Na hřebenech platí přísná pravidla. Vždy se drž značených cest, i když to vypadá, že zkratka ušetří čas. Sníh zakrývá terénní nerovnosti a skryté ledové plotny. Pokud je viditelnost pod sto metrů nebo fouká silný vítr, otoč se a jdi zpátky. Není to zbabělost, ale nejchytřejší rozhodnutí. Typická chyba? Podcenění času. V zimě se po stejné trase jde klidně o polovinu déle než v létě. Sněhem, ledem a proti větru se tempo propadá na dva kilometry za hodinu. Plánuj proto s rezervou a vždy mysli na to, že se musíš vrátit před setměním.

Další častý problém je přehřátí. Když začneš stoupat, sundej vrstvy dřív, než se zpotíš. Mokré oblečení v kombinaci s větrem je ideální recept na podchlazení. Během přestávek si obleč vše, co máš, a chvilku se pohybuj, aby se tělo prohřálo. Pokud začneš třást hlavou, necítit prsty nebo se ti motá hlava, je to vážný varovný signál. Nečekej, až projde sám. Sejdi dolů, zahřej se, a pokud to nejde, volej pomoc. Záchranáři radují, když je problém nahlášen včas, než když je z někoho už jen zmrzlá silueta.

Do plánu vždy zahrň rezervu – ať už časovou, nebo energetickou. Nikdy neplánuj trasu tak, abys jel na maximum bez možnosti úniku. Pokud se necítíš dobře, je lepší trasu zkrátit, než riskovat zranění nebo vyčerpání. Nauč se číst vrstevnice na mapě, abys předem odhalil prudké úseky, a měj vždy připravený plán B – třeba sjezd do údolí nebo vlakové spojení.

Správná výbava rozhoduje o tom, jestli se z túry vrátíš v pořádku Turistické hole jsou v zimě spíš na obtíž, nahraď je mačkami a případně cepínem. Na běžnou túru stačí jednoduché nášlapné mačky, ale nauč se je nasazovat doma, ne až na hřebeni v mrazu. Na zledovatělém svahu se pohybuj po vrstevnici, ne přímo nahoru nebo dolů. Sněhové řetězy do bot nejsou řešení pro náročnější terén – spíš jen na zpevněné cesty. Pokud jdeš s někým, domluvte si, že budete držet rozestup maximálně pár metrů. Při pádu do sněhové dutiny nebo na skrytou skálu může rychlá pomoc znamenat rozdíl mezi lehkým zraněním a vážnou nehodou.

Nakonec si osvojte jednoduchý postup: zapište si odhad času pro každý úsek, přičtěte rezervu a porovnejte s reálným průběhem. Po výletu si poznamenejte, kde se váš odhad lišil. Tímto způsobem se postupně naučíte odhadovat čas a náročnost téměř přesně. Až budete příště plánovat, začnete s rozvahou a s vědomím, že dobrý plán není o co nejrychlejším zdolání trasy, ale o bezpečném návratu s dostatkem sil.

Když už plánuješ konkrétní trasu, zohledni i to, jestli vede po jižní nebo severní straně kopce. Severní svahy drží sníh a led mnohem déle, na jihu se může objevit mokrý, těžký sníh, který se lepí na mačky. Vyhýbej se údolím s lavinovým sklonem, i když tam vede turistická značka. Informuj se na místě, na chatě nebo u místních – oni vědí, kde se zrovna dělají sněhové jazyky a kde je to stabilní. Na závěr: nechoď na zimní túru nikdy sám. Minulý rok se přesně tohle stalo osudným dvěma turistům z Prahy, kteří šli zkratkou přes hřeben v bouřce. Stálo to za to? Ne stálo.

Nejdůležitější je vědět, kdy přestat. Pokud se stmívá a ty stále nevíš, kudy jít, postav si provizorní přístřešek z větví a suchého listí. Chraň se před větrem a vlhkem, protože podchlazení je větší nebezpečí než hlad. Nechoď v noci, když nevidíš na cestu. Ráno se znovu pokus zorientovat podle slunce a pokračuj, ale jen tehdy, pokud jsi si jistý směrem. V opačném případě zůstaň na místě a pravidelně dávej znamení pískáním nebo voláním.

Typickou chybou je spoléhat se na zvuky, jako je štěkot psů nebo hučení silnice. Zvuk se v lese šíří matoucím způsobem a může tě zavést opačným směrem. Stejně tak nechoď za řekou nebo potokem, pokud neznáš přesně, kam teče. I když tě řeka dovede k lidským obydlím, může tě zavést do bažin nebo skalních soutěsek. Drž se proto spíš hřebenů a cest, které vedou z kopce, ale vždy s vědomím, že každý krok navíc tě může oddálit od místa, kde tě hledají.

Plánování trasy není jen o vyznačení bodu A a bodu B na mapě. Klíčová otázka zní: kolik času reálně strávíte na cestě a jakou námahu bude vyžadovat. Mnoho lidí dělá chybu, že spoléhá pouze na vzdálenost v kilometrech. Ve skutečnosti hrají roli převýšení, typ terénu, vaše fyzická kondice i aktuální počasí. Pokud chcete odhadnout čas a náročnost spolehlivě, začněte tím, že si trasu rozdělíte na menší úseky podle charakteru cesty.

Jak poznáte, že je trasa pro vás náročná? Náročnost nepoznáte jen z délky nebo převýšení. Důležitý je povrch – kamenitá stezka, mokré kořeny nebo písek zpomalí i zkušeného chodce. Proto si předem zjistěte, zda trasa vede po zpevněné cestě, nebo po pěšině. Dále zvažte vlastní zkušenost a vybavení: bez trekových holí a kvalitní obuvi bude sestup po suti mnohem pomalejší. Pokud máte děti nebo méně zdatné parťáky, připočtěte až polovinu času navíc.