Důležitý je i tah komína. Pokud je komín studený nebo příliš krátký, bude se vám hoření nedařit nastavit ani při sebelepší manipulaci s přívody. Před každým přiložením nechte pec krátce prohořet a komín prohřát. Do studeného komína nepřikládejte velké množství dřeva – vzniká kouř a riziko vzplanutí sazí. Sledujte barvu plamene: modravý nebo jasně oranžový plamen znamená dobré spalování, tmavě oranžový s černým kouřem znamená nedostatek vzduchu.
Sedmým krokem je kontrola těsnění a tahu komína. Netěsnící dvířka přisávají falešný vzduch, spalování je nestabilní a sklo se znovu zanáší. Zkontrolujte také, zda komín dostatečně táhne. Slabý tah způsobuje, že kouř uniká do místnosti a dehet se usazuje i na skle. Pokud si nejste jistí, přizvěte kominíka alespoň jednou ročně.
Nakonec platí, že křížové uspořádání není dogma. Je to pomůcka, jak dostat vzduch tam, kam potřebujete. Pokud se oheň nedaří rozhořet, zkuste podpal umístit níž a polena nadzvednout. Sledujte, kudy stoupá kouř. Když jde rovnou nahoru, máte dost tahu. Když se válí po dně, chybí vzduch. Upravte kříž a přidejte suchý podpal. Oheň se pak rozhoří sám.
Začernění skla u kamen vzniká z několika příčin současně. Nejčastěji jde o nedokonalé spalování, příliš nízkou teplotu v topeništi, vlhké dřevo nebo dlouhé zavřené přikládání. Sklo se pak pokryje černým povlakem z dehtu a sazí, který se špatně odstraňuje. Pokud chcete mít sklo průhledné dlouhodobě, nestačí ho jen občas umýt. Je potřeba změnit způsob topení a údržby.
Nejprve poleno zvedněte. Suché tvrdé dřevo, jako je dub, buk nebo habr, je znatelně těžší než stejně velký kus smrku, borovice nebo lípy. Rozdíl je často tak výrazný, že ho ucítíte okamžitě. Pokud poleno působí lehce, jako by bylo duté, jde s největší pravděpodobností o měkké dřevo s nižší hustotou. Hustota je přitom přímo úměrná množství energie, kterou dřevo při hoření uvolní.
Vyhněte se časté chybě – mýt sklo hned po zatopení. Sklo je rozpálené a teplotní šok ho může zničit. Stejně tak nefunguje polit sklo vodou během hoření. Nejúčinnější prevencí je suché dřevo, dostatek vzduchu a pravidelná údržba. Když tyto zásady dodržíte, sklo zůstane čiré a budete mít z ohně jen radost.
Odkládání úkolů nevzniká z lenosti, ale z vyhýbání se nepříjemnému pocitu. Mozek dostane signál, že daný úkol je nejasný, nudný nebo riskantní, a tak nabídne rychlou úlevu: jinou činnost. Problém je, že úleva trvá jen chvíli a napětí se vrátí silnější. Prvním krokem proto není větší vůle, ale pojmenování konkrétního důvodu, proč se dané věci vyhýbáte.
Šestým krokem je čistit sklo pravidelně, dokud je povlak tenký. Ideální je měkký hadřík a vlažná voda s trochou saponátu. Na zaschlé saze použijte prostředek na bázi popela – vlhký hadřík namočte do jemného popela a krouživými pohyby sklo přeleštěte. Pozor na abrazivní čističe a drsné houbičky, které sklo poškrábou. Nikdy nemyjte horké sklo studenou vodou, mohlo by prasknout.
Čtvrtým krokem je pravidelné přikládání menších dávek paliva. Velká hromada dřeva najednou spálí kyslík, teplota klesne a vzniká mnoho sazí. Přikládejte raději častěji a méně. Pátým krokem je nenechávat kamna dlouho v režimu tlumení. Přes noc sice vydrží teplo, ale sklo se zanese. Pokud už musíte tlumit, doplňte palivo ještě předtím, než plamen úplně zmizí.
Teplota a přístup vzduchu rozhodují Druhým krokem je topit dostatečně intenzivně. Kamna potřebují dosáhnout provozní teploty, při níž se dehet spaluje. Po přiložení nechte chvíli otevřený primární vzduch, aby se oheň rychle rozhořel. Třetím krokem je správné nastavení sekundárního vzduchu. Ten přivádí kyslík nad palivo a pomáhá dopalovat plyny. Pokud ho úplně uzavřete, plamen se dusí a sklo černá. Naopak příliš otevřený vzduch zbytečně chladí spaliny.
Řešení není v žádných složitých zařízeních, ale v režimu topení. Palivo by mělo hořet intenzivně a krátce, ne dlouho a slabě. Přívod vzduchu se nastavuje tak, aby plamen byl jasný a stabilní, ne kouřový a ospalý. Jakmile začne hoření slábnout, je lepší nechat jej dokončit a topeniště vyčistit, než do něj přikládat další dávku. Teplota spalin se tak udrží nad kritickou mezí a dehet se netvoří.
Prvním krokem je používat opravdu suché dřevo. Vlhkost by měla být pod dvaceti procenty. Vlhké dřevo hoří pomalu, spotřebovává teplo na odpaření vody a produkuje mnoho dehtu, který se usazuje na skle. Dřevo skladujte na větraném místě, ideálně pod střechou, alespoň jeden rok. Pokud nemáte vlhkoměr, poklepejte poleny o sebe – suché dřevo zní dutě, vlhké tupě.
- ID: 443929
Be the first to review “Nakonec platí, že křížové uspořádání není dogma. Je to pomůcka, jak dostat vzduch tam, kam potřebujete. Pokud se oheň nedaří rozhořet, zkuste podpal umístit níž a polena nadzvednout. Sledujte, kudy stoupá kouř. Když jde rovnou nahoru, máte dost tahu. Když se válí po dně, chybí vzduch. Upravte kříž a přidejte suchý podpal. Oheň se pak rozhoří sám.”
Reviews
There are no reviews yet.