Nejdůležitější je příprava. Stůl rozložte a položte na rovnou plochu, nejlépe do stínu, aby dřevo během práce neosychalo. Očistěte ho od prachu a pavučin, případně ho umyjte jemným mýdlovým roztokem a nechte důkladně vyschnout. Pokud je povrch hrubý nebo má starý nátěr, přebruste ho papírem o zrnitosti 120 až 150. Pozor na zbytky starého laku – pokud by zůstaly, nový nátěr popraská. Brousit musíte vždy ve směru vláken, nikdy do kříže. Po broušení setřete dřevo navlhčeným hadříkem a nechte znovu vyschnout, jinak se do pórů dostane vzduch a bubliny.

Domácí čisticí prostředky nejsou žádná věda, ale chtějí trochu cviku a hlavně znalost pár základních pravidel. Když si je namícháte sami, získáte nejen kontrolu nad tím, co se ve vaší domácnosti používá, ale také výrazně snížíte množství odpadu z obalů. Navíc suroviny jako ocet, jedlá soda nebo kyselina citronová stojí zlomek toho, co hotové výrobky, a vydrží dlouho. Než se ale pustíte do prvního receptu, zapamatujte si jedno: nikdy nemíchejte ocet s jedlou sodou do uzavřené nádoby a nikdy nekombinujte ocet s peroxidem vodíku. Vzniklá pěna nebo výpary vám nadělají víc škody než užitku.

Na závěr si dejte pozor na materiály. V předsíni se často pohybujete v botách, které přinášejí vlhkost a nečistoty. Proto volte omyvatelné povrchy – hladký lak, lamino nebo dlažbu. Textilní koberce nebo čalouněné lavice vyžadují častou údržbu a v úzkém prostoru rychle ztratí vzhled. Místo nich použijte gumovou rohožku, kterou snadno vyklepete. A pokud máte možnost, nechte si vyrobit nábytek na míru přesně do vašich rozměrů – využijete tak každý centimetr, a předsíň přestane být jen nevyužitým průchozím místem.

Na skla a zrcadla si připravte směs z jednoho dílu octa, jednoho dílu vody a pár kapek saponátu na nádobí (stačí doslova kapka). Nastříkejte na okno, přetáhněte stěrkou a leštěte hadříkem. Pozor na to, že ocet může poškrábat některé přírodní kamenné povrchy, jako je mramor nebo žula – na ně použijte jen jemný roztok vody s kapkou saponátu. Vždy si nejdřív vyzkoušejte každý přípravek na malém, nenápadném místě. Typická chyba začátečníků je, že smíchají všechno dohromady a pak se diví, že se jim na povrchu dělají šmouhy nebo že se látka srazí.

Než začnete s přestavbou garáže na dílnu, zastavte se u rozvržení. Většina lidí udělá chybu, že nejdřív rozmístí nábytek a stroje a teprve potom přemýšlí, kde budou stát. Tak vznikají úzké průchody, nedostupné skříňky a pracovní plocha, na kterou nedosáhnete. Místo toho si na papír nakreslete půdorys a vyznačte si nejen stroje, ale i prostor pro manipulaci s materiálem. Kolem pracovního stolu a pily počítejte s minimálním průchodem širokým alespoň jeden metr. Pokud máte auto stále v garáži, vyhraďte mu pevné místo a dílnu umístěte podél jedné delší stěny, abyste nemuseli pokaždé přenášet nářadí přes kapotu.

Drobnosti – propisky, kancelářské sponky, lepicí pásky, flash disky – jsou nejzrádnější. Snadno se rozsypou po celé ploše a vytvoří vizuální smog. Řešení je jednoduché: každá drobnost má mít své místo. Použijte přihrádky na tužky, malé misky na sponky, držák na flash disky. Pokud něco nemá své místo, nemůže to na stole zůstat. To platí i pro osobní věci, jako jsou klíče nebo mobil. Určete jim jeden konkrétní „parkovací” prostor. Na co si dát pozor? Na to, aby se z přihrádek nestal další sklad nepotřebných věcí. Jednou za týden projděte všechny přihrádky a vyhoďte to, co nepoužíváte. Tím zabráníte tomu, aby se drobnosti nekontrolovaně množily.

Největší chybou bývá snaha vměstnat do předsíně klasickou skříň s hloubkou šedesát centimetrů. Taková skříň sice pojme mnoho věcí, ale ukrojí z úzkého prostoru příliš mnoho. Místo ní zvolte mělkou skříň nebo otevřenou polici s hloubkou okolo třiceti centimetrů, případně kombinaci háčků a botníku. Pokud potřebujete větší úložný prostor, využijte prostor nad dveřmi – horní skříňky nebo police sahající až ke stropu. Nebojte se použít i úložné boxy, které zasunete pod lavici nebo věšák.

Jak na praktické uspořádání, když je šířka jen metr? Při šířce kolem jednoho metru musíte chodit s rozmyslem. Základní pravidlo zní: jedna dlouhá zeď zůstane pokud možno volná, aby byl průchod plynulý. Na druhou stěnu pak umístěte věšák s háčky ve dvou výškách – spodní pro děti, horní pro dospělé. Botník volte úzký, nejlépe takový, který se vejde pod lavici. Lze ji totiž využít i jako odkládací plochu pro tašky nebo nákup, když se potřebujete obout. Pokud potřebujete místo na sezení, použijte sklopnou sedačku, kterou lze v případě potřeby složit.