Měřte nejen šířku, ale hlavně výšku bot. Zimní boty s podpatkem nebo s tlustou podrážkou vyžadují odlišné rozestupy polic než ploché tenisky. Ideální je nastavit police tak, aby mezi horní hranou boty a další policí zůstala alespoň tři centimetry. Pokud máte pevné police, které nelze posunout, zvažte vložení plastových nebo dřevěných přepážek mezi ně – to je levné a snadné řešení, které získáte v každém hobby obchodě, ale nezmiňujte konkrétní řetězce. Stačí změřit vnitřní rozměry skříně a nařezat desky na míru, aby se daly volně pokládat na stávající konstrukci.

Po vysušení je vhodné přírodniny zbavit drobných živočichů. Jednoduchý trik: dejte je na pár dní do mrazáku v uzavřeném sáčku – teplota pod nulou zničí vajíčka hmyzu i roztoče. Po vytažení nechte je pomalu ohřát, aby se nesrážela vlhkost. můžete těsně před aranžováním povrch plodů otřít hadříkem namočeným v octu (v poměru jeden díl octa na tři díly vody) a nechat uschnout.

Posledním tipem je využití rohů. Rohové police nemusí být vestavěné; koupíte je jako samostatné stojany, které se do rohu jen postaví. Mají trojúhelníkový nebo čtvrtkruhový půdorys a vejdou se do míst, kam byste běžně nedali nic. Pokud máte roh u vstupu, umístěte tam úzkou botník na podpatky nebo stojan na deštníky. Nevýhodou je, že rohové police často vypadají křehce – vybírejte proto modely z kovu nebo masivu, ne z tenkého plastu. A pokud máte v předsíni radiátor, můžete nad něj umístit police, ale jen do výšky, která neblokuje proudění tepla – to je častá chyba, která vede k plýtvání energií.

Na skla a zrcadla si připravte směs z jednoho dílu octa, jednoho dílu vody a pár kapek saponátu na nádobí (stačí doslova kapka). Nastříkejte na okno, přetáhněte stěrkou a leštěte hadříkem. Pozor na to, že ocet může poškrábat některé přírodní kamenné povrchy, jako je mramor nebo žula – na ně použijte jen jemný roztok vody s kapkou saponátu. Vždy si nejdřív vyzkoušejte každý přípravek na malém, nenápadném místě. Typická chyba začátečníků je, že smíchají všechno dohromady a pak se diví, že se jim na povrchu dělají šmouhy nebo že se látka srazí.

Všechny tyto úpravy zvládnete za jeden víkend a bez stavebního povolení. Klíčové je, abyste nejprve vyhodnotili, co skutečně potřebujete mít na dosah, a co může být uskladněno výše nebo hůře přístupné. Místo abyste kupovali další nábytek, nejdřív využijte to, co už máte – dveře, stěny, rohy a prostor nad hlavou. Teprve když tyto rezervy dojdou, přemýšlejte o nových kusech. Tím ušetříte peníze, místo a hlavně si zjednodušíte každodenní chození.

Domácí čisticí prostředky nejsou žádná věda, ale chtějí trochu cviku a hlavně znalost pár základních pravidel. Když si je namícháte sami, získáte nejen kontrolu nad tím, co se ve vaší domácnosti používá, ale také výrazně snížíte množství odpadu z obalů. Navíc suroviny jako ocet, jedlá soda nebo kyselina citronová stojí zlomek toho, co hotové výrobky, a vydrží dlouho. Než se ale pustíte do prvního receptu, zapamatujte si jedno: nikdy nemíchejte ocet s jedlou sodou do uzavřené nádoby a nikdy nekombinujte ocet s peroxidem vodíku. Vzniklá pěna nebo výpary vám nadělají víc škody než užitku.

Než sáhnete po vrtačce nebo začnete plánovat stavební úpravy, podívejte se na předsíň tak, jak ji vidíte poprvé. Většina domácností má v této místnosti více prostoru, než si myslí – jen je špatně rozdělený nebo zůstává nevyužitý. Přitom stačí změnit způsob, jakým přemýšlíte o stěnách, dveřích a volných plochách. Tento článek se zaměřuje na to, jak získat úložné prostory v malém bytě kapacity bez jediného zásahu do konstrukce.

Začněte u dveří – ne u těch vstupních, ale u interiérových. Pokud máte v předsíni dveře do koupelny nebo pokoje, které se otevírají dovnitř místnosti, zvažte jejich výměnu za posuvné. Nemusíte bourat práh ani měnit zárubeň; stačí demontovat křídlo a osadit posuvný mechanismus na lištu nad otvorem. Tím získáte prostor, který dveře při otevírání zabíraly. V praxi to může být i půl metru čtverečního – přesně tam, kam se vejde úzká police na boty nebo stojan na deštníky.

Koupelna patří k místům, kde se chemické prostředky používají nejčastěji. Přitom stačí dva základní pomocníci – ocet a jedlá soda. Oba jsou levné, snadno dostupné a při správném použití si poradí s vodním kamenem, usazeninami mýdla i nepříjemným zápachem. Důležité je vědět, kdy je použít zvlášť a kdy je naopak kombinovat, protože ne vždy platí, že čím více prostředků, tím lepší výsledek.

osvětlení v obýváku je v dílně důležitější než drahé nářadí, a to doslova. Jedna zářivka uprostřed stropu nestačí; při práci s vrtačkou nebo pilou si stíníte vlastní rukou. Správné řešení je kombinace dvou zdrojů: hlavního stropního světla, které rovnoměrně osvětlí celou místnost, a pracovního světla přímo nad stolem, třeba na pohyblivém rameni. Barva světla by měla být neutrální, kolem 4000 kelvinů, aby barvy dřeva i kovů odpovídaly skutečnosti. Vyhněte se teplé žluté, která unaví oči při dlouhém soustředění, a také studené bílé, která dělá ostré kontrasty a skryje vady materiálu.