Sklo otřete ještě jednou čistou vodou a nakonec dosucha hadrem, který nepouští vlákna. Právě tento poslední krok lidé vynechávají a pak se diví, proč je sklo po pár hodinách znovu zakalené. Ocet sám o sobě na skle zanechává tenký film, který při dalším zatopení chytá saze rychleji. Čistá voda ho smyje. Pokud je sklo silně zanesené, postup opakujte, ale mezi jednotlivými koly nechte povrch oschnout.
Nejčastější chyba je topení čerstvým dřevem hned po koupi. Lidé si myslí, že jim kamna rychleji zatopí, ale opak je pravdou. Mokré dřevo dává méně tepla, více kouře a usazuje v komíně saze, které mohou vzplanout. Stejně špatné je topit dřevem z demolic, lakovanými deskami nebo paletami napuštěnými chemií. Ty uvolňují škodlivé látky a ničí kamna i komín.
Prvním krokem je zjistit, kudy vzduch skutečně uniká. Pomůže obyčejná svíčka nebo kadidlo: projeďte s plamenem kolem rámů oken, prahů, zásuvek na obvodových stěnách a míst, kde do místnosti vstupuje komínové těleso. Kde se plamen ohne nebo kouř stáhne, tam vzniká netěsnost. Zvlášť citlivé jsou starší dřevěné rámy a prostupy, které nikdo neřešil roky. Utěsnění těchto míst páskou, těsněním nebo jednoduchou úpravou prahu často sníží únik tepla výrazněji než přidání dalšího polena.
Suché dřevo má na čerstvém řezu nebo naštípnuté ploše světlejší, mdlejší odstín. U většiny listnáčů přechází do šedobéžova, u jehličnanů do žlutohnědé. Mokré dřevo bývá sytější, tmavší a místy jakoby „mastné”. Barvu ale porovnávejte vždy na stejné dřevině a na stejném místě polena – smrk a dub se liší i v suchém stavu.
Výhřevnost dřeva nezávisí na tom, jak je drahé nebo odkud pochází, ale na dvou věcech: hustotě dřeva a jeho vlhkosti. Tvrdé dřevo má hustší vlákna, hoří pomaleji a vydává teplo delší dobu. Měkké dřevo hoří rychle, dělá hodně plamene, ale teplo rychle zmizí komínem. Pokud topíte mokrým dřevem, většina energie se spotřebuje na odpaření vody a komín se zanáší dehtem. Proto má smysl řešit druh dřeva i jeho vysušení zároveň.
Nejlepší je kombinovat vjemy: vezměte poleno do ruky, klepněte na něj. Suché zní dutě a je lehké, mokré zní tupě a je znatelně těžší. Pokud si nejste jistí, naštípněte ho – suché se štípe snadno a rovně, mokré se „lepí” a vlákna se trhají. Ať už sázíte na barvu, nebo na kůru, vždy si ověřte vlhkost alespoň dvěma způsoby. Jinak snadno spálíte dřevo, které by potřebovalo ještě jeden rok na vzduchu.
Než poprvé zatopíte, projděte komín od půdy až po střechu. Většina vážných nehod vzniká právě zanedbanou kontrolou před sezónou, ne během ní. Začněte tím, že si vyhradíte dopoledne, vezmete si baterku, rukavice a hadr. Půjdete na půdu, do sklepa i na střechu. Cílem není jen formální razítko, ale zjištění skutečného stavu.
Při topení platí několik pravidel. Kamna nenaplňujte dřevem až po strop, nechte plameni prostor. Přikládejte menší množství častěji, získáte vyšší a stabilnější teplotu. Vzduch nechte otevřený, dokud dřevo nechytne, pak ho přivřete. Komín nechte jednou za čas vyčistit, i když topíte suchým dřevem. Pokud se vám nedaří zatopit, problém bývá v tahu komína nebo ve vlhkém dřevě, ne v druhu paliva.
Jak poznat dobře vysušené dřevo Ideální vlhkost palivového dřeva je mezi 15 a 20 procenty. Poznáte to jednoduše: suché poleno je lehké, má popraskané čelo a při úderu o sebe zní dutě. Mokré dřevo je těžké, na štěpu se leskne a při pálení syčí. Dřevo naštípejte na délku, která se vejde do kamen, a nechte ho vyschnout alespoň rok, tvrdé druhy klidně dva roky. Skladujte ho pod střechou, ale s průvanem, nikdy ne v igelitu nebo v uzavřené garáži.
Ocet na okna po kamnech funguje, ale jen když ho nepoužijete na horké sklo. Saze jsou mastné a ulpívají jinak než běžný prach. Když je začnete setírat hadrem namočeným v octu přímo na teplé sklo, ocet se odpaří dřív, než stihne nečistotu rozpustit, a vy jen rozetřete černý film do stran. Nechte kamna vychladnout alespoň na pokojovou teplotu. Trvá to déle, ale je to jediná cesta, jak se vyhnout zbytečnému drhnutí.
Nezapomeňte na komínový tah. Ten ovlivňuje nejen topení, ale i bezpečnost. Špatný tah poznáte tak, že kouř se vrací do místnosti při rozhrnutí popela nebo při otevření dvířek. Příčinou bývá ucpaný průduch, příliš krátký komín nebo nevhodně umístěný přivzdušňovací otvor. Pokud tah kolísá, zavolejte kominíka s oprávněním a nechte si změřit tah před sezónou, ne až v lednu.
Typická chyba je soudit podle jedné strany. Poleno na slunci vypadá suché, ale spodní strana u země bývá tmavá a vlhká. Další chyba je spoléhat na barvu kůry u jehličnanů – smrková kůra zůstává červenohnědá, i když je dřevo suché. U borovice se suchá kůra odlupuje v plátech, ale mokrá drží pevně.
- ID: 443926
Be the first to review “Než začne topná sezóna, prohlédněte komín a předejděte havárii”
Reviews
There are no reviews yet.