Další past, do které jsem spadla, byla úložná kapacita. Měla jsem pocit, že pod pohovku nacpu deky a polštáře, ale realita byla jiná. Vnitřní prostor byl malý a věci se v něm motaly. Pak jsem objevila systém s bočním výklopem. Nová pohovka má pod sedákem celou otevřenou šachtu, kam vejde ložní prádlo, dva polštáře a dokonce i zimní bunda. Zásadní bylo, že lamelový rošt není pevný, ale dá se zvednout. Dřív jsem musela vše vyndavat, dnes jen nadzvednu matraci a vyndám, co potřebuji. Tento typ úložného prostoru zachránil mou domácí kancelář před chaosem. Když se na ploše 2×2 metry snažíte soustředit na účetnictví, každý kousek místa navíc se počí

V poslední době řeším s klienty čím dál častěji téma skrytého úložného prostoru. Klasické skříně jsou fajn, ale v malých bytech je každý kousek místa vzácný. Proto jsem velkým fanouškem systémů, kdy je sedací část pohovky dutá a dá se zvednout hydraulikou. Pod ní pak zmizí zimní deky, rezervní polštáře nebo dokonce kufr s vánočními dekoracemi. U jednoho projektu jsme dokonce schovali do takového úložiště sezónní boty. Je to geniální, protože se to nedá jinam strčit a přitom to nemusí být na očích. Tato řešení jsou typickým příkladem toho, jak moderní interiéry pracují s prostorem jako s organismem. Každý kus nábytku má svůj skrytý potenciál. A když se všechno sejde, vznikne domov, kde se dá žít, spát i hostit bez pocitu, že bydlíte v krabici od bot. O to přece jde. Aby byt sloužil vám, ne vy j

Největší chybou, kterou u klientů vidím, je podcenění multifunkčnosti nábytku. Klasický gauč s rohem zabírá zbytečně moc místa a jeho využití je omezené na sledování televize. Proč neinvestovat do kusu, který přes den slouží jako pohovka a v noci se promění v postel? Narazila jsem na sofistikovaný model s click-clack mechanismem, který stačí jedním tahem překlopit. Žádné složité vyndávání matrace, žádné páčení. A co je důležité, pod sedákem se často skrývá prostor pro ložní povlečení. To je rozdíl mezi „vypadá to hezky” a „funguje to”. Moderní interiéry se totiž poznají podle toho, že v nich není nic zbytečné. Každý předmět musí obhájit své místo, ideálně hned několika způs

Když už mluvíme o přežití, velkým tématem je pro mě transformace prostoru během pár sekund. Ráno vstanu, složím postel zpět do pohovky, otevřu žaluzie a ze spacáku se stane kancelář. K tomu slouží skvělý trik: každá pohovka, která se mění v postel, by měla mít područky, které se dají sundat nebo sklopit. U mé současné sedací soupravy područky odšroubuju a schovám pod sedák. Tím získám dalších 10 centimetrů šířky pro rozložené lůžko. To je zásadní, když host přijede na týden a potřebuje se vyspat. Jinak by ležel s nohama přes ok

Zásadní zlom v mém vlastním bytě nastal, když jsem objevila kouzlo samostatného sofa bed. Neplést s gaučem. Sofa bed je užší, elegantnější a jeho konstrukce je navržená primárně pro spaní. Jeden konkrétní model s odnímatelným potahem z recyklovaného polyesteru mě okouzlil tím, že se dá během deseti vteřin přeměnit na jednolůžko bez vyndání polštářů. Zabral jen 140 cm na délku, což v malém obýváku znamenalo, že jsem ušetřila místo pro psací stůl. Samozřejmě, není to postel pro každodenní spánek na deset let, ale pro příležitostné přespání rodičů nebo kamarádek po party je to absolutní vítěz. A hlavně to nenarušuje celkový dojem z místnosti. Když je složený, vypadá jako běžná pohovka. Žádné polštáře, žádný nepořá

Když jsem se před třemi lety stěhovala do garzonky o rozloze šestadvaceti metrů, měla jsem v hlavě pěkně načančanou představu. Realita mě praštila přes prsty hned první večer, když jsem zjistila, že se mi skříň nevejde do výklenku u dveří a že moje milovaná postel široká 160 centimetrů zabere půlku obýváku. Malý byt design není žádná legrace. Všechno, co si koupíte, musí mít dvě funkce, jinak se v tom utopíte. A já se utopila hned v několika kusech nábytku, které skončily na balkoně u kamarádky. Až pak mi došlo, že tajemství tkví v tom, nedělat kompromisy za každou cenu, ale naopak vybírat kusy, které mají promyšlený detail. Třeba když přijde na spa

První velký oříšek byla postel. Bydlím sama, ale ráda hostím přátele. Jenže v malém bytě nemůžete mít dvě místa na spaní, to byste spali v kuchyni. Dlouho jsem bojovala s klasickým gaučem, který se každý večer rozkládal a ráno skládal. Bylo to únavné a po měsíci jsem měla pocit, že byt není můj domov, ale nějaká přestupní stanice. Pak jsem objevila kouzlo postele s úložným prostorem. Koupila jsem jednoduchou dřevěnou konstrukci s výklopným mechanismem. Dole mám dvě zimní bundy, spacáky pro hosty a dokonce i žehlicí prkno. Postel je pevná, vysoká, a hlavně se pod ni nic neválejí. Jenže co s návštěvou? Na to jsem přišla až pozd