Přesně tady přichází ke slovu bytová výbava, která poslouží dvěma účelům. Naše ložnice je malá, sotva na postel a skříň, takže hosté spí na pohovce v obýváku. Tu jsme vybírali s důrazem na to, aby se dala snadno proměnit. Klasický rozkládací gauč s tenkou matrací už jsme měli a záda z toho bolela. Proto jsme nakonec koupili pull-out sofa, který se vysune dopředu a vytvoří rovnou plochu. Na spaní je to lepší než stará sedačka s proleželým polstrováním. Důležité bylo zkontrolovat, zda výsuvný mechanismus nehrabe o podlahu a zda se pod ním nedělají prachové koule. Zároveň jsme chtěli, aby barevně ladil s kávovým koutkem. Po dlouhém váhání jsme zvolili model s tmavě zeleným velvet upholstery, který kontrastuje se světlým stolem a dodává místnosti šmrnc. Samet je příjemný na dotek a překvapivě dobře snáší fleky od k

Když jsem před pěti lety nastěhovala do s patnáct let starou kuchyní, vůbec jsem netušila, že mě zachrání industriální styl. Měla jsem k dispozici jen 62 metrů čtverečních, nízké stropy a jednu místnost, která musela sloužit jako ložnice i obývák zároveň. První noc jsem strávila na nafukovací matraci, která do rána ztratila půlku vzduchu, a vzpomínám si, jak jsem si říkala, že potřebuji něco praktického, ale zároveň estetického. Industrial interior design koupelny mi tehdy připadal jako trend pro lofty a staré továrny, ne pro sídliště. Mýlila jsem se. Klíč bylo najít kusy nábytku, které spojí syrovost materiálů s každodenní funk

Klíčová byla volba mechanismu rozkládání. Mnoho sedaček má klasický výsuv s tenkou pěnovou deskou, která se po pár měsících proleží. My jsme dali přednost variantě s click-clack mechanism, který umožňuje sklopit opěrák do roviny jedním pohybem. Když přijedou rodiče, stačí stáhnout potah, sklopit záda a za minutu je hotovo. Matrace je součástí konstrukce, nikoliv doležovací díl, takže spánek je stabilnější. Aby to vydrželo i častější používání, vybrali jsme model s 16 cm foam mattress na lamelovém roštu. Ta kombinace je měkká, ale nepropadá se. Jediný háček: click-clack vyžaduje kolem sebe aspoň patnáct centimetrů volného prostoru, aby se opěrák sklopil. V našem koutě u okna to sice vyšlo, ale museli jsme posunout kávovarnický stolek o pár centimetrů dál. Teď už to funguje, ráno uděláme kafe, odpoledne pohovka slouží k sezení a večer se promění v pos

Pamatuji si, jak jsem jednu zimu řešila příjezd sestřenice s dvěma dětmi. Měla jsem jen jednu rozkládací sedačku a jeden kvalitní polštář. Děti skončily na karimatkách. Byla to katastrofa – prospaná noc, bolavá záda a já si slíbila, že už nikdy nebudu improvizovat. Koupila jsem sadu čtyř středně velkých dekorativních polštářů s pratelnými povlaky a skladuju je v dekorativním úložném boxu pod oknem. Když dorazí hosté, jednoduše je vyndám a položím na lůžko. Fungují jako hlavové polštáře i jako podpěra pod nohy. A přes den? Dva z nich zdobí křeslo, dva leží na pohovce. Nikdo neřekne, že jde o záložní výbavu na spaní. Tento systém mi uvolnil místo ve skříni a ušetřil peníze za drahé skladové b

Zapomeňte na představu, že dekorativní polštáře jsou jen módní výstřelek pro ty, kdo mají přebytek místa. Naopak, v malých bytech a garsoniérách jsou to neocenitelní spojenci. Spojují v sobě funkci designového prvku a praktické pomůcky pro spaní. Stačí zvolit správnou velikost, výplň a materiál. Až příště půjdete kolem obchodu s bytovými doplňky, zastavte se a prohlédněte si je pozorně. Nezvažujte jen barvu, která ladí s vaší velvetovým čalouněním. Myslete na to, jestli se do nich vejde hlava vašeho budoucího hosta. Protože právě ten jeden jediný polštář může rozhodnout o tom, jestli k vám budou lidé rádi jezdit na návštěvu, nebo raději zvolí hotel. A to už stojí za tu investici, nemysl

Jenže s click-clack pohovkou přichází jeden zásadní problém. Kam s lůžkovinami, když je zrovna sklopená? Do skříně se nevejdou, do prádelního koše taky ne. Tady jsem sáhl po kombinaci, kterou dnes považuji za nejchytřejší investici do malého bytu. Koupil jsem pohovku rovnou jako sofa bed s úložným prostorem pod sedákem. Pod tím sametovým povrchem se otevírá prostor pro dvě polštáře, jednu přikrývku a prostěradlo. Když přijedou hosté, vytáhnu to za pár vteřin a večer to zase zmizí. Žádné nákupní tašky s peřinami pod postelí. A tenhle princip jsem pak aplikoval i na postel v ložn

Možná si říkáte, že to zní jako hodně práce. A já přiznávám, že první víkend jsem strávila u šroubováku a kladiva. Rozebrat starou sedačku byl ortel šrouby byly rezavé a látka se trhala. Ale když jsem pak ten nový kus s čalouněním v barvě suché růže postavila na místo, měla jsem pocit, že byt povyrostl o pět metrů. Nejde jen o estetiku, ale o každodenní radost. Ráno se probudím, natáhnu ruku na noční stolek (který je vlastně stará bedna natřená na bílo) a vím, že všechno má své místo. Ten slavný interiér makeover nebyl o dokonalosti, ale o tom, že jsem si konečně dovolila užívat si do