Plánujte s rezervou. Radši kratší trasa a dobrá nálada než ambiciózní cíl a vyčerpaný pes. To je celé.
Pokud jedete na více dní, naplánujte si přespání předem. Chaty a penziony v sezóně bývají plné, zvlášť o víkendech. Trasu rozdělte na kratší úseky, ať máte čas na jídlo a odpočinek. Nepřetěžujte se – cílem je dojet, ne se zničit. A když se něco pokazí, nebojte se trasa zkrátit nebo změnit. Hory jsou fajn, ale vrátit se domů v celku je důležitější než zdolat plánovaný počet kilometrů.
Začněte výběrem konkrétního cíle, ne oblastí. Místo „pojedeme do Krkonoš” si řekněte „chci dojet na Černou horu” nebo „projet údolím kolem Jizery”. Podle cíle pak hledejte trasu, která vede po zpevněných cestách nebo lesních silničkách. Vyhněte se červeně značeným turistickým cestám – pěší značky často vedou po kořenech a kamenitých stezkách, kde se na kole trápíte a kolo trpí víc než vy. Horské trasy na kole mají vlastní značení nebo je najdete v mapách pro cyklisty.
Většina turistů řeší výstup, ale kolena ničí sestup. Při chůzi dolů působí na každé koleno tlak odpovídající několikanásobku tělesné hmotnosti a každý neošetřený krok se sčítá. U dlouhých túr se vyplatí změnit techniku dřív, než se objeví bolest — ne až ve chvíli, kdy už je pozdě.
České Švýcarsko leží na severu Čech u hranic s Německem a patří k nejmladším chráněným krajinným oblastem v zemi. Nejde o jeden uzavřený celek, ale o mozaiku pískovcových skal, soutěsek a náhorních plošin, mezi nimiž se dá celý den pohybovat pěšky. Základem je pochopit, že většina jednodenních túr začíná v Hřensku, Jetřichovicích nebo v okolí Děčína a že vzdálenosti mezi nástupními body nejsou velké, ale převýšení a terén ano.
Když už víte, kterým směrem je civilizace, postupujte pomalu a dělejte si značky. Na každém výraznějším místě zlomte větev, položte kámen na kámen nebo udělejte zářez do kůry. Pomůže to vám i případným záchranářům. Nespěchejte, abyste se nezranili. Podvrtnutý kotník v lese je horší než pár hodin chození. Pokud se setmí, přestaňte jít. Noc v lese přežijete, ale pohyb ve tmě po neznámém terénu končívá pádem do strže.
Pro obě skupiny platí několik praktických pravidel. V Brdech funguje mobilní signál nepravidelně, zejména v údolích. Stáhněte si offline mapu nebo si vezměte papírovou. Voda z místních studánek není pitná bez převaření. Nikdy nezkracujte trasu přes vojenské objekty, i když vypadají opuštěně – řada z nich je stále aktivní. A když potkáte vojenskou techniku, nevstupujte do cesty, počkejte stranou.
Načasování je stejně důležité jako trasa. Nejlepší období je od května do října, ale červenec a srpen přinášejí bouřky, které se v Brdech tvoří rychle. Vyjíždějte brzy ráno, ne odpoledne. V zimě jsou cesty nesjízdné a části území se uzavírají. Pokud jdete s dětmi, držte se okruhů do deseti kilometrů a vždy se vraťte před setměním – lesy jsou husté a značení místy chybí.
Pro první návštěvu je ideální okruh z obce Míšov na vrch Praha. Trasa měří zhruba šest kilometrů, převýšení je mírné a cesta vede po zpevněné lesní silnici. Parkujte na vyznačeném místě v obci, ne u vjezdu do lesa – místní na to upozorňují a policie tam kontroluje. Na trase není žádné občerstvení, takže si vezměte vlastní vodu a svačinu. Typická chyba začátečníků: vyrazí v teniskách po dešti. Brdská půda je jílovitá, klouže a bláto se lepí ve vrstvách. Pohorky nebo alespoň pevné boty s vzorkem jsou nutnost.
Kdo chce méně lidí, měl by zvolit okruh kolem Jetřichovic s vyhlídkami Mariina skála, Vilemínina stěna a Rudolfův kámen. Trasa je dlouhá přibližně dvanáct kilometrů, vede po lesních cestách a pískovcových hranách a dá se zvládnout za čtyři až pět hodin. Značení je místy řídké, proto se vyplatí mít staženou offline mapu. Značky jsou sice k vidění na stromech, ale při mlze nebo sněhu se snadno přehlédnou. Typická chyba je vyrazit pozdě odpoledne a dojít k vyhlídce za šera, kdy už není co vidět a cesta zpět se mění v riskantní sestup.
Jak na delší túry, když už máte kondici Pokročilí míří na Tok, nejvyšší vrchol Brd. Nejčastější nástup je z obce Obecnice, odkud je to nahoru asi osm kilometrů s výrazným stoupáním. Cesta je zpočátku lesní, výše se otevírá do holin, kde fouká i za bezvětří. Počítejte s tím, že na hřebeni není stín ani úkryt před deštěm. Další možností je přechod z Padrťských rybníků, ale tam pozor: část cest kolem rybníků je sezónně uzavřená kvůli hnízdění ptactva. Termíny uzavírek se každý rok mění, proto si je předem zjistěte.
- ID: 437963
Be the first to review “Plánujte s rezervou. Radši kratší trasa a dobrá nálada než ambiciózní cíl a vyčerpaný pes. To je celé.”
-
De Vos Van Steenwijkstraat 160
Reviews
There are no reviews yet.