Samotný rošt pro sádrokarton se obvykle připevňuje na krokve nebo na zavěšenou konstrukci. Pokud chcete ušetřit místo, volte kovové profily, které jsou tenčí než dřevěné latě. Jejich montáž vyžaduje přesnost – každý profil musí být v rovině, jinak se na hotové stěně objeví nerovnosti a praskliny ve spojích. Při vkládání izolace mezi profily dbejte na to, aby vata těsně přiléhala bez mezer. Stejně důležité je i správné založení první vrstvy izolace u okapů – zde často uniká nejvíce tepla.

Po zatmelení a přebroušení povrchu je na řadě finální úprava – penetrace a malba. Většina lidí dělá chybu, že spáruje jen spoje deskami, ale zapomene na rohy u oken a dveří. Tyto místa vyžadují speciální rohové lišty, jinak se v nich brzy objeví trhliny. V neposlední řadě myslete na to, že podkroví podléhá přirozeným pohybům stavby – proto mezi sádrokarton a konstrukci vkládejte pružné těsnění, které vyrovná drobné posuny.

Zvláštní pozornost věnujte očím při manipulaci s odřezky. Hrana řezu je ostrá jako břitva a při přenášení desky se může odlomit kousek sádry, který letí směrem k obličeji. Držte desku vždy za hranu, nikdy ne za střed, a odřezky neházejte do kontejneru přes rameno. Když už dojde k zanesení oka, neprotírejte si je – vypláchněte čistou vodou nebo fyziologickým roztokem a vyhledejte lékaře, pokud pálení neustoupí do hodiny. Taková opatření nejsou přehnaná; při běžném řezání sádrokartonu v domácích dílnách se ročně ošetří desítky lidí kvůli zánětům spojivek právě z prachu.

Zateplení podkroví sádrokartonem je finančně dostupné a zvládne ho i zručný kutil, ale vyžaduje disciplínu. Nejdůležitější je dodržení vzduchotěsnosti a přesná montáž roštu. Pokud si nejste jistí, pozvěte si na kontrolu odborníka ještě před zakrytím parozábrany – v té fázi lze nedostatky snadno opravit. Po dokončení se vám odmění teplý a klidný prostor, který vám vydrží po celou dobu životnosti domu.

Pamatujte, že i když používáte kvalitní respirátor a brýle, musíte je správně skladovat a kontrolovat. Poškozený nebo znečištěný respirátor vyměňte, brýle s prasklinami nebo odřenými skly už nechrání. Pravidelná kontrola pomůcek, důsledné větrání a práce s ostrým nářadím jsou tím nejlepším způsobem, jak si řezání sádrokartonu užít bez zdravotních následků.

Základní pravidlo pro běžné bytové příčky: svislé profily (sloupky) se osazují v rozteči 60 cm, což umožňuje bezpečnou výšku příčky do 2,75 metru. Pokud zvolíte rozteč 40 cm, můžete jít až na 3 metry. Více než tři metry vyžadují buď použití zesílených profilů, nebo vložení dřevěného trámku do dutiny, který převezme část zatížení. Častou chybou je instalace profilů ve větší vzdálenosti, než je doporučeno, což vede k průhybu a prasklinám na povrchu.

Pro běžné místnosti (do 2,6 metru) je jeden profil v rozteči 60 cm zcela dostačující. Pokud stavíte příčku bez dveří a bez velkého zatížení, můžete výšku prodloužit až na 3 metry při rozteči 40 cm. Nad tuto hranici je nutné konstrukci posílit, jinak riskujete trhliny v sádrokartonu nebo dokonce destrukci celé stěny.

Samotné desky se přišroubovávají ve dvou vrstvách, přičemž druhá vrstva musí být posunutá o minimálně 600 mm oproti první – překrytí spár je zásadní. Šrouby se umisťují podle montážního předpisu: od okraje desky 10–15 mm, ve vzdálenosti mezi šrouby kolem 250 mm. Při zašroubování je nutné hlavu šroubu mírně zapustit, ale ne protrhnout papírovou vrstvu. Pro požární odolnost je důležité, aby desky těsně doléhaly k profilům a nevznikaly mezi nimi mezery větší než 1 mm – ty se musí před tmelením vyplnit vhodnou hmotou.

Křídlo dveří se nasazuje až po vytvrdnutí pěny, obvykle po dvou až třech hodinách. Před nasazením zkontrolujte, zda je rám stále rovný – pěna ho mohla nepatrně posunout. Pokud jsou dveře těžké, použijte ke zvednutí pomocníka nebo montážní páku. Po zavěšení křídla seřídíte panty tak, aby byla mezera po obvodu rovnoměrná, a zkontrolujete funkci zámku. Pokud dveře drhnou o podlahu nebo o rám, upravte výšku pantů nebo zbrousíte hranu.

Před samotnou montáží si připravte vodováhu, klíny, vrutovací šroubovák a akumulátorový vrták. Zárubeň usadíte do otvoru, vyrovnáte do olovnice ve všech směrech a zajistíte klíny. Pak začnete šroubovat – nejprve spodní část, poté horní, a nakonec střed. Při utahování kontrolujete, zda se zárubeň nekroutí. Po upevnění do profilů vyplníte mezeru mezi zárubní a sádrokartonem montážní pěnou, která zajistí stabilitu a tepelný i zvukový odizolování. Pěna ale nesmí být příliš nafouklá, jinak by zárubeň vychýlila.