Přestávky dělejte dřív, než dítě řekne, že je unavené. Když už to řekne, je pozdě. Zastavte každých třicet až čtyřicet minut, sundejte batoh, napijte se, chvíli posedte. Dítě potřebuje vidět cíl, ne jen slyšet, že je to ještě kousek. Trasu popište předem: kde si dáme svačinu, kde je studánka, kde je rozhledna. Největší chyba je slibovat, že to bude brzy, a pak jít další hodinu.
Jak poznat, že jdete správně a kde se stáč
Objem je jen polovina věci. Druhá a častěji opomíjená je délka zad. Batoh má sedět tak, aby bederní pás seděl na kostech pánve, ne na břiše a ne na žebrech. Ramenní popruhy mají obepínat ramena, ne je tlačit dolů. Když si batoh v obchodě nasadíte, zatáhněte bederní pás, utáhněte ramenní popruhy a pak zkuste předklonit hlavu. Pokud vás horní část batohu tlačí do týla, je moc dlouhý. Pokud bederní pás sedí vysoko nad boky, je zase krátký. Tuhle zkoušku dělejte vždy s naplněným batohem, ne s prázdným. Prázdný batoh se chová úplně jinak.
Co skutečně nese dítě a co rodič Dítě by mělo nést jen to, co unese bez bolesti ramen: lehkou svačinu, láhev s vodou a malou pláštěnku. Zbytek – náhradní oblečení, lékárničku, jídlo na celý den – nese dospělý. Batoh dítěte by neměl přesáhnout deset procent jeho váhy. Typická chyba je naložit dítěti „svůj” batoh s tím, že je přece velké. Výsledek je stejný jako u dospělého s třiceti kily na zádech: dítě se zastaví a dál nejde.
U funkčního prádla sledujte gramáž. Lehké kusy kolem 120–150 g/m² se hodí na intenzivní pohyb v teple, střední hmotnosti na chladnější počasí a zimní sport. Těžší prádlo se vyplatí jen pro nízkou aktivitu v mrazu. Důležitý je také střih: musí kopírovat tělo, ale nesmí škrtit. Příliš volné prádlo se shrnuje, příliš těsné brání odvodu potu. Ploché švy a raglánové rukávy snižují tření, což oceníte při delším nošení batohu.
Dopoledne je v Brdech téměř prázdno. Kdo vyrazí před sedmou, potká jen srny a místní, kteří jdou do práce. Výhoda není jen v klidu. Ranní vzduch drží u země vlhkost, takže se lépe dýchá do kopce a člověk se tolik nezapotí. Na hřebeni bývá měkké světlo, které neoslňuje, a člověk lépe odhadne vzdálenosti. Nevýhoda: mlha. V údolích Padrťských rybníků nebo u Toku dokáže sedět až do desáté a ztratíte orientaci. Značky jsou místy řídké a bez dohledu na okolní kopce se dá snadno odbočit špatně. Praktická rada: ráno si vezměte čelovku i v létě a držte se horní hrany lesa, ne údolnic.
Hlavní váha má jít do bederního pásu, ne na ramena. Ramenní popruhy drží batoh u těla, ale nosí ho boky a bedra. Pokud při zkoušení cítíte tlak na klíční kosti nebo vás ramena bolí po pár minutách, je něco špatně. Správně by měl bederní pás obepnout horní okraj pánve a pevně sedět. Zkuste batoh naložit — vezměte si do obchodu alespoň pět až sedm kilogramů, ideálně vlastní výbavu. Prázdný batoh sedí vždycky dobře, to je klam.
Oblečení řešte ve vrstvách, ne v jednom tlustém kuse. Dítě se při chůzi zahřeje, pak se zastaví a prochladne. Tričko, lehká mikina a nepromokavá bunda stačí. Pevné boty s vzorkem jsou nutnost, ne volba. Sandály nebo holínky na delší trasu vedou k puchýřům a otlačeninám. Vezměte i náhradní ponožky, protože mokré nohy bolí nejvíc.
Dětská turistika nefunguje jako ta dospělácká. Zatímco dospělý zvládne dvacet kilometrů s těžkým batohem a večer si ještě uvaří, dítě po pěti kilometrech přestane spolupracovat. Nejde o lenost ani o rozmazlenost. Dětské tělo se přehřívá rychleji, spotřebovává jinak energii a potřebuje častější přestávky. Kdo to ignoruje, skončí s plačícím dítětem v náručí tři kilometry od parkoviště.
Rozdíl mezi ránem a odpolednem je i v tom, co si vzít. Ráno se hodí tenká vrstva navíc, protože v údolích bývá o pět až osm stupňů méně než na hřebeni. Odpoledne naopak oceníte lehké oblečení a dost vody – na hřebeni není jediný zdroj. Ať vyrazíte kdykoli, platí jedno: trasa v Brdech se neplánuje podle vzdálenosti, ale podle převýšení. Deset kilometrů po hřebeni dá zabrat víc než patnáct v údolí.
Typická chyba je podcenit návrat. Odpoledne se člověk vydá v dobré kondici, ale na zpáteční cestě ho dohoní únava a klesající světlo. V Brdech se stmívá rychleji než v otevřené krajině, protože hřeben kryje obzor. Pokud plánujete návrat po páté odpoledne, mějte v batohu čelovku a počítejte s tím, že poslední hodina bude v šeru. Další častá chyba: spoléhat na mobilní signál. V údolích kolem Klabavy nebo Padrťského rybníka vypadává a mapa v telefonu je k ničemu. Papírová mapa nebo stažená offline mapa je nutnost, ne přepych.
- ID: 437893
Be the first to review “Ranní Brdy nebo odpolední? Rozdíl v orientaci a klidu”
Reviews
There are no reviews yet.