Jak sundání koleček provést v praxi Vyberte rovinatý, prázdný a bezpečný povrch, ideálně asfalt nebo udusanou cestu bez provozu. Sundejte obě kolečka najednou, ne jedno po druhém. Jedno kolečko nutí dítě naklánět se na jednu stranu a vzniká návyk, který se pak dlouho opravuje. Snižte sedlo tak, aby dítě dosáhlo oběma nohama celou plochou chodidla na zem. Kolo pak funguje jako odrážedlo a dítě získává jistotu, že se kdykoli může zastavit nohama.
Nechte dítě nejdřív jen odstrkovat se a popojíždět. Teprve když samo začne zvedat nohy a nechá kolo jet, přidejte pedály. Při prvních pokusech držte dítě v podpaží nebo za rameno, ne za řídítka. Řídítka potřebujete volná, abyste mohli korigovat směr, a dítě zase potřebuje cítit vaši ruku na těle, ne na kole. Mluvte málo. Věty typu „šlapej, šlapej” nebo „pozor, spadneš” rozptylují a zvyšují napětí. Stačí krátké „jedeš” nebo „dobře”.
Největší chybou ze všech je ale nejistota. Když rozhodčí zaváhá, hráči to poznají a začnou tlačit na pilu. Karta není o emocích, ale o pravidlech. Kdo si před zápasem ujasní, co bude tolerovat a co ne, a kdo si udrží stejný metr po celou dobu, ten se nedostane do situace, kdy rozdává karty z frustr
Šestá chyba je nerespektování výhody. Rozhodčí nechá výhodu běžet, ale zapomene, že za původní faul měla přijít karta. Hráč pak faul zopakuje a rozhodčí ho pustí, protože se soustředí na míč. Řešení: po výhodě si v hlavě poznamenat číslo hráče a kartu ukázat při nejbližším přerušení. Jestliže se přerušení nekoná, upozornit kapitána, že karta přijde pozd
Nakonec myslete na brzdu u rukojeti, pokud s kočárkem jezdíte v kopcovitém terénu. Není to nutnost, ale usnadní zastavení ve svahu. A pozor na reflexní prvky: na zadní straně kočárku a na kolech mají být viditelné odrazky nebo světlé plochy. Nejsou to dekorace, ale jediné, co vás večer na přechodu zviditelní dřív než řidič. Pokud kočárek odrazky nemá, doplňte je samolepicími pásky na rám i na pláštěnku. Bez nich se bezpečnostní výbava nedá považovat za kompletní.
Největší chybou je cpát postel pod nejnižší část šikminy. Dítě si tam při vstávání narazí hlavu a prostor začne nesnášet. Postel proto umístěte kolmo ke šikmé stěně, hlavou ke kolmé zdi. Pokud to půdorys nedovolí, dejte postel rovnoběžně se šikminou, ale posuňte ji tak, aby nad polštářem zůstalo alespoň 100 cm. U nižších dětí stačí méně, ale počítejte s tím, že porostou.
Teplota, odstřeďování a sušení rozhodují o životnos
Prvním praktickým signálem je, že dítě při jízdě s kolečky přestává na kolečky spoléhat. Všímejte si, jestli se při zatáčení naklání do strany, jestli zvedá nohy z pedálů a jestli udrží kolo v přímém směru i na mírně nerovném povrchu. Dalším vodítkem je odrážedlo nebo kolo bez pedálů. Pokud na něm dítě samo sjede kratší kopec a položí nohy na stupačky, má základní rovnováhu hotovou a kolečka už pro něj znamenají spíš brzdu než jistotu.
Počítejte s tím, že první samostatná jízda obvykle trvá jen několik metrů a končí pádem. To není selhání. Důležité je, aby dítě po pádu vstalo a chtělo zkusit znovu. Pokud se bojí, vraťte se na chvíli k odstrkování a k jízdě ze svahu. Když se po několika dnech rozjede samo a udrží směr alespoň deset metrů, můžete kolo nechat bez koleček natrvalo. Do té doby jezděte jen na bezpečných místech a vždy s přilbou, kterou dítěti nasaďte ještě předtím, než vůbec nasedne.
Před prvním použitím na vlasech si šampon vyzkoušejte na malém místě pokožky. Bylinky i éterické oleje mohou dráždit. Pokud hmota po dvou dnech nedrží tvar, vraťte ji do hrnce, přidejte 5 g tuku a znovu nalijte. Tuhý šampon není složitý, ale snese méně improvizace než tekutý — držte se poměru a výsledek bude stabilní.
Většina dětí se učí jezdit na kole ve věku mezi třetím a pátým rokem, ale přesný okamžik, kdy sundat kolečka, se nedá naplánovat podle kalendáře. Rozhoduje souhlas tří věcí: rovnováha, chuť a schopnost dítěte ovládat vlastní tělo. Než začnete s kolečky cokoli dělat, položte dítěti jednoduchou otázku, jestli si chce zkusit jet bez nich. Pokud odpoví jasné ne, odložte to. Nucení vede k strachu, který se pak odstraňuje mnohem obtížněji než samotná jízda.
Typické chyby, které první jízdu zbytečně prodlužují: příliš vysoké sedlo, kdy dítě nedosáhne na zem a bojí se zastavit; držení za řídítka, po kterém kolo padá i s dítětem; učení na trávě, která klade velký odpor a dítěti nedovolí nabrat rychlost potřebnou pro rovnováhu; a hlavně opakování pokusů ve chvíli, kdy je dítě unavené nebo naštvané. Po dvaceti minutách soustředění klesá a další nácvik už jen upevňuje chyby. Raději skončete dřív, dokud dítěti zůstane radost.
- ID: 414396
Be the first to review “Nakonec myslete na brzdu u rukojeti, pokud s kočárkem jezdíte v kopcovitém terénu. Není to nutnost, ale usnadní zastavení ve svahu. A pozor na reflexní prvky: na zadní straně kočárku a na kolech mají být viditelné odrazky nebo světlé plochy. Nejsou to dekorace, ale jediné, co vás večer na přechodu zviditelní dřív než řidič. Pokud kočárek odrazky nemá, doplňte je samolepicími pásky na rám i na pláštěnku. Bez nich se bezpečnostní výbava nedá považovat za kompletní.”
Reviews
There are no reviews yet.