Nábytek vybírejte podle rozměrů místnosti, ne podle katalogu. Změřte si stěnu, kam chcete úložný systém umístit, a nechte kolem něj volný prostor na otevírání dvířek a vytahování boxů. Police ukotvěte ke zdi, zvláště pokud v pokoji skáče dítě nebo se na nábytek věší. Podlahu nechte co nejvíce volnou, protože právě na ní si děti hrají. Úložný prostor má být po ruce, ale nemá zabírat místo na hraní. Pokud to jde, vyberte systém, který se dá časem rozšířit nebo přeskládat, protože potřeby dítěte se mění každý rok.
Většina dětí se stěhuje z dětské postele s mříží do větší postele mezi druhým a třetím rokem. Není to ale pevné pravidlo. Rozhodující není věk v matrice, ale výška, pohybové dovednosti a schopnost dítěte respektovat hranice. Pokud batole dokáže samo vylézt z postýlky, je to jasný signál, že mříž už není bezpečnostní prvek, ale naopak riziko pádu. Typická chyba je čekat, až dítě z postýlky skutečně vypadne. K pádu většinou dojde brzy ráno, kdy je dítě ospalé a rodič ještě spí.
Nakonec koutek přizpůsobte věku. Menší děti ocení obrázkové knížky a prostor na prohlížení, starší potřebují místo i na sešity, deník nebo komiks. Koutek nemusí být hotový za jeden den. Zkuste ho nechat týden běžet a sledujte, jestli ho dítě používá. Když ne, není chyba v dítěti, ale v uspořádání. Stačí posunout lampu, ubrat knížky nebo přesunout sedačku blíž ke zdi. Malé změny dělají větší rozdíl než nový nábytek.
Typické chyby: příliš krátká zástěna, která nic neřeší; připevnění na sádrokarton bez hmoždinek, které se vytrhnou; látka bez možnosti praní, která po pár měsících zapáchá; a zástěna postavená tak, že brání otevření okna nebo dveří. Vyhněte se také panelům s ostrými hranami ve výšce hlavy a jakémukoli materiálu, který se nedá otřít vlhkým hadrem. Před koupí si položte jednoduchou otázku: dokáže tato zástěna utlumit světlo a zvuk natolik, aby se děti vyspaly? Pokud ne, je to jen dekorace.
Nakonec si nastavte pravidla, která zvládnete dodržovat i vy. Například: hračky zůstávají v koutku, ale jídlo se tam nenosí. Nebo: po hře se uklidí jen to, co dítě samo vytáhlo. Když pravidla porušíte vy, přestanou platit i pro děti. Koutek kontrolujte jednou za měsíc – co se rozbilo, vyhoďte, co už dítě nebaví, odložte. Malý, ale funkční koutek vydrží déle než velký, ve kterém se nedá uklidit.
Výška židle se musí měnit s dítětem, ne naopak. Pokud nohy visí ve vzduchu nebo kolena tlačí do desky stolu, dítě se kroutí, podpírá hlavu rukou a po deseti minutách přestane pracovat. Základní pravidlo zní: chodidla celou plochou na podlaze nebo na pevné podložce, kolena ohnutá do pravého úhlu, lokty volně u těla a deska stolu zhruba v úrovni spodních žeber.
Knihovna, na kterou dítě dosáhne Polici s knížkami nedávejte vysoko nad postel ani na vršek vysoké skříně. Dítě si má brát knížky samo, kdykoli chce. Nejlepší je nízká police nebo otočný stojan, který stojí na zemi. Knížky vystavte obálkami dopředu, ne hřbety k sobě. Děti mnohem častěji sáhnou po titulu, jehož obrázek vidí. Počet knížek držte přiměřený, asi deset až patnáct. Když jich je příliš, dítě se v nich ztrácí a přestane si vybírat.
Čtenářský koutek v dětském pokoji nemá být jen místem, kam se odkládají knížky. Má to být místo, které dítě samo vyhledá, protože se tam cítí dobře. Nejde o velký prostor ani o drahé vybavení. Rozhoduje světlo, klid a to, jestli dítě na knížky dosáhne bez cizí pomoci.
Nejčastější chyba je přeplněný prostor. Rodiče chtějí mít všechno po ruce, a tak kolem sedačky nahromadí hračky, deky, reproduktor a další předměty. Jenže čtení potřebuje klid. Pokud v koutku visí hračka, která hraje nebo svítí, pozornost dítěte se rozpadá. Vezměte proto do ruky všechno, co tam leží, a nechte jen to, co přímo souvisí se čtením. Zbytek přemístěte jinam, i kdyby to znamenalo, že koutek bude na první pohled prázdný.
Světlo je druhá věc, kterou rodiče podceňují. Stropní lampa nad hlavou při čtení nestačí, protože vrhá stín přímo na stránku. Postačí malá nástěnná lampička u sedačky nebo stojací lampa s měkkým světlem. Umístěte ji tak, aby světlo dopadalo na knížku z boku, ne dítěti do očí. Přes den naopak využijte denní světlo a těžké závěsy nechte otevřené.
Začněte tím, že si sednete na zem tam, kde by koutek měl být. Podívejte se, co vidíte, jestli na vás proudí vzduch z okna nebo jestli naopak prostor působí stísněně. Dítě potřebuje cítit zdi za zády, ne mít pocit, že sedí uprostřed rušné chodby. Ideální je roh pokoje, kde se sbíhají dvě stěny a kde lze zády opřít třeba nízkou skříňku.
- ID: 412533
Be the first to review “Nakonec si nastavte pravidla, která zvládnete dodržovat i vy. Například: hračky zůstávají v koutku, ale jídlo se tam nenosí. Nebo: po hře se uklidí jen to, co dítě samo vytáhlo. Když pravidla porušíte vy, přestanou platit i pro děti. Koutek kontrolujte jednou za měsíc – co se rozbilo, vyhoďte, co už dítě nebaví, odložte. Malý, ale funkční koutek vydrží déle než velký, ve kterém se nedá uklidit.”
Reviews
There are no reviews yet.