Proč je dobré střídat pohyb a klidové aktivity? Dlouhé sezení u stolu děti unaví, proto zařaďte i pohybové hry. I v malém bytě můžete udělat překážkovou dráhu z polštářů, židlí a provázku. Děti milují, když je dráha obtížná, ale bezpečná. Dalším tipem je tanec s hudbou, kdy každý předvádí pohyb, který ostatní opakují. Když potřebujete na chvíli klid, zkuste tiché hry, jako je schovávání předmětu v místnosti – děti ho hledají a při tom si procvičují postřeh.

Nejdůležitější pravidlo pro balení na dětský tábor zní: méně je někdy více, ale jen do chvíle, kdy něco opravdu chybí. Zkušení vedoucí se shodují, že nejčastější chybou rodičů je přehnaně velký kufr a v něm spousta věcí, které dítě nikdy nepoužije. Naopak podcenit se nesmí hlavně to, co souvisí s počasím a hygienou. Než začnete balit, zjistěte si, jak dlouho tábor trvá a jaké jsou tam podmínky – jestli se spí v chatkách, podsadách, nebo pod širákem. Až pak teprve skládejte seznam.

Deskové hry jsou klasikou, ale zkuste je ozvláštnit vlastními pravidly. Vymyslete třeba variantu pexesa, kde si místo obrázků pamatujete slova nebo čísla. Můžete také vytvořit vlastní hru na míru – stačí velký papír, kostka a figurky z kinder vajíček. Nakreslete na papír cestu s políčky a napište na ně úkoly, jako „zazpívej písničku” nebo „napodob zvíře”. Tím podpoříte jejich kreativitu a hra bude pokaždé jiná. Nezapomeňte, že i prohry jsou součástí hry – naučte děti, že jde hlavně o zábavu.

První pokusy bez koleček patří k nejnáročnějším okamžikům učení. Nejlepší je začít na rovném travnatém povrchu, který přirozeně zpomalí kolo a dá dítěti pocit bezpečí. Pokud máte možnost, zvolte mírný svah, kde se dítě naučí ovládat brzdy a rovnováhu bez nutnosti šlapat. Nezapomeňte sundat postranní kolečka úplně – jejich ponechání jen o pár centimetrů výš vede ke zlozvyku naklánět kolo na stranu.

Deštivé odpoledne nemusí znamenat nudu u televize. Stačí trocha příprav a doma se promění v místo plné her a zábavy. Klíčem je zapojit děti do plánování a nechat je, ať si vyberou z nabídky aktivit, které zvládnete společně. Nejlepší hry nevyžadují drahé vybavení, ale fantazii a čas, který dětem věnujete. Vyzkoušejte třeba stavbu bunkru z dek a polštářů, který se stane základnou pro celé odpoledne, nebo uspořádejte domácí kinosál s vlastnoručně vyrobenými vstupenkami.

Na dlouhé tábory nad dva týdny je rozumné vzít si s sebou něco z domova, co připomene bezpečí – malý polštářek, oblíbenou knížku, nebo plyšáka, pokud to dítě chce. To pomůže hlavně méně zkušeným táborníkům. Z praktického hlediska přibalte baterku nebo čelovku s náhradními bateriemi, základní šicí potřeby (nit, jehla, dva knoflíky) a malý víceúčelový nástroj, pokud to pravidla tábora dovolí. Všechno označte jménem – fixou na štítky, ale i na oblečení, ručníky a spacák. Ztráta věcí je na táboře běžná, ale vrací se mnohem snáz, když je majitel jasně označen.

Angína neboli akutní tonzilitida patří mezi nejčastější infekční onemocnění dětského věku. Rodiče ji ale často zaměňují s obyčejnou virózou, a proto přicházejí k lékaři pozdě, nebo naopak zbytečně volají pohotovost uprostřed noci. Klíčové je naučit se rozlišovat, kdy jde o banální zánět hltanu a kdy už o bakteriální infekci, která vyžaduje antibiotika. Základním vodítkem je rychlost nástupu a celkový obraz nemoci.

Při učení dbejte na to, aby dítě mělo nasazenou helmu a chrániče na lokty a kolena. Pád na trávě je sice měkký, ale i malý náraz může způsobit zranění, které dítě od dalšího tréninku odradí. Vysvětlete mu, že pád je normální součást učení a že nejde o to nespadnout, ale zvednout se a zkusit to znovu. Důležitý je také váš vlastní klid – pokud budete nervózní, dítě to vycítí a bude opatrnější, což paradoxně vede k více pádům.

Typickou chybou bývá spoléhat na domácí „osvědčené” metody, jako je kloktání heřmánku nebo studené obklady. Ty mohou dočasně ulevit, ale bakteriální angínu nevyléčí. Dalším omylem je nasadit antibiotika z vlastní zásoby, která zbyla po předchozí nemoci. Nejenže mohou být nevhodná, ale navíc podaná v nesprávné dávce podpoří rezistenci bakterií. Stejně tak není vhodné dítě zbytečně odvádět do kolektivu, dokud nemá doporučení od lékaře, že není infekční.

Kdy už neváhat a vyrazit k lékaři Rozhodnutí, zda jít k pediatrovi, by nemělo padnout na základě jednoho příznaku, ale podle kombinace. Jasná indikace k návštěvě je horečka trvající déle než dva dny, která neklesá ani po podání běžných léků, dále neschopnost polykat i tekutiny, výrazná malátnost, apatie nebo naopak neklid. Pozor si dejte na potíže s dýcháním, chrčení, změnu hlasu nebo neschopnost otevřít ústa – to už může signalizovat komplikaci, jako je zánět hrtanové příklopky, a vyžaduje okamžitou pomoc.