Pak přichází na řadu tmelení, které většina lidí podcení. Tmel musíte nanést minimálně dvakrát, každou vrstvu nechat zaschnout alespoň 12 hodin. Spoje, rohy a hlavičky šroubů se brousí až po úplném zaschnutí. Pokud děláte 50 m² stěn, počítejte s tmelením dva až tři dny včetně broušení. Broušení je prašné a zdlouhavé, ale vynechat ho nelze, jinak se na povrchu objeví přechody. Většina začátečníků udělá chybu, že nanese silnou vrstvu tmelu najednou, což vede k prasklinám a dalšímu tmelení.

Montáž dveří do sádrokartonové příčky se na první pohled neliší od běžné montáže do zděné stěny. Přesto je tu zásadní rozdíl: sádrokarton sám o sobě nenese žádnou váhu, a proto se dveře musí ukotvit do nosné konstrukce z profilů, která je skrytá pod deskami. Pokud tuto zásadu ignorujete, dveře se časem prohnou, křídlo přestane doléhat a panty se uvolní. Než začnete, ověřte si, že je příčka postavená jako nosná a že v místě budoucích zárubní procházejí svislé profily.

Montáž sádrokartonu svépomocí není hotová za jeden víkend, i když to tak na sociálních sítích vypadá. Reálný čas závisí na rozsahu práce, vašich zkušenostech a hlavně na tom, jak pečlivě si vše připravíte. Pokud stavíte příčky, obkládáte stěny nebo děláte podhled, každá činnost má svůj specifický časový rámec. Pro běžný byt o velikosti 3+1 počítejte s montáží v řádu týdnů, ne dní. Základní pravidlo zní: čím víc měříte, řežete a šroubujete, tím déle to trvá, ale výsledek pak stojí za to.

Jak na to: posuňte rovinu záklopu Základním principem je vytvoření druhé nosné roviny, která bude probíhat kolmo na směr trámů a umožní vám izolaci položit tak, aby překryla i samotné trámy. Nejprve si změřte hloubku trámů a šířku mezer mezi nimi. Do těchto mezer vložte první vrstvu izolace (například minerální vatu) tak, aby přesně vyplnila prostor až po horní hranu trámu. Poté na trámy připevněte dřevěné latě o tloušťce alespoň 5 až 8 centimetrů, a to ve směru kolmém k trámům. Tyto latě vytvoří novou nosnou konstrukci, na kterou budete montovat rošt pro sadrokarton. Díky tomu vznikne mezi první vrstvou izolace a deskami souvislá dutina, do které můžete vložit druhou vrstvu izolace, která překryje trámy.

Typickou chybou je malování za nedostatečného osvětlení. Na stěně pak zůstanou šmouhy, které na denním světle vyniknou. Proto si pořiďte pracovní lampu a povrch zkontrolujte pod bočním úhlem. Zjistíte tak i místa, kde jste nechali příliš silnou vrstvu nebo naopak málo barvy. Případné nerovnosti přebruste a přetřete novou vrstvou.

Samotné malování už je pak otázkou techniky. Použijte kvalitní váleček s dlouhým vlasem a nanášejte barvu v rovnoměrných pásech. Ideální jsou dvě vrstvy, přičemž mezi nimi nechte dostatečný čas na zaschnutí. První vrstva by měla být spíše řidší, aby dobře přilnula. Druhou nanášejte hustší a tahy veďte vždy jedním směrem, nejlépe od okna do místnosti.

Základem je měnit rozměry vaty tak, abyste ji nemuseli řezat. Minerální vata se dodává v pásích o šířce 60 cm, což přesně odpovídá osové vzdálenosti svislých profilů příčky. Pokud je rastr postaven správně, vata se do dutiny zasune bez jakýchkoli úprav. Problém nastává pouze u krajních polí, u dveřních otvorů a u spojů s nosnou konstrukcí. Právě tam je nutné vatu upravit, a to je chvíle, kdy se prach začíná sypat.

Prvním faktorem je příprava podkladu a rozměry místnosti. Než začnete, musíte mít rovnou podlahu, vyznačené trasy pro elektřinu a případně vodu. Zaměření všech profilů a přenos rozměrů na stěny zabere i zkušenému kutilovi půl dne na jednu místnost. Pokud sádrokartonem obkládáte celý byt, přidejte si na měření a řezání minimálně dva dny navíc. Častou chybou je spoléhat se na půdorys z katastru, ale skutečné rozměry se liší. Vždy si změřte každou stěnu zvlášť a počítejte s tím, že rohy nejsou pravé.

Na co se zaměřit, než otevřete plechovku s barvou Nejdřív je třeba povrch připravit. Sádrokarton je totiž savý a pokud ho nenapenetrujete, barva se do něj vtáhne nerovnoměrně. Použijte hloubkovou penetraci, kterou nanesete válečkem nebo štětkou. Počkejte, dokud dobře nezaschne, a teprve poté pokračujte. Vyhnete se tak i prachu, který se na povrchu drží a jinak by zůstal v barvě.

Při stavbě příček z sádrokartonu je minerální vata nejčastějším tepelným a akustickým izolantem. Problém nastává ve chvíli, kdy potřebujete vatu upravit na míru. Řezání nožem nebo pilkou uvolňuje do vzduchu mikroskopická vlákna a prach, který dráždí pokožku, oči i dýchací cesty. Mnozí řemeslníci proto sahají po ochranných pomůckách, ale prach se stejně roznese po celé místnosti. Řešení přitom není v lepší masce, ale v úplně jiném postupu práce.