Největší zlom u mě nastal ve chvíli, kdy jsem vyměnila klasickou pohovku za sofa bed s kvalitním click-clack mechanismem. Najednou jsem měla k dispozici lůžko pro hosty, aniž bych musela obětovat polovinu obýváku. Ten mechanismus není žádná věda. Zatáhnete za popruh, sedák se sklopí a máte rovnou plochu. Důležité je, aby pod ním nebyla jen dutina, ale aby součástí byla pevná slatted frame. Ta zajistí, že se foam mattress nepropadne a vy se probudíte bez bolavých zad. Zkuste si na něj před koupí lehnout v showroomu. Prodavači na to koukají divně, ale vaše páteř vám poděk

Moje máma přijela na kontrolu a tvářila se, že vchází do úplně jiného bytu. Ptala se, proč jsem to neudělala dřív. Odpověď je prostá. Bála jsem se, že jedna funkce zabije tu druhou, že pohovka nebude pohodlná na sezení ani na spaní. Ve skutečnosti ale platí, že kvalitní provedení poznáte hlavně na mechanismu a výplni. Ujistěte se, že pěnová matrace má hustotu aspoň 30 kg na metr krychlový a že lamelový rošt není z tenkých dýh, které se po měsíci prohnou. A pozor na klik-klack mechanismus. Levné verze mají plastové čepy, které prasknou při prvním zimním převlékání. Zakupte kovové provedení i za cenu o pár tisíc vyšší. Vydrží deset let a ušetří vám ne

Další praktická věc, kterou jsem objevil až pozdě, je výška židlí vzhledem k posteli. Když spíte na židli, potřebujete, aby opěradlo bylo dost vysoké na to, aby podpíralo hlavu. Jinak skončíte s křečí v krku. Ideální je židle s opěradlem, které sahá alespoň po lopatky, nebo s nastavitelným sklonem. U našeho modelu stačí odjistit páčku pod sedákem a opěradlo se sklopí do roviny. To je ta click-clack varianta, o které jsem mluvil. Funguje skvěle, ale musíte si zvyknout na to, že při spaní máte hlavu opřenou o tenký polštářek. Proto jsme na každou židli přidali malý úložný válec na prádlo, který zároveň slouží jako podhlavn

Když jsme před třemi lety kupovali starší řadový dům v dělnické čtvrti, první prohlídka mě málem odradila. Chodba tak úzká, že se v ní dva lidé sotva vyhnou, obývák dlouhý jako vagón a schodiště strmější než na rozhlednu. Realitní makléř mluvil o „skvělém potenciálu”, já viděl jen hromadu překážek. Právě tato těsnost mě ale přinutila přemýšlet jinak. Obyčejný nábytek nefungoval – každý centimetr se počítal. Začala jsem zkoumat, jak do townhouse interior designu zakomponovat prvky, které dýchají vzduchem, ne ho dusí. Klíčem se stala promyšlená práce s výškou a nábytkem, který slouží víc než jedné potře

Materiál, který vám v tomto ohledu může zachránit nervy, je velvet upholstery. Samet vypadá luxusně a překvapivě dobře maskuje fleky. Když se vám na něj vysype káva nebo víno, stačí houbička s mýdlovou vodou a je to. Navíc dodá měkkému nábytku na objemu, což oceníte, pokud máte v pokoji jen jednu výraznou věc. A právě ta jedna věc musí být multifunkční. Nehledejte perfektní kus, hledejte takový, který vyřeší aspoň dva problémy najednou. Třeba tu věčnou otázku, kam s věcmi, když přijde tchy

Zásadní chybou, kterou jsem udělala na začátku, bylo podcenění úložných prostor. Do užších domů se totiž nevejdou objemné skříně, a tak každý kus nábytku musí suplovat úložiště. Do jídelního stolu jsem nechala vyfrézovat vybrání na příbory a ubrousky, což by mě normálně nenapadlo. Lavice k němu mají odklápěcí sedáky, pod kterými schovávám deky a polštáře. V kuchyni visí magnetický pás na nože místo tradičního bloku. Každý centimetr, který ušetřím na podlaze, můžu využít pro komfortnější sezení nebo větší rozkládací plo

Musím se přiznat k jedné chybě. Původně jsem chtěla pořídit klasickou sedačku a k tomu samostatné lůžko na kolečkách, které se přes den schová pod stůl. Teprve realita malého bytu mi ukázala, že tohle je cesta do pekla. Kolečka drhla o staré parkety, kovový rám každou noc vrzal a já vstávala unavenější než před spaním. Když jsem pak objevila kvalitní rozkládací pohovku s pěnovou matrací a lamelovým roštem, byla to láska na první usednutí. Ta tvrdost je přesně tak akorát. Ani měkká, aby se tělo propadalo, ani tvrdá jako podlaha. A to velurové čalounění je tak příjemné na dotek, že na něm občas usínám ještě dřív, než stihnu pohovku rozlo

Volba materiálů v townhouse interior designu není jen otázka vkusu. Do úzké chodby jsem zvolila zrcadlovou stěnu od podlahy ke stropu, která opticky zdvojnásobuje prostor. V obýváku visí nad pohovkou lehké policové systémy v bílé barvě – žádné těžké skříně, které by místnost ještě zmenšily. Podlaha je jednotná šedá vinylová deska, která propojuje všechny místnosti a neruší oči přechody. Každá barva a textura musí mít důvod. Světle modrá stěna v ložnici není náhodná – odráží denní světlo z malého okna a místnost působí vzdušněji. S tmavými koberci a těžkými závěsy by se celý dům proměnil v krab