebo kovové stínidlo, musíte použít vhodnou hmoždinku. Do betonu patří hmoždinky do plné hmoty, do sádrokartonu pak speciální sádrokartonové hmoždinky, které rozloží váhu na větší plochu. Nikdy nevěšte světlo přímo na sádrokarton bez hmoždinky — časem se vytrhne. Pokud si nejste jistí, zavolejte elektrikáře, zvlášť když potřebujete nový elektrický bod nebo posunout stávající kabel.

Druhou možností je tzv. okenní adaptér z textilie, který se připevní na suchý zip kolem okna a hadice prochází zipem. Tato varianta je rychlá, ale méně účinná, protože látka nebrání přenosu tepla tak dobře jako tuhá deska. Pokud vám záleží na maximální účinnosti, kombinujte textilní adaptér s vnitřní roletou nebo závěsem, který izoluje prostor mezi oknem a klimatizací. Pozor také na to, aby hadice neměla ostré ohyby a nebyla příliš dlouhá – každý metr navíc snižuje průtok vzduchu a zvyšuje hluk.

Na co si dát pozor při samotné pokládce? Nikdy nelepte korek na zeď, která je vlhká nebo studená – to je častý problém v panelových bytech, kde dochází ke kondenzaci. Pokud si nejste jistí vlhkostí stěny, změřte ji vlhkoměrem. Ideální hodnota je do 3 %. Rovněž se vyhněte lepení korku na sádrokartonové příčky bez vyztužení – korek je sice lehký, ale při výrazném tepelném namáhání může sádrokarton povolit. Místo toho na sádrokarton použijte tenké korkové tapety, které jsou pružnější.

Jak postupovat při montáži nástěnné jednotky Pokud se rozhodnete pro split, objednejte si montáž zároveň s nákupem – výrobci i prodejci často nabízejí instalaci v ceně nebo za zvýhodněných podmínek. Před příjezdem technika si připravte přístup k elektrické zásuvce a zajistěte, aby venkovní jednotka nebyla v kolizi se sousedními okny nebo chodníkem, kde by mohl odtékat kondenzát. Většina instalací trvá tři až čtyři hodiny, takže počítejte s tím, že technik bude potřebovat místo k práci a také přístup k vodovodu, pokud bude potřeba propláchnout potrubí.

Kabelový systém vyžaduje trochu více plánování. Spočítejte si nejprve, jakou délku kabelu potřebujete podle plochy a doporučeného výkonu – ten se udává ve wattech na metr čtvereční. Pak kabel upevněte k podkladu pomocí montážních lišt nebo vázacích pásků a dbejte na to, aby vzdálenost mezi jednotlivými smyčkami byla rovnoměrná. Typickou chybou je pokládat kabel příliš blízko k sobě, což vede k lokálnímu přehřátí, nebo naopak příliš daleko, kdy podlaha zůstává chladná. U kabelu také pozor na místa, kde bude procházet dilatační spára – vodič musí být v těchto místech chráněn v plastové trubce, aby nedošlo k jeho přetržení při pohybu podlahy.