Důležité je také rozestavit bidýlka vodorovně nebo mírně šikmo, ne svisle nad sebou. Slepice si rády vybírají nejvyšší místo, a pokud je jedno bidýlko příliš vysoko, ostatní ho nevyužijí. Praktickým řešením je vytvořit dvě až tři bidýlka ve stejné úrovni, případně jedno hlavní a jedno záložní. Vždy ale myslete na to, že přístup na bidýlko by měl být snadný – slepice s těžkým opeřením nebo starší jedinci ocení malou nášlapnou lištu nebo šikmou rampinku, která jim usnadní nástup.

Zimní větrání kurníku je citlivá disciplína. Příliš těsného zavření sice udrží teplo, ale během pár dní se uvnitř začne srážet vlhkost z trusu a dýchání ptáků. Následkem je zmrzlá podestýlka, namrzlé stěny a hlavně zvýšený výskyt respiračních nemocí. Naopak přílišné větrání při mrazu vytvoří průvan, který drůbež oslabí často víc než samotný chlad. Cílem tedy není kurník vytopit, ale udržet ho suchý a zároveň chránit ptáky před nárazy studeného vzduchu.

Jak vyřešit větrání, když mrzne až praští Největší chybou je zavřít všechny ventilační otvory úplně, jakmile teplota klesne pod nulu. Tím sice zabráníte průvanu, ale vlhkost se začne hromadit a rosný bod nastane přímo uvnitř. Řešení spočívá v tom, že otvory necháte otevřené, ale předsadíte je před přímý proud vzduchu. Klasickým trikem je umístit před spodní ventilaci prkno nebo cihlu tak, aby vzduch vstupoval šikmo dolů a ne přímo na hřady. Horní otvor pak nasměrujte tak, aby odváděl vlhký vzduch, ale nezpůsoboval sání na úrovni ptáků.

Praktický test: vypusťte slepice na čerstvou pastvu a sledujte, jak reagují. Mladé se rozběhnou, skáčou do výšky a hrabou s nadšením. Staré se vydají pomalu, často se zastaví, a když se leknete, neutečou – jen se otočí hlavou. Tento rozdíl v reakční rychlosti je spolehlivější než vzhled peří. Starší slepice mají také tendenci vyhýbat se překážkám, které mladé jednoduše přeskočí. Pokud si všimnete, že vaše slepice chodí raději po rovině a vyhýbá se schůdkům, je to jasný varovný signál.

Při kompletní výměně postupujte efektivně: nejprve odstraňte všechnu starou podestýlku, ale nevyhazujte ji do kompostu, pokud je příliš mokrá. Poté podlahu vytřete do sucha a posypejte tenkou vrstvou vápna nebo dřevěného popela – tyto materiály absorbují zbytkovou vlhkost a neutralizují kyselé prostředí. Nechte prostor hodinu vyvětrat, než nasypete novou vrstvu. Častou chybou je sypat novou podestýlku na mokrou podlahu, čímž se problém jen přesune o vrstvu níže. Stejně důležité je pravidelně kontrolovat napáječky, protože kapající voda je nejčastější příčinou lokálního přemokření i při jinak správné frekvenci výměny.

Průměr bidýlka je stejně důležitý jako výška. Ideální je kulatá nebo mírně zaoblená tyč o průměru 4–6 cm pro střední plemena, pro těžší pak 6–8 cm. Slepice si na bidýlku nepodřepnou jako papoušci, ale usednou celou plochou chodidla. Proto by tyč neměla být příliš úzká, aby nedošlo k přetížení šlach, ani příliš silná, aby ji noha dokázala obejmout. Nejčastější chybou bývá použití hranolu nebo kulatiny z lesa s ostrými hranami – ty způsobují otlaky a často i krvavé rány. Pokud už hranol máte, obruste hrany do oblouku a povrch zdrsněte, případně ho obalte jutovým provazem, aby se drápy měly čeho zachytit.

Nezapomínejte na rozdíly mezi plemeny. Těžká masná plemena stárnou rychleji a pohybové problémy se u nich objevují dříve než u lehkých nosných hybridů. U nich je proto třeba posuzovat pohyb v kontextu hmotnosti. Pokud těžká slepice začne chodit kolébavě už ve třetím roce, nemusí jít o stáří, ale o nadměrnou zátěž kloubů. V takovém případě úprava krmení nebo prostředí může pohyb zlepšit, ale u skutečně staré slepice žádná změna nepomůže.

Velikost spočívá v jednoduchém pravidle: na jednu slepici počítejte alespoň půl metru čtverečního podlahy uvnitř kurníku a dvojnásobek ve výběhu. Když to podceníte, začnou se projevovat typické chyby – zobání peří, kanibalismus a pokles snášky. Častým omylem je také zateplení kurníku polystyrenem. Slepice potřebují teplotu mezi pěti a dvaceti stupni, ale hlavní je, aby měly sucho a průvan jen minimální. Přemrštěné teplo a nedostatek větrání způsobí vlhkost, která vede k dýchacím potížím a plísním.

Pokud chcete interval výměny prodloužit, zaměřte se na prevenci. Denně odstraňujte trus z hřadů a z míst pod nimi, kde se koncentruje nejvíce exkrementů. Hřady umístěte nad sběrný plech, který můžete snadno vysypat. Tím snížíte množství vlhkosti v podestýlce o polovinu. Důležité je také zajistit dobré větrání – i v zimě by měl mít kurník možnost přivést čerstvý vzduch, aniž by vznikal průvan. Nedostatečné větrání způsobí, že i čerstvá podestýlka začne zapáchat během pár dní, protože se v ní sráží vlhkost z dýchání ptáků.