Dalším rozhodovacím faktorem je věk a povaha spáče. Výrobci obvykle doporučují horní lůžko od šesti let, ale důležitější než věk je schopnost dítěte bezpečně používat žebřík, v noci se nepotácet a nechodit na lůžko po vlastní ose, když je unavené. U menších dětí je lepší volit variantu, kde se horní lůžko dá kdykoli odebrat a používat jen spodní. Taková konstrukce sice může být dražší, ale roste s dítětem a odpadá nutnost pořizovat novou postel za dva roky.
Hotovou práci nechte den v klidu. Děti do pokoje pusťte až po úplném zaschnutí lepidla, jinak výzdobu strhnou. Během prvních týdnů kontrolujte rohy – pokud se odlepují, přitlačte je a v případě potřeby dokápněte lepidlo. Výzdoba, která sedí na suché a čisté zdi, vydrží roky a půjde snadno vyměnit, až děti vyrostou z motivu, který měly rády v pěti letech.
Kotvení není jednorázová věc. Po čase zkontrolujte, zda se vruty nepovolily. Při stěhování nábytku kotvení vždy znovu proveďte. Pokud si nejste jistí, zavolejte odborníka. Nejde o estetiku, ale o to, aby se nic nepřevrátilo ve chvíli, kdy dítě zůstane samo. Prevence zabere hodinu a ušetří vám nejhorší noční můru.
Typická chyba je kotvení do sádrokartonu bez hmoždinky. Vrut se časem vytrhne i při malém zatížení. Další chyba je připevnění k zadní desce, která vydrží jen pár kilogramů. Někteří lidé také zapomenou zkontrolovat, zda je zeď suchá a pevná. Pokud je nábytek na kolečkách, musíte je zajistit nebo sundat, jinak se i přes kotvení posune.
Válenda do dětského pokoje řeší dvě věci najednou: šetří podlahovou plochu a nabízí místo pro spaní i pro hraní. Jenže právě proto se u ní dělá nejvíc chyb. Rozdíl mezi válendou, která vydrží roky, a takovou, která se po pár měsících rozvrže, je většinou v konstrukci a ve způsobu, jakým ji do pokoje osadíte.
Podlaha v koutku musí být měkká, ale ne kluzká. Koberec s dlouhým vlasem je past na drobné díly, proto volte kratší vazbu nebo dvě menší podložky, které se dají prát. Pokud je podlaha studená, přidejte jednu vrstvu podložky pod koberec. U okraje nechte alespoň třicet centimetrů volné podlahy, aby se dítě mohlo postavit a otočit, aniž by šláplo na hračku nebo na zeď.
Prostor pod postelí bývá v dětském pokoji nejvíc opomíjeným místem. Rodiče řeší skříně, police a hračky na zemi, ale zapomínají, že právě pod lůžkem vzniká až několik set litrů objemu, který se dá využít bez jakýchkoli stavebních úprav. Klíčem je rozhodnout se, co tam bude dítě opravdu denně používat, a co naopak jen zabírá místo. Než začnete cokoli kupovat, změřte výšku od podlahy k horní hraně rámu a šířku mezi nohami. U běžné dětské postele se pohybujete nejčastěji mezi 15 a 25 centimetry, u paland a vyšších konstrukcí i přes 40 centimetrů. Právě od tohoto rozměru se odvíjí všechna další řešení.
Postup je jednoduchý. Najděte v nábytku pevný nosný prvek, ne tenkou zadní desku. Vyvrtejte otvor o průměru vrutu, ne větší. Do zdi vyvrtejte otvor o průměru hmoždinky. Zasuňte hmoždinku, přiložte úhelník nebo lanko a přišroubujte. Vše utáhněte, ale nepřetáhněte, ať nepraskne dřevo. Potom zkuste nábytkem zatřást. Pokud se pohne, kotvení je špatné.
U televizoru na komodě platí dvojnásobek. Televizor musí být připevněn k nábytku nebo ke zdi. Stačí krátký popruh nebo montážní sada. Děti se rády opírají o obrazovku, a to je nejčastější příčina převrácení. Stejně tak knihovny a skříně na chodbě, kam dítě dosáhne. Vždy zkontrolujte, zda jsou šuplíky zajištěné proti vysunutí. Dětská zvědavost je neúnavná.
Kotvící prvky se prodávají jako sada: úhelník, lanko nebo popruh. Lanko je výhodné, protože umožňuje mírný pohyb a snadno se napne. Úhelník je pevnější, ale musí přesně sedět. Vždy použijte dva kotevní body, ideálně do dvou různých míst na zdi. Jeden vrut uprostřed nestačí, nábytek se může vykroutit.
Kotvení do zdi: co skutečně drží Základ je spojit nábytek se zdí tak, aby se nemohl posunout ani převrátit. Nepoužívejte obyčejné vruty do sádrokartonu bez hmoždinky. Do plné cihly nebo betonu stačí vrut a hmoždinka odpovídající hmotnosti nábytku. Do sádrokartonu potřebujete speciální hmoždinku pro sádrokarton nebo najít nosný profil. U nábytku vyššího než 60 cm je kotvení nutností, ne volbou. U nižších kusů stačí, když jsou těžké a stabilní, ale i tak je lepší je zajistit.
Převrácení skříně, komody nebo televizoru na dítě není vzácná nehoda. Stává se to hlavně tehdy, když dítě otevře šuplík a postaví se na něj, nebo když se snaží vyšplhat na polici. Nábytek, který vypadá stabilně, se může převrátit během zlomku sekundy. Řešení je přitom levné a rychlé, jen se na něj často zapomíná nebo se dělá špatně.
- ID: 412497
Be the first to review “Připevnění nábytku, které většina lidí odflákne a pak se diví”
Reviews
There are no reviews yet.