Po završení montáže přichází na řadu spárování. Nezapomeňte na vyztužení spár skelnou páskou a kvalitním tmelem. U nerovných stěn se vyplatí věnovat pozornost přechodům mezi deskami – pokud jste museli použít podložky, spáry se často vzájemně nepotkají v jedné rovině. Před tmelením proto zkontrolujte rovinu celé plochy a případné odchylky vyřešte broušením nebo dodatečným vyrovnáním tmelem.

Nejprve si ověřte, jakým způsobem je stěna konstrukčně řešena. Zda jde o zděnou stěnu, sádrokartonovou příčku nebo betonovou stěnu, ovlivňuje výběr těsnicího materiálu. U zděných a betonových stěn se obvykle používají minerální maltoviny nebo pěnové hmoty s požární odolností. U sádrokartonu je nutné dbát na to, aby těsnění vyplnilo mezeru až k nosné konstrukci, a zároveň nebránilo případným tepelným dilatacím. Vždy si ověřte, zda má použitý výrobek platný požární certifikát pro daný typ prostupu a tloušťku stěny.

Rošt je nejspolehlivější volbou pro stěny s odchylkami nad 20 mm. Připevněte na stěnu dřevěné latě nebo kovové profily tak, abyste vytvořili rovnou montážní rovinu. U kovových profilů použijte přímé závěsy, které umožňují nastavit výšku podle potřeby. U dřeva podložte latě dřevěnými klíny. Vždy kontrolujte vodováhou ve dvou směrech – podélně i příčně. Mezi profily vkládejte izolaci, a to i kvůli akustice, nejen kvůli teplu.

Montáž sádrokartonu na nerovné stěny není nemožná, ale vyžaduje jiný přístup než na rovný podklad. Nejprve zjistěte rozsah nerovností – použijte dvoumetrovou lati a vodováhu. Pokud odchylky nepřesahují 5 mm na dva metry, můžete desky lepit přímo na stěnu speciálním sádrovým lepidlem. Při větších nerovnostech (do 20 mm) se vyplatí kombinace lepidla a podložek, ale pro výrazné odchylky je jediným spolehlivým řešením rošt.

Nejčastější chyby, které vedou k opadávání obkladu a plísním Jednou z nejčastějších chyb je zapomenout na vyztužení rohů a přechodů mezi sádrokartonovými deskami. Tyto spoje jsou nejslabším místem – pokud je nepřelepíte skelnou páskou a nezatmelíte, vzniknou mikrotrhliny, kterými se dostane vlhkost pod obklad. Stejně důležité je nechat mezi deskami dilatační spáru a vyplnit ji pružným tmelem, aby se pohyb sádrokartonu nepřenášel na obklad. Další chybou je pokládat obklad na sádrokarton bez předchozího napenetrování. Základní nátěr zlepší přilnavost lepidla a sjednotí savost povrchu – bez něj lepidlo schne nerovnoměrně a obklad může „plavat”.

Další praktickou zkouškou je jemný přejezd brusného papíru s hrubostí 120–150. Pokud se při broušení tmel práší a povrch se snadno srovnává, je připravený. Když se papír ucpává lepkavou hmotou a vznikají žmolky, musíte počkat. Pozor na příliš silné vrstvy – ty mohou na povrchu vypadat suché, ale uvnitř zůstávají vlhké. V takovém případě je lepší nechat tmel schnout déle, klidně i dva dny, než riskovat práci s nevyzrálým materiálem.

Častou chybou je broušení hned po nanesení další tenké vrstvy, která slouží jako finální vyhlazení. I když je vrstva jen milimetrová, potřebuje svůj čas. Obecně platí, že každá další vrstva schnutí prodlužuje. Sledujte také teplotu a vlhkost vzduchu – v chladné místnosti tmel vysychá pomaleji, v suchém a teplém prostředí rychleji. Ideální podmínky jsou teplota kolem dvaceti stupňů a vlhkost do šedesáti procent.

Prvním krokem je příprava otvoru. Šířka i výška musí odpovídat rozměrům dveřního křídla plus vůle pro montáž a pohyb. Typická vůle je 10 až 15 milimetrů po stranách a 10 milimetrů nahoře. Do profilů, které tvoří rám otvoru, vložte dřevěné nebo překližkové výztuhy – ty zajistí pevné uchycení závěsů a zámku. Bez výztuh se šrouby do tenkého plechu brzy uvolní a dveře se začnou prohýbat. Výztuhy umístěte přesně v místech, kde budou panty a protiplech.

Pokud budete postupovat podle těchto zásad, spojení sádrokartonu a keramického obkladu vám bude fungovat – stěny zůstanou rovné, obklad pevný a spáry bez plísní. Nezapomínejte, že koupelna je nejnáročnější místnost v domě, takže se vyplatí věnovat čas přípravě podkladu a kvalitním materiálům. Výsledkem bude koupelna, která vypadá dobře a vydrží vám dlouhá léta bez nutnosti předělávek.

Nakonec se zaměřte na zámek a kování. U sádrokartonových příček bez dřevěné zárubně je nejslabším místem protiplech – kovová část v rámu, do které zapadá jazýček zámku. Protiplech musí být ukotven do výztuže, nejen do sádrokartonu. Pokud výztuž chybí, použijte rozpěrné nýty nebo chemické kotvy, které rozloží sílu do větší plochy. Po nasazení křídla vyzkoušejte zámek a zavírání nejméně dvacetkrát za sebou. Jakákoli vůle nebo skřípání se časem zvětší, a proto je lepší doladit vše hned.