První zkouška odvahy přišla u výběru jídelního stolu. Nechtěla jsem žádný židlový kompromis. Místo klasických židlí jsem objednala dvě křesla s vyjímatelnými područkami, která se dají sklopit do roviny. Pod jejich sametový povrch (konkrétně velvet upholstery v odstínu spálené okrové) se vejde deseticentimetrový foam mattress pro případného nocležníka. Když hosté odejdou, matraci sroluji a zastrčím do šuplíku pod kuchyňskou linkou. Ten šuplík je hluboký přesně na výšku tří složených dek a dvou polštářů. Běžně by ležely ladem na skříni, kde by chytaly prach, ale tady mají svůj vlastní bytelný domov. A ten stolek? Když je složený, vypadá jako běžný kuchyňský ostrůvek, na kterém krájím cib

Od každé barvy jsem si nechala namíchat tři různé odstíny a zkoušela je na velkých kartonech po dobu tří dnů. Sledovala jsem, jak se mění při ranním slunci, v poledním ostrém světle a při umělém osvětlení. To, co vypadalo jako teplá krémová, se po setmění změnilo v zažloutlou šeď. Nakonec vyhrál odstín s vysokým obsahem šedého pigmentu, který zůstává stejný bez ohledu na denní dobu. Tato zkušenost mi ušetřila nervy i peníze. Kdybych natřela celý byt hned podle první vzorkovnice, dnes bych seděla v místnosti, která večer působí jako vyhaslá svíčka. A právě tohle je důvod, proč se vyplatí investovat čas do výběru správných tónů. Nepodceňujte sílu podsvícení ani barvu podlahy, protože i ta ovlivňuje, jak se finální barva na zdi proje

Vlastní zkušenost mě naučila, že spojení práce a odpočinku v jedné místnosti je jako míchat vodu s olejem. Dva roky jsem měla pracovní stůl těsně u postele a každý večer jsem měla pocit, že mě monitor sleduje i ve spánku. Když se k tomu přidala hromada papírů na nočním stolku a kabeláž vedoucí přes polštář, věděla jsem, že to chce změnu. První krok byl přiznat si, že work area in the bedroom musí mít jasné hranice. Nejdůležitější bylo oddělit zónu pro spánek od zóny pro soustředění. Nepotřebujete samostatnou místnost, stačí chytré řeše

Problém nastal, když jsem potřebovala řešení pro pravidelné přespávání švagrové s rodinou. Postel musela být skladná, ale zároveň pohodlná pro dospělého člověka. Po dlouhém hledání jsem vsadila na rozkládací pohovku s click-clack mechanismem. Ten umožní během pěti vteřin překlopit opěrák do roviny a vytvořit lůžko s pěnovou matrací o tloušťce šestnácti centimetrů. Barvu jsem zvolila antracitovou, protože šedá je neutrální, ale zároveň dost tmavá na to, aby na ní nebylo vidět každé smítko. Click-clack mechanismus je tichý a hladký, žádné páčení nebo cvakání, které by probudilo celý dům. Když je pohovka složená, její šedý odstín splyne s betonovou stěnou a místnost působí jako jeden celek. Hosté si pochvalují, že se na ní spí líp než na některých hotelových postelích, a já mám klid, že ji během návštěv nemusím přikrývat dekou, abych skryla nehezký t

Čalounění je další věc, kterou v šatně často podceňujeme. Walk-in closet s pohovkou nebo křeslem v sametovém čalounění vypadá luxusně, ale musíte myslet na praktičnost. Samet sice krásně ladí s měkkým osvětlením, ale pokud v šatně skladujete boty, snadno se do něj zachytí prach z podrážek. Já zvolila tmavě šedou sametovou látku s ochranným nástřikem proti skvrnám a dodnes nelituji. Hosté na ní sedí v džínách, občas upadne sklenička s vínem a stále vypadá jako nová. A co je hlavní: sametová pohovka dodá šatně útulnost, kterou byste od technické místnosti nečekali. Když ji zkombinujete s lesklými policemi a zrcadlem na celou stěnu, vznikne místnost, kde se chcete zdr

Mimochodem, pokud plánujete kuchyňský nábytek na míru, myslete na to, že skříňky pod oknem nebo nad lednicí se dají navrhnout s výklopnými lůžky. Znám kamarádku, co má nad vestavnou lednicí skříň, která se sklopí dolů na stůl a vytvoří dvě patrová lehátka. Vypadá to jako z IKEA hacků, ale je to naprosto funkční. Jenom to chce přesné zaměření a pevné pa

Při výběru barev na stěny jsem si uvědomila, že největší chybou je slepě následovat trendy. Pamatuju si jeden rok, kdy všichni natírali obýváky do tmavě fialové. Vzala jsem si k srdci poučku, že barvy v interiéru musí ladit s tím, co v místnosti skutečně budete dělat. V koutě, kde máme rozkládací pohovku, jsem nechala stěnu v neutrální béžové, protože k ní patří konferenční stolek s horkými hrnky a večerní čtení. Kdybyste tam dali výraznou barvu, oko by soutěžilo s detaily a vy byste se cítili neklidní. Naopak v jídelním koutě, kde skoro nic není, jsem si dovolila tmavě zelenou. Tento kontrast vytváří iluzi, že místnost má víc zákoutí, než ve skutečnosti má. Funguje to i naopak: pokud máte v pokoji mnoho nábytku, držte stěny co nejsvětlejší, jinak dostanete pocit, že se stěny zavíra