Nakonec mi došlo, že nejde o to mít dokonalý nábytek. Jde o to, aby každý kus sloužil dvěma nebo třem účelům zároveň. Když si koupíte rozkládací pohovku, nezískáte jen místo k sezení, ale i postel pro hosty, úložný prostor pro lůžkoviny a vlastně i odkládací plochu, když na ni položíte tác s kávou. Prostě takový multifunkční soběstačný ostrov. A když se vám podaří sladit velvet upholstery s barvou stěn a přidat pár polštářů, rázem se z malého bytu stane místo, kde se všichni cítí dobře, aniž byste museli každý večer přesouvat nábytek. To je ta pravá space organizat

Když jsem poprvé uvažovala o pořízení nové postele, chtěla jsem především pořádnou skříň, ale bála jsem se, že pokoj připomene sklad. Pak jsem objevila postel s integrovaným úložným systémem vzadu. Většina lidí si pod pojmem “bedroom wardrobe” představí klasickou samostatnou skříň. Jenže v reálu se do ní vejdou jen věci, které zrovna nosíte. Pokud pod postelí nemáte zásuvky na sezonní oblečení, končí svetry a péřové bundy na židli. Zkuste posunout myšlenku dál: čelo postele, které je zároveň úložným prostorem. Ušetříte místo a získáte elegantní řeše

Vybrat správnou sedačku do otevřeného prostoru byl oříšek, protože musí obstát jako designový prvek i jako praktický kus nábytku. Nakonec jsem zvolila model s velvet upholstery v tmavě modré, která dodává místnosti šmrnc a zároveň skrývá případné fleky od kávy. Důležité bylo, aby látka nebyla ani příliš lesklá, ani matná, protože v open space designu vynikne každý detail. Musela jsem myslet i na to, že pohovka bude stát uprostřed místnosti, tedy viditelná ze všech stran. Proto jsem sáhla po modelu s čistými liniemi a bez zbytečných ozdob. Ta sametová textura je příjemná na dotek a v létě se na ní nepotíte, což oceníte, když na ní trávíte celé odpoledne. A přesně tato kombinace vzhledu a funkce dělá z otevřeného prostoru domov, ne jen skladiš

Pak jsem objevila sofistikovanější řešení. Narazila jsem na model s click-clack mechanism, který vám umožní jedním pohybem sklopit opěrák do roviny. Žádné tahání za madla, žádné sundávání polštářů. Prostě cvak a máte lehátko. Tento mechanizmus je skvělý, pokud nemáte sílu ani trpělivost. Ovšem pozor na kvalitu kovových spojů. Levnější varianty se po pár měsících začnou viklat. Vybírejte radši s ocelovou konstrukcí a hustě osazenými pružinami. Já jsem zvolila variantu s pevným slatted frame, tedy lamelovým roštem, který drží tělo ve zdravi. Žádné prohýbání do hloubky. Když na to lehnete, cítíte, že máte pod sebou pořádnou op

Můj první pokus byl postel s výsuvnými šuplíky dole. Fungovalo to napůl. Do šuplíků se vešly deky a polštáře, ale ostatní věci zůstávaly v původní skříni. Pak jsem narazila na netradiční konstrukci, kde je čelo tvořeno plně otevřenými policemi a zásuvkami. Dneska tam mám svetry, knihy i prádlo pro hosty. A hlavně: žádné ranní hledání ponožek. Tenhle systém ale vyžaduje přesné měření. Než se do něj pustíte, změřte si výšku postele včetně matrace. Špatně navržené čelo totiž může narušit proporce celého pok

Moje první velká chyba byla klasická sedací souprava bez jakéhokoli úložného prostoru. Hosté přespávali na nafukovací matraci, která ležela ve skříni a zabírala místo kabátům. Pak jsem objevila kouzlo bed with storage. Tedy vlastně nejdřív postel s úložným prostorem v ložnici, ale brzy mi došlo, že stejný princip potřebuju i do obýváku. Koupila jsem rozkládací pohovku s výsuvným šuplíkem pod sedákem. Do šuplíku jsem nacpala dvě deky a tři polštáře a rázem bylo po problémech. Jenže pak přišla realita: rozkládání trvalo tři minuty a já byla líná. Každý večer skládat a ráno zase rozkládat? To

Největší lekce, kterou jsem se naučila, je, že space organization v malém bytě neznamená jen kupovat drahé kusy, ale hlavně promyslet frekvenci použití. Pokud hosty máte jednou za měsíc, nepotřebujete trvale rozloženou postel. Stačí kvalitní sofa bed, která se schová do denního posezu. Pokud naopak každý víkend přijíždí tchyně, zvažte rovnou dvě lůžka. Já jsem nakonec spojila dohromady rohovou sedačku s výsuvným lůžkem a samostatné křeslo s přespávací funkcí. Když přijedou hosté dva, každý má svůj kout. Když nikdo není, vypadá to jako normální obýv

Podívejme se na problém z opačné strany – co když naopak máte velkou terasu nebo malou zahradu a nevíte, co s tím prostorem? Často se stává, že lidé podlehnou dojmu a koupí obří rohovou sedačku, která pak polovinu roku stojí pod plachtou a sbírá vodu z deště. Zkušenost mě naučila, že u venkovního posezení funguje pravidlo kompaktnosti stejně dobře jako uvnitř. Namísto devítimístné sestavy zvolte dvě křesla s podnožkou a jeden menší stolek, který se dá přisunout k zábradlí. Když pak přijde návštěva, vytáhnete pár skládacích židlí z úložného boxu. Zní to jednoduše, ale kolikrát jsem viděla, že lidé investují majlant do obřího setu a nakonec stejně sedí jen na dvou místech. Skutečný pokrok nastane, když si uvědomíte, že prostor nevytvářejí kusy nábytku, ale vzduch mezi nimi. Odtud se odvíjí i výběr materiálů – kámen a beton jsou nádherné, ale brutálně studené, zatímco teplé dřevo nebo ratan působí útulně i na podzim, když teploty klesnou k deseti stupň