Na závěr briefingu přichází na řadu zodpovězení dotazů. Není ostuda přiznat, že si něco nepamatujete. Instruktor ocení, když se ptáte na konkrétní situace – co dělat, když se během pádu točíte, nebo jak moc se máte opřít do postroje při otevírání padáku. Klidně si udělejte malý zápisník a zapisujte si – i to je projev zodpovědnosti. Po seskoku zjistíte, že většina informací byla důležitá, a vy si je díky briefingu osvojíte tak, že se budete moci soustředit na zážitek, nikoli na obavy.

Častou chybou začátečníků je používání příliš silných rukavic, které znemožňují cit pro cepín. Vyberte rukavice, které umožní pevný úchop, ale zároveň chrání před chladem. Většina lezců volí dvě vrstvy: tenkou rukavici na cit a silnější svrchní na zimu. Při lezení se snažte udržet nohy v úhlu 90 stupňů k ledu, jinak hrozí vyvrtnutí kotníku. Dobré je také nacvičit si pád do lana – vědomí, že jistení funguje, vám dá klid na soustředění se na techniku.

První pohyby se učí na dvou základních principech: vždy mějte tři body opory a cepín zasekávejte jedním plynulým švihem. Když cepín udeříte do ledu, nechte ho tam zapadnout – netahejte ho hned ven. Nohy pokládejte tak, aby přední zuby maček zabíraly kolmo k povrchu. Typickou chybou začátečníků je kopání do ledu, což způsobuje odlupování ledu a ztrátu jistoty. Počítejte s tím, že ruce i nohy se rychle unaví, proto střídejte zátěž a dělejte pravidelné přestávky.

Co se řeší před nástupem do letadla Briefing začíná na zemi, obvykle u stolu s názornými pomůckami. Řeší se nácvik polohy těla – hlava vzhůru, ruce držíme za postrojem, nohy pokrčené. Instruktor vám vysvětlí, jak probíhá výstup z letadla, kdy otevřít padák a jak přistávat. Důležité je zapamatovat si povely, které uslyšíte ve vzduchu: „Připrav se!” a „Seskok!” Na zemi si je vyzkoušíte, ale ve vzduchu se kvůli šumu spoléháte na doteky a signály rukou. Proto si je předem nacvičte – ne jen slovně, ale i fyzicky.

Lanové překážky prověří nejen fyzickou kondici, ale především techniku. Většina lidí při prvních pokusech dělá stejné chyby – špatně drží lano, soustředí se na pohyb nohou a zapomíná na rovnováhu, nebo se bojí přenést váhu na ruce. Výsledkem je rychlá únava, zasekávání se na překážce a zbytečná frustrace. Přitom stačí upravit pár detailů a překážky projedete plynuleji a s menším výdejem energie.

Posledním častým problémem je špatné dýchání. Lidé při soustředění zadržují dech, což vede k rychlejší únavě a třesu. Dýchejte pravidelně a zhluboka, výdech načasujte na okamžik, kdy přenášíte váhu na ruce nebo nohy. To vám dodá stabilitu a klid. Pokud cítíte, že ztrácíte rovnováhu, nepanikařte – pokrčte kolena a snižte těžiště. Tím získáte vteřinu navíc na korekci pohybu. Trénujte na kratších a níže položených překážkách, kde chyby nemají tak tvrdé následky, a postupně přidávejte náročnost.

Při slaňování se spoléháte na tři věci: lano, jistící pomůcku a vlastní úsudek. Nejvíce chyb se ale dopouštíme u uzlů a kotev, protože je považujeme za samozřejmost. Přitom stačí jeden špatně uvázaný uzel nebo nevhodně zvolené stanoviště a celé slaňování se mění v riskantní improvizaci. Základem je porozumět tomu, jak se kotva chová při zatížení, a nikdy nedoufat, že „to snad vydrží”.

Před samotným nástupem si zkontrolujte výstroj – instruktor to udělá za vás, ale vy byste měli znát funkci jednotlivých prvků. Zeptejte se, co znamená cvaknutí, které uslyšíte, a kdy se otevírá padák. Na zemi si také vyzkoušíte, jak se chová tělo při přistání – nacvičíte si pohyb, jako byste doskakovali z výšky. Tento nácvik není zbytečný, i když na něj mnozí zapomínají. Všímejte si, jak instruktor drží ruce – podle toho poznáte, kdy vám dává znamení ke kontrole polohy.

Než vyrazíte na led, vyzkoušejte si celou manipulaci doma – nasazení cepínu na rukavici, zašroubování šroubu do dřeva nebo do kbelíku s ledem. Zjistíte tak, jak vám kusy sedí do ruky, zda nemáte příliš tlusté rukavice, a hlavně jaké síly je potřeba k utažení. Tahle zkouška zabere hodinu a může vám ušetřit nepříjemné překvapení ve chvíli, kdy budete viset nad dvacetimetrovou stěnou. Když si osvojíte tyto základy, přestanete spoléhat na náhodu a začnete si výbavu vybírat podle skutečných podmínek, ne podle toho, co zrovna leží v pytli.

První ferratu si užiješ, když ji budeš brát jako výzvu pro sebe, ne jako závod. Nauč se respektovat svoje limity a vnímat signály těla – pokud tě bolí předloktí nebo cítíš křeče, zastav se a odpočiň si. S každým dalším výstupem zjistíš, že se tvoje technika zlepšuje, a budeš schopen zvládnout náročnější cesty. Nejdůležitější je vrátit se domů celý a s chutí vyrazit znovu.