Kdy se eko kůže vyplatí a kdy ne Eko kůže má smysl tam, kde potřebujete snadnou údržbu a nízkou pořizovací cenu. Hodí se na povrchy, které se často otírají – jídelní židle, lavice, barové pulty, dětské židličky. Také tam, kde hrozí polití tekutinou nebo kde je potřeba častá dezinfekce. Naopak se nevyplatí na nábytek, který je vystaven přímému slunci a vysokým teplotám, protože UV záření a teplo materiál rychle ničí. Stejně tak na sedačky, kde sedíte celý den – pot a tlak způsobí, že se povrchová vrstva začne odlupovat a vzniknou nevzhledné mapy.
Typické chyby: nechat eko kůži na přímém slunci, čistit ji agresivními rozpouštědly nebo ji přetírat voskem na dřevo. Také se nevyplácí kupovat nejtenčí variantu jen kvůli ceně – ušetříte při nákupu, ale za dva roky ji vyhodíte. Pokud potřebujete opravdu dlouhou životnost a přirozený vzhled, je lepší zvolit látku s vysokou odolností proti oděru, případně přírodní useň, která sice něco stojí, ale vydrží desítky let a dá se renovovat.
Jak poznat, kdy jde ještě zachránit a kdy
Praktické nastavení se dělá ve dvou krocích. Nejprve utáhněte bederní pás tak, aby seděl na hřebenech kyčlí, ne na břiše. Potom dotáhněte ramenní popruhy, ale jen do té míry, aby sedák zůstal na místě, když se předkloníte. Hrudní popruh utáhněte jako poslední — má jen zabránit klouzání ramenních popruhů, ne nést váhu. Zkontrolujte, že vlnovce nejsou zmačkané a lamely se neprohýbají. Když sedák po utažení drží, ale neškrtí, je nastavený správně.
Než se rozhodnete, projděte si konkrétní podmínky použití. U sedacího nábytku v obývacím pokoji, kde se denně sedí, se eko kůže ohne a popraská během dvou až tří let, zvláště na hranách a v místech, kde se opírá loket. U jídelních židlí, kde se sedí kratší dobu, vydrží výrazně déle. U autosedaček nebo kancelářských křesel záleží na tom, jak často jsou vystaveny potu a tření. Obecně platí, že čím více se materiál ohýbá a tře, tím dříve se objeví praskliny a odlupování.
Poslední skupinou jsou rostliny a citlivé povrchy v interiéru. Pára spálí listy, poškodí květy a u některých druhů způsobí nevratné poškození pletiv. Nepařte ani lakované povrchy nábytku, zrcadla s ochrannou fólií na zadní straně nebo starožitnosti s křehkou povrchovou úpravou. Když si nejste jistí, vyzkoušejte páru nejdřív na malém, skrytém místě a počkejte alespoň hodinu, než povrch oschne. Teprve pak se rozhodněte, zda v čištění pokračovat.
Výplň sedáku se opotřebovává pomalu a nenápadně. Ze dne na den si toho nevšimnete, ale po několika měsících zjistíte, že se do křesla nebo pohovky propadáte hlouběji než dřív a vstávání je čím dál těžší. Molitan ztrácí pružnost, pěna se rozdrolí a látka se začne mačkat v místech, kde dřív držela tvar. Prvním signálem není díra v potahu, ale změna pocitu při usednutí.
Závěrem: eko kůže je rozumná volba pro nenáročné a snadno udržovatelné povrchy, ale ne tam, kde dochází k velkému namáhání a dlouhodobému kontaktu s tělem. Před nákupem si vždy ověřte typ materiálu, tloušťku a způsob použití. Pokud si nejste jistí, vezměte raději jinou potahovinu – ušetříte si zklamání i práci s výměnou.
Praktický postup při nákupu: vždy si vyžádejte vzorek a zkuste ho přeložit, potáhnout a zmačkat. Kvalitní eko kůže má na rubu tkaninu, která drží pohromadě, a povrch se nelepí. Nekupujte materiál, který je na dotek studený a tuhý jako plast – to je PVC a to praská velmi rychle. Při šití používejte jehlu s ostrou špičkou a delším stehem, jinak se dírky trhají. Na sedací plochy dávejte podšívku, která sníží tření a prodlouží životnost.
Ekologická kůže neboli eko kůže je souhrnné označení pro materiály, které napodobují přírodní useň, ale nevznikají z kůže zvířat. V praxi se setkáte se dvěma hlavními typy: polyuretanová (PU) a polyvinylchloridová (PVC). PU je měkčí, prodyšnější a lépe se tváří, PVC je tvrdší, levnější a odolnější proti vodě. Ani jeden typ ale není biologicky rozložitelný a jejich výroba zatěžuje životní prostředí. První věc, kterou je potřeba si ujasnit, je tedy to, co vlastně od potahoviny očekáváte.
Větrání je stejně důležité jako samotné čištění. Jednou týdně nechte čalounění alespoň hodinu vystavené čerstvému vzduchu, ideálně v suchém prostředí bez přímého slunce. Sluneční záření totiž barvy vybledne a kůže ztvrdne. Pokud je vzduch v místnosti příliš vlhký, použijte odvlhčovač nebo větrejte krátce a intenzivně. Nikdy čalounění nesušte na přímém zdroji tepla, jako je radiátor – materiál může zdeformovat.
- ID: 400452
Be the first to review “Poslední skupinou jsou rostliny a citlivé povrchy v interiéru. Pára spálí listy, poškodí květy a u některých druhů způsobí nevratné poškození pletiv. Nepařte ani lakované povrchy nábytku, zrcadla s ochrannou fólií na zadní straně nebo starožitnosti s křehkou povrchovou úpravou. Když si nejste jistí, vyzkoušejte páru nejdřív na malém, skrytém místě a počkejte alespoň hodinu, než povrch oschne. Teprve pak se rozhodněte, zda v čištění pokračovat.”
Reviews
There are no reviews yet.