Rozhodnutí tedy není o estetice, ale o světle, pozadí a provozu v místnosti. Když si tyto tři věci promyslíte předem, stůl postavíte jednou a správně. Pokud ne, budete ho otáčet každé roční období a pořád vám nebude sedět.
Častou chybou je podsypání koberce kusy kartonu nebo novin. Ty kloužou ještě víc a vlhkost z podlahy je během pár dní rozmočí. Stejně špatné je natírat podlahu voskem nebo olejem, pokud se koberec posouvá. Kluzkost se tím zvýší. Někteří lidé zkoušejí koberec přišroubovat nebo přilepit oboustrannou páskou přímo k podlaze. U dřevěných a vinylových podlah to zanechá stopy a při přesunu nábytku se koberec stejně utrhne.
Materiál volte podle způsobu použití. Tkaná látka je příjemná na dotek, ale špiní se a hůře se čistí. Gumová nebo silikonová podložka se snadno umyje, ale může být lepivá. Koženková varianta vypadá dobře, ovšem klouže a rychle se opotřebuje. Nezapomeňte také na údržbu: jednou za měsíc podložku otřete vlhkým hadříkem a nechte uschnout. Vyhnete se vrstvě mastnoty, která mění tření a ničí kluzné plochy myši.
Typické chyby, které lidi odradí: koupí si skříň s tenkými dvířky, která se po pár měsících prověsí, protože do nich montují panty s velkým zatížením. Dále zapomenou na kabeláž – prodlužka vedená přes dveře se při každém zavření přiskřípne a postupně se zničí. A v neposlední řadě podcení úklid: prach a nepořádek uvnitř skříně se hromadí rychleji než na otevřeném stole, protože tam není vidět.
Skříň místo stolu: co se vyplatí a co
Třetí věc, na kterou se zapomíná, je vedení kabelů. Konzola nemá žádné kanály ani kryty. Napájecí adaptér, kabel od monitoru a nabíječka na telefon skončí volně na desce nebo přehozené přes okraj. Při každém pohybu se o ně zachytíte. Řešení je jednoduché: přilepte pod desku lištu na kabely a veďte je po zdi dolů. Udělejte to dřív, než stůl osadíte, protože později se k tomu nedostanete.
Když už konzoli, tak s vědomím limitů Prvním krokem je změřit si skutečnou pracovní výšku. Posaďte se, nechte ramena volně klesnout a změřte vzdálenost od podlahy k lokti. Deska konzole by měla být v této výšce, případně o pár centimetrů výš, pokud používáte externí klávesnici. Pevná konzole se výškově nastavit nedá. Řešením je výškově stavitelný držák nebo konzole s nastavitelnou konzolou, což ale výrazně omezuje výběr.
Základní parametr, který rozhoduje o všem, je hloubka desky. Pro práci s notebookem potřebujete alespoň 60 cm, pro monitor a klávesnici spíš 70 až 80 cm. Většina konzolových stolků má hloubku 30 až 45 cm. Pokud na takovou desku postavíte monitor, skončí příliš blízko očí. Klávesnici pak nemáte kam položit, takže ji držíte v klíně nebo na okraji. Následuje předklon hlavy, kulatá záda a po pár týdnech bolest krční páteře.
Druhým problémem je chybějící opora nohou. U běžného stolu máte pod deskou prostor, kam nohy položit. U konzoly visí nohy ve vzduchu nebo se opírají o zeď. Pomůže podnožka, ale ta zabírá místo, které jste chtěli konzolí ušetřit. Bez podnožky se po hodině práce začne ozývat kříž.
Na co konzolový stolek stačí: na občasnou práci s notebookem do hodiny denně, na kontrolu e-mailů, na psaní krátkých textů. Na co už ne: na celodenní práci s monitorem, na práci s grafickými programy, na cokoli, kde potřebujete mít na desce dokumenty nebo druhý monitor. V takovém případě je lepší sáhnout po úzkém stole s hloubkou alespoň 60 cm, který má nohy, nebo po výškově stavitelném stole, i když zabere víc místa. Ušetřené centimetry nevyváží každodenní bolesti zad.
Konzolový stolek vypadá jako elegantní řešení do malého bytu. Deska připevněná ke zdi, úzká hloubka, žádné nohy v cestě. Jenže právě tyto vlastnosti se v okamžiku, kdy u něj máte trávit několik hodin denně, mění v problém. Nejde o to, že by konzole byla špatná. Jde o to, že byla navržena pro občasné použití, ne pro soustavnou práci.
- ID: 468430


Reviews
There are no reviews yet.